Dívka z říše zvířat

54. Kapitola

Molly
Po škole jsem šla před budovu. Dneska mi škola končila ve tři. Chtěla jsem jít pěšky domů, bych se proběhla ve zvířecím ale zatroubilo na mě auto. Podívala jsem se tím směrem. Byl to Emmet. Já z něj fakt dostanu infarkt. Sedla jsem si vedle něho na spolujezdce. ,,Jaká byla škola?" ,,Fajn ale z tebe dostanu za chvíli infarkt." Zasmál se a já dala nahlas hudbu. Usmál se nad tím ale pak zvážňel. ,,Děje se něco?" Zeptala jsem se ho. ,,Připadá nám, že jsi nějaká smutná. Jako kdyby tě něco "žralo"." ,,Je to moje věc." ,,Můžeme ti pomoc." ,, Nepomůžete mi." ,,Třeba jo." ,,Emmete! Ty to nechápeš. Mě nikdo nepomůže." Podíval se na mě. ,,Třeba jo. Carlisle..." ,,Ne. Nikdo." Do očí se mi dostali slzy a on se na mě podíval. Náš oční kontakt se spojil. Zase jsem viděla toho muže. Rychle jsem se odpásovala a než stačil něco dělat, tak jsem se s přeměňováním vyskočila z auta. Byla jsem orel a to jsem chtěla. Smykem zastavil a vylezl z auta a to jsem byla nahoře. Sledoval mě a já párkrát máchla křídly a odletěla. Ne to nikdo nepochopí. Musím se s tím vypořádat sama. Sledovala jsem ho ale dávala jsem pozor, aby mě neviděl. Dojel domů a zmizel rychle v domě. Podle aut jsem tipovala, že všichni jsou doma.

Carlisle
Edward hrál na klavír, Bella ho poslouchala. Renesme, Jacob a Kattie si prohlíželi nějaké fotky. Alice s Rose si prohlíželi časopisy o módě. Jazz se díval na televizi a já s Esme jsme seděli v křesle a četli si knížku. V obýváku se objevil Emmet ale bez Molly. Navrhl se, že pojede pro ni ale ta u něj teď nebyla. ,,Molly utekla." ,,Jak?" ,,Co se stalo?" ,,Emmete, já tě zabiju." Zavrčel Edward a my se na něj podívali. ,,Řekl jsem jí, že nám připadá nějaká smutná. Ona odpověděla, že to je její věc. Já můžeme ti pomoc ale ona že ji nepomůžeme. No a pak vyskočila z auta." Stručně nám to vysvětlil. ,,Cože?!" ,,Přeměnila se na orla a vyletěla do nebes." Dovysvětlil a my vyběhli k silnici. Jacob se přeměnil na vlkodlaka a Renesme s Kattie běžely s námi ale ne tak rychle. No Renesme měla dobrou rychlost ale běžela po boku Kattie. Ta takovou rychlost neměla. Emmet nás dovedl, kde se to odehrálo. Nic moc jsme necítili ale její slabý pach vedl nahoru. Všichni jsme sledovali nebe, je si něco neuvidíme. Bylo bez mraků a my naštěstí byli ve stínu. Na nebesích nebyli ptáci. ,,Takhle ji nikdy nenajdeme. Emmete kam letěla?" ,,Někam támhle." Ukázal a my se tam rozběhli. Třeba by mohla být přeměněna.

Molly
Přeletěla jsem k moři a na pobřeží a přeměnila se. Měla jsem potrhané oblečení. Neřešila jsem to, tak ho mám potrhané. Sedla jsem si na velký kámen a všimla jsem si skály. Přiběhla jsem k ní a začala šplhat. Ale spadla jsem na zem. Spadla jsem rovnou na záda. Začala jsem kašlat a překulila se na bok. Postavila jsem se a přeměnila se na opici. Hihi. Vyšplhala jsem nahoru a podívala se na moře. Došla jsem až ke kraji. Bylo to nebezpečně vysoko a já si sedla na ten okraj. Nohy jsem spustila dolů. To moře bylo neklidné jak já. Nesnášela jsem se. Vzala jsem si šutr a hodila ho do dálky. Postavila jsem se a vzhlédla na slunce, než jsem skočila. Vlny byli silné a divoké. Vynořila jsem se a otočila se. Šla na mě dost velká vlna a já se potopila. Hned na to jsem vynořila a zasáhla mě vlna. Potopila jsem a plavala pod hladinou a pak nad hladinou. Doplavala jsem k nějakému kameni a vylezla na něj. Klouzal a já se odřela. Konečně jsem si na něj sedla a neřešila tu bolest nohy a sledovala západ slunce. Začínala mi být zima a já se přeměnila na opici a vylezla nahoru. Přeměnila jsem se na vlka a lehla si na zem. Byla studená ale já jsem byla rozhodnutá, že ke Cullenům nejdu.
Byla jsem před kupou hromady těl. Rozeznala jsem všechny Culleny, smečku, Bena, Lukea a všechny mé známé. Začala jsem křičet a břečet a někdo za mnou se rozesmál. ,,Nechceš od nikoho pomoc ale pak brečíš nad jejich smrti." Byla jsem sama na sebe naštvaná a pak jsem ucítila ostrou bolest v zádech. Vykřikla jsem a padla na kolena. Začala jsem si trhat vlasy a drtit si a škrábat si ruce. Po mých nehtech byla moje kůže zakrvácená.
S prudkým a velkým nádechem jsem se posadila. Byla jsem zase člověk. Podívala jsem se na sebe a zjistila, že mám na sobě krev. Prohlédla jsem si kůži a všimla si velkých škrábanců. Podívala jsem se na své ruce a na rukách to samý. Mé nehty byli taky od krve, i když mě neboleli jako ty nohy a ruce. To jsem byla já?! Ten sen. Ne ne ne. Podívala jsem se za sebe a pak uviděla vycházející se slunce. Postavila jsem se a přes celou námahu jsem skočila do příšerně ledové vody. Brr.... Začaly mě štípat rány ale ta voda mi trochu pomohla. Vynořila jsem se a zalapala po dechu. Nohama jsem pohybovala a sledovala to slunce. Mrzla jsem ale to jsem neřešila. Já nic neřešila. Uslyšela jsem hlasy a podívala se nahoru. Carlisle s Esme procházeli pobřeží. Rychle jsem se potopila, aby mě neviděli. Zůstala jsem tam dlouho a když jsem nemohla to vydržet, tak jsem se vynořila. Vynořila jsem se ale blíž ke skále. Podívala jsem nahoru a ponořila se po nos. Carlisle se podíval do moře a já se úplně potopila. Po nejdelší době, kterou jsem dokázala vydržet pod vodou, jsem se vynořila. Ti dva už tu nebyli a já si sedla na stejný kámen. Na sobě jsem měla ty potrhané legíny a červenou kostkovanou košili. Baleríny jsem ztratila v moři. Nepřemýšlela jsem nad ničím. Ale jen jsem se dívala na slunce. Po chvilce se vytryskly slzy a já se rozbrečela. Proč jsem utekla? Proč jsem tam nezůstala? Proč jsem odmítla tu pomoc? Samota byla mučivá a vzpomínky. O nich ani nemluvně. Pořád mě straší ten muž. A k tomu ty ostatní noční můry. Postavila jsem se a přeměnila se na opici. Převtělila se do opice a vylezla nahoru po skále. Tam jsem se přeměnila na člověka a pomalu se procházela. Byla jsem promrzlá na kost a písek se mi lepil na nohy. Z rozpuštěných vlasů jsem si udělala culík. Nebyl moc dobrý ale aspoň něco. ,,Molly!" Rychle jsem se otočila a tam stála Kattie s Renesme. Kattie se ke mně rozeběhla a skočila mi do náruče. Objala mě silně a já bolestně zavřela oči a objala si nazpět. Pak jsem ji pustila a postavila ji na nohy. Aspoň že nebyla od mé krve a špinavá. Renesme mě taky objala ale věděla, že nejsem v naprostém pořádku. ,,Teto. Co je ti?" Ukázala na mé ruce a nohy. Trochu jsem se usmála nad tím, jak mi řekla teto. ,, Poškrábala jsem se omylem." Podívala jsem se na Renesme a ona poznala, že to není pravda. ,,Tak pojď Kattie, půjdeme s tetou domů." Kattie přikývla a vyrazila upíří rychlostí domů a my dvě pomalu. ,,Co se stalo?" ,,Emmet vám to řekl a já se pak přelítla na to pobřeží a pak vylezla nahoru na tu skálu. Tam jsem taky usnula a poškrábala se ve snu. Měla jsem noční můru a z ní se poškrábala." Přikývla. ,,Molly my ti pomůžeme." Zavrtěla jsem hlavou a ona mě chytla za ruku. Zastavila jsem se a ona semnou a víc mi stiskla ruku. ,,Prosím tě Nessie. Pusť mě, já se nemůžu vrátit. Co myslíš, že na to řekne Carlisle? Já nemůžu." ,,Bude rád a bude si zase hrát na doktora. Uvidí tě rádi všichni." ,,Takhle?" Ukázala jsem na sebe. ,,Mají starost a Carlisle tě ošetří. Jsme tvá rodina." Nemohla jsem tady zůstat. Vytrhla jsem se z jeho ruky a přeměnila se na vlka. Podívala jsem se na ni a ona mě chtěla chytit. Já se rozeběhla pryč. Běžela jsem ale na opačnou stranu, než jsem měla a dostala se ke Cullenům. Oni byli venku. Renesme mě chtěla znovu chytit ale já přeběhla na druhou stranu. Na pravé straně jsem měla Cullenovi a na druhé straně jsem měla Nessie. ,,Molly. Prosím tě, zůstaň tu, neutíkej." Carlisle se ke mně přibližoval a já se otočila a rozeběhla se pryč. Uslyšela jsem za sebou několik pár bot. Přeměnila jsem se na káně a vylétla do nebe. Jazz mě málem chytl ale nepovedlo se mu to. ,,Utečeš ale my tě stejně najdeme." Vykřikl Edward a já v nepozornosti narazila do větve. Posadila jsem se na ni a sledovala je. Neutíkej. Molly, my ti chceme pomoct. Kdybys věděl. Já vím, Molly, i když vidím jen nějaké útržky, dokážu pochopit, co se v tvé hlavě odehrává. My ti pomůžeme. Viděla jsem jeho výraz, všech výraz, abych nezdrhala. Edwarde. Vážím si vaší pomoci ale v tomhle mi nepomůžete. Nepostřehla jsem, že Jazz se od skupiny oddělil a chytl a to bylo pro mě větší překvapení. Začala jsem ho mlátit křídly a klovat zobákem do ruk. Šli se mnou domů a já se přeměnila na člověka. Spadla jsem na zadek. Byla jsem zesláblá. Carlisle mi pomohl na nohy a já se začala bránit a on si mě přehodil přes rameno. Začala jsem se kroutit a bouchat ho do zad. Nohy mi držel pevně. Došli jsem do domu a Carlisle šel semnou do jeho pracovny. Brečela jsem hodně a on mě položil na lehátko. Seskočila jsem z lehátka a on mě tam znovu posadil. Chytl mě za ramena. ,,Molly. Nech toho. Odtud se nedostaneš." Začala jsem brečet. ,,Molly nebreč, nechci ti ublížit. Chci ti pomoct." Přikývla jsem. Nikdo nechápe, co mi je. Já se jich nebojím ale bojím se toho muže a těch snů.