Dívka z říše zvířat

29. Kapitola

Molly
Úplně jsem je začala ignorovat. To jsem věděla, že jim vadí. Snažili se na mě mluvit ale když viděli, že to nefunguje, tak to vzali jinou cestou. Začali to ignorovat taky, ono to tak mělo vypadat. Kdo z koho. Z myšlenek jsem zjistila, že na nás zaútočí za pět dní. Tak uvidíme, kdo vyhraje. Byli v obýváku a já šla k měničům. Snažili se předstírat, že je nic nezajímá ale všimla jsem si, že se po mně dívají. Přeměnila jsem se ve vlka a rozběhla se k nim. Byla jsem pozvaná na oběd. Když jsem tam šla, tak se kolem mě prohnalo asi šest vlkodlaků. ,,Běž za Sethem!" Nařídil mi Sam a já šla. Seděl na lavičce. ,,Čau co se děje?" ,, Zaútočili dřív a my máme tady zůstat." Řekl naštvaně. ,,Jo takže my máme tady čekat jak blbci." Řekla jsem a sedla si vedle něj. ,,A nepůjdeme jim pomoc." Řekl Seth a podíval se na mě. ,,No.... Říkali, že jim nemáme pomoc za pět dní ale teď není za pět dní, takže bychom mohli." Řekla jsem a on odpověděl tak, že se přeměnil. Přeměnila jsem se taky a poslala jsem mu myšlenkou. ,,Jo a kdyžtak budeme mít průšvih u Alfy a u tvého otčího a rodiny." Přikývli jsme a rozběhli se k nim. Věděli jsme, kde to je. Do cesty se nám dostali dva upíři. Jeden skočil na něj a jeden na mě. Ty dva se dostali na louku a já viděla překvapené obličeje. Začala jsem se prát a on mě odhodil dozadu tedy k nim. Chytla jsem zamračený pohled od Carlislea a starostlivý od Esme, Al a Rose. Skočila jsem na něj a hryzla jsem ho do krku. Přitlačila  jsem a urvala mu hlavu. Tenhle šel a už na mě vyběhl další. Ten byl už těžší než ten první a se Sethem jsme zmizeli v lese a ten upír taky. Rozcupovali jsme ho. ,,A nástup!" Vykřikl Sam a Carlisle. Podívala jsem se na Setha a on do mě šťouchl. Zasmála jsem se a on taky. Se smíchem jsme tam šli. Seth dělal blbosti. Viděla jsem naštvaný obličej Carlislea a ostatní měli jen starostlivé a lítostivé. Přeměnili jsme se do lidského a celou dobu se smáli. ,,Něco k smíchu?" Zeptal se Carlisle a Sam přikývl. Pokrčili jsme rameny a podívali se na sebe. Začali jsme se zase smát. ,, Taťka se zlobí." Zašeptal mi do ucha Seth a já vyprskla smíchy a i Emmet. ,,Tak a dost! Neříkali jsem vám, že máte zůstat u měničů?" ,, Říkali ale..." ,, Žádný ale není Molly. Říkal jsem, ať tam zůstaneš. Co myslíš, že by se stalo, kdyby ses přeměnila?!" Zeptal se mě naštvaně Carlisle. ,,Proč bych se měla přeměnit?..." ,,Tvá moc není ještě zcela pod kontrolou. Zklamala jsi mě." Řekl. ,,Myslel sis, že bych tam zůstala? A co kdyby za námi přišel nějaký silný upír?!" ,,A proč zas?!" ,,Jak to mám vědět!" Vykřikla jsem a otočila se a rozeběhla se pryč. Cíl byl dům. Byla jsem vlk. Slzeli mi oči. Doběhla jsem až do svého pokoje a přeměnila se. Spadla jsem hned do postele a začala křičet, přestala jsem ale hlavu jsem měla furt v polštáři. Po chvilce jsem uslyšela hlas. Potom utichl a po nějaké době mi někdo zaťukal na dveře. ,,Molly můžu?" Zeptal se Carlisle. Podívala jsem se na něj a pokrčila rameny. Sedla jsem si a on k vedle mě. ,,Promiň. Přehnal jsem to a chtěl se ti omluvit. Moc mě mrzí, jak jsem na tebe vyjel." Přikývla jsem a on si mě přitáhl do objetí, objala jsem ho nazpět. ,, Ještě jsme ti vymysleli trest. Tohle není trest, ale Sama napadlo, že bys mohla být ve smečce." Podívala jsem se na něj a rozzářili se mi oči. ,,No a teď ten trest, se Sethem máte večerní hlídky na celý týden." Přikývla jsem furt v objetí. Potom odešel a já se šla umýt a hned jsem usnula. Samozřejmě v posteli.