Dívka z říše zvířat

56. Kapitola

Molly
,, Nejradši bych ti cokoliv zakázal. Víš jak si mě vyděsila?" Řekl a slo vidět, že to myslí vážně. ,,Tak asi hodně ale mě by se stejně nic nestalo a to bych chtěla vědět, co bys mi zakázal." ,,Návštěvy u Bena." ,,Na něj jsem naštvaná." ,,Vycházky ven." ,, Mám stejně zlomenou nohu." ,,Přeměňování se ve zvíře. Dívání se na televizi. Domácí vězení..." ,,Přeměňování ve zvíře, to neovlivníš, protože se můžu přeměnit ze vzteku. Dívání na televizi. To mi ani tak nevadí." ,,Dobře máš domácí vězení." ,,Už předem ti říkám, že doma mě neudržíš." ,,Budeme tě hlídat. Ostatní se o tebe taky báli a určitě ti prospěje několik dní doma." ,,Ale..." ,,Už ani slovo. Jinak to budeš mít z dvou týdnů na měsíc." Naštvaně jsem se nafoukla a dívala se z okna. ,,Počítá se do toho přeměňování, dívání se na televizi, vycházky ven a návštěvy u Bena. Budeš se učit." Neposlouchala jsem ho a když jsme dojeli domů, tak jsem šla rovnou do svého pokoje. Líp doskákala do svého pokoje. Molly pochop nás. Báli jsme se a i když jsme ti dali trest, tak to ani nepostřehneš a budeš moct zase cokoliv dělat. To určitě. Milý Edwarde. Fakt moc děkuji za povzbuzující zprávu a chápu, že jste měli strach ale já se dokážu ó sebe postarat. To bych pak nebyla já. To jsme viděli. Pak jsem uslyšela smích a pak smích ostatních. Byla jsem na ně naštvaná a ani se pak s Edwardem nebavila. Hodně intenzivně na mě doléhal ale já ho stejně neposlouchala. Zazvonil mi telefon. Luce. Já ji dávala své číslo, abychom si mohli někdy zavolat. Zvedla jsem to. ,,Ahoj Molly. Nechceš někam vyrazit?" ,,Ahoj. Ráda bych ale dostala jsem domácí vězení a zlomila jsem si nohu. Prosím tě ani se neptej." ,,Budu se ptát, protože mě to strašně zajímá. Cos provedla?" ,,Ále. Byla jsem se projít a byla u přátel. No a můj otec nevěděl, kde jsem a já tam byla dlouho. A spadla jsem ze schodů. No a pak jsem dostala domácí vězení." Neřekla jsem jsem bojovala s vlkodlaky. ,,Áchjo. Já se budu nudit. Pomohla bych ti." ,,Chvilku počkej. Já se zkusím zeptat." ,,Ono... Já bych ti dala na opsání sešity. Dneska a ani včera si ve škole nebyla." ,,Jo jen chvíli a hned ti řeknu, je si mě pustili." ,,Jasně." Nechala jsem ho na posteli a šla pomalu dolů. Byli v obýváku a dívali se na televizi. Než jsem stačila, něco říct, tak mě přerušil Edward. ,,Mě to je jedno. Se zeptej jich." Hodil hlavou ke Carlislovi a Esme. Ti se na mě dívali jako ostatní. Jen Edward se díval na televizi. ,,Volala mi kamarádka a navrhla mi, že bychom se sešli. Dala by mi na opsání i sešity, protože jsem nebyla ve škole. Prosím! Já budu hodná." Zaprosila jsem a oni se zasmáli. Carlisle se zamyslel. ,,Budu se víc učit a nebudu zlobit." ,,A co noha?" ,,Jazz mi určitě půjčí motorku a já budu na sebe dávat pozor. A ona mi kdyžtak pomůže." Carlisle se podíval na Jazze a on přikývl. Nahodila jsem na Carlislea štěněčí obličej a on se zamračil. ,,Do osmi ať jsi doma." Horlivě jsem přikývla a došla jsem do pokoje a vzala rychle telefon. ,,Ano můžu a kde se sejdeme?" ,,Já nevím. Třeba sem do restaurace. Jak tam jedeš?" ,,Na motorce. Můj brácha mi ji půjčí." ,, Fajn. Za hodinu." Típly jsme to a já se šla připravit. Vzala jsem si legíny a bílé tričko. Na vrh jsem si vzala černou džínovou bundu. Vzala jsem si černé tenisky Nike a do jedné kapsy telefon a do druhé kapsy peněženku. Seskákala jsem dolů že schodů a Jazz mi hodil klíčky. ,,Tak ahoj." ,,Ahoj a žádné průšvihy." Zamávala jsem jim ještě a vyjela. Byla to menší restaurace. Dojela jsem tam a ona na mě už čekala. Ale nebyla tam sama ale byli tam asi tři další kluci. ,,Ahoj." Usmála jsem se na ni a slezla z motorky. ,,Ahoj. Tohle je Henry, Cameron a John. Kluci tohle je Molly." Představila nás a jen přikývla. Celou dobu jsem je pozorovala. Všichni čtyři kouřili a já ten zápach nesnášela. To mi připomnělo mého otce. Šli jsme do restaurace. Objednali jsme si pití a jídlo. Nesnesla jsem to a rozloučila se s nimi a odešla. Luce mě pak dohnala. ,, Ježíši. Tobě vadí, že jsem tě s nemá seznámila? Jsou to nejhezčí kluci školy, tak buď ráda." A už mě táhla zpátky k nim. Vytrhla jsem se. ,,Hele tak se s něma, nevím co. Ale mě dej pokoj." Naštvala se a já odešla. Sedla jsem si na lavičku a rozdýchávala to. Ten kouř mi fakt neudělal dobře. Poté jsem nasedla na motorku a vyjela směr domov. Dojela bych tam v pořádku ale nějaké auto mě bokem srazilo a já spadla na zem. To auto odjelo ale místo z něj přijelo jiné. Uslyšela jsem už jen hlasy, které se stejně vzdalovali.
Poslední co jsem cítila, bylo to, že mi někdo šáhnul na tep.
Probudila jsem se v sanitce. Vyšetřovali mě rychle. Podívala jsem se na tep. Byl fakt nízký. ,, Slečno. Jak se jmenujete? Haló?" Upadla jsem zase do bezvědomí.

Esme
Sledovali jsme televizi, než Alice ztuhla a pak i Edward. Oba pak vyskočili na nohy. ,, Molly měla autonehodu. Vezou ji do nemocnice." Rychlově nám to řekla Alice a my ztuhli. ,,Kde? A kdo?" ,,Ta její povedená kamarádka." Zavrčel Edward a my taky. ,,S tou si to vyřídím." Mnul si prsty Emmet. ,,Klid klid. Musíme do nemocnice." ,,Hele nebude blbý, že se tam najednou objevíme, když se vybourala, aniž by nás kontaktovali." Než to dořekla, začal zvonit telefon. Carlisle ho rychle vzal. ,,Ano... Ano... Aha..... Je v pořádku..... Je na sále..... Kdo ji operuje?.... Ano, přijedu..... Dobře...... Nashledanou...." Típl to a otočil se na nás. ,,Na chvíli se probrala a řekla, že je Cullenová. Jedu tam, vy tu zůstaňte." Nechtěli jsme ale zůstali, on se rychle převlíkl a vyjel. My jsme drželi Molly palce.

Carlisle
Převlékl jsem se a nasedl do svého auta. Vyjel jsem směr nemocnice. Byl blbý nápad, ji tam pouštět. Zaparkoval jsem na svém místě a šel do nemocnice. Pan primář na mě čekal u sestřiček. ,,Dobrý den pane Cullene. Vaše dcera je pořád na sále. Je si byste pak chtěl a nevadilo by to panu Robertsovi, mohl byste si ji vzít do své péče." Přikývl jsem a z dveří od sálu přišel doktor Roberts. ,,A slečna je v pořádku." Usmál se na nás a já si oddychl. ,,Pane Robertse, pan Cullen by si vzal slečnu do péče." Roberts se jen na mě podíval a přikývl. ,,Nebude mi to vadit. Je to vaše dcera." Přikývl jsem a chtěl se zeptat, na kterém pokoji je. ,,Číslo jedenáct." Řekl, než jsem sám, než jsem dokázal něco říct. Přikývl jsem a oni se usmáli. Vydal jsem se na její pokoj.

Ahojky
Tady je po delší době další kapitola. Teď budu přidávat kapitoly jen někdy. U nás doma mi nejde WLAN, takže uvidíme. Jinak přeji pěkné čtení.