Dívka z říše zvířat

49. Kapitola

O týden později
Molly
Šla jsem spát a ráno jsem se probrala ve zvířecím. Byla jsem malé bílé kotě. Šla jsem dolů a všimla si, že Carlisle přemýšlí o tom, co mi udělat k snídani. Přeběhla jsem k němu a skočila mu nohavici. Vzal si mě a položil na kuchyňskou linku. ,,Dobré. Zas?" Přikývla jsem a on mi nalil do misky mléko a já to vypila. Po chvilce přišli ostatní. ,,Dobré. Esme je v práci?" Zeptala se Bella a Carlisle přikývl. ,,Asi nejedeš do školy?" Zavrtěla jsem hlavou. Jeli do školy a Carlisle musel do práce. Včera mu skončila dovolená. Lezla jsem mu po nohách, nechci tu být sama. ,,Ale Molly, nemůžeš semnou jet." Řekl a asi po desáté mě položil na křeslo. ,,Esme tu bude v deset hodin. To vydržíš." Zavrtěla jsem hlavou a on se zasmál. Začala jsem se kroutit a dělala na něj smutné pohledy ale neměla jsem šanci. Odešel k autu a já potichu  za ním. Otevřel zadní dveře a tam položil kufr a já tam skočila. On se celou dobu díval do telefonu. Pak si sedl na místo řidiče a vyjel. Chvilku jsem počkala, aby se už nemohl vrátit a pak skočila na místo spolujezdce a pak na něj. ,,Ježíši. Jak si se sem dostala?" Začala jsem se smát a on si povzdechl a pohladil mě. ,,Dobře. Půjdeš semnou ale zůstaneš celou dobu v mé pracovně." Přikývla jsem a on si mě dal k sobě a zapnul bundu. Tlapkami jsem se ho držela. Šli jsme někam a on mě pak vytáhl a dal na stůl. Bundu si dal na věšák. ,,Doufám, že to tu nezničíš." Zavrtěla jsem hlavou a on odešel. Já si vylezla na jeho křeslo. Uvelebila jsem se a usnula. 

...

Carlisle
Byl jsem na ambulanci a asi po dvou hodinách jsem se šel podívat na Molly. Ležela mi v křesle zabalená v klubíčku. Nad tím jsem se usmál a opatrně ji pohladil. Potom jsem zas šel na ambulanci. Už na mě čekala sestra a pacient. ,,Dobrý den. Omlouvám se, že jste museli čekat. Tak copak Vám je?" Zeptal jsem se a on mi hned odpověděl. ,,To snad nevidíte?! Jste snad slepý?!" Tak takové pacienty nesnáším ale snážím se působit příjemně a i mile. ,,Ano vidím..." ,,Tak proč se blbě ptáte?" Radši jsem to nechal být a pustil se do vyšetřování.

O čtyři hodiny později
Carlisle
Došetřil jsem posledního pacienta a šel na lékařák. Převlíkl jsem se a šel do své pracovny. Na křesle pořád spala. Podíval jsem se na své papíry. Měl jsem je ve složkách. Hledal jsem jednoho pacienta s poraněným kolenem. Chtěl jsem si něco ověřit. Na chodbě jsem uslyšel hluk a i Molly se z toho probudila. ,,Vzbudili šípkovou růženku." Zavtipkoval jsem a ona mi skočila na nohavici a já si ji vzal a položil na rameno. Pak jsem začal znovu do té doby, než mi dvě ruce zakryly výhled. 

Esme
Byla jsem doma a nudila se. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že jsou tři hodiny. Ve tři končí Carlisle. Skočila jsem se převléct a rozběhla se směr nemocnice. Na hranici lesem a městem jsem zpomalila. Došla jsem do nemocnice. Zeptala jsem se sestry, kde má Carlisle pracovnu. ,,Druhé poschodí, na konci chodby." ,,Děkuji." Usmála jsme se na ni a jela šla po schodech nahoru. Procházela jsem chodbou a dost doktorů se po mě otáčelo a pískalo.  Nad tím jsem se jen usmála a šla do jeho pracovny. Byl zády ke mně. Přešla jsem k němu a položila mu ruce na oči. Chytil mi je a otočil se na mě. ,,Esme! Copak tu děláš?" Zeptal se mě překvapeně a usmál se na mě. ,,To tě nemůžu navštívit?" Zeptala jsem se smutně.

Carlisle
Nadhodila ten nejroztomilejší výraz. ,,Ty můžeš vždycky." Usmál jsem se na ni a políbil ji. Uslyšel jsem mňoukání a my se od sebe oddělili. ,,Ona je tu s tebou?" Zeptala se překvapeně a já přikývl. ,,To sis jí až teď všimla?" Přikývla a vzala si Molly k sobě. ,,To jsi zas určitě nebyla ve škole, že jo?" Podrbala ji za uchem. Já konečně našel ten spis a podíval se na to. Pak si zbavil všechny věci a šel s nimi do mého auta. Ještě ve své pracovně jsem schoval Molly do bundy. Viděl jsem, jak doktoři pokukují po Esme. Přitáhl jsem ji a políbil ji. Zasmála se do polibku a já zas viděl naštvané a žárlivé pohledy. Došli jsme do mého auta a schytali další pohledy a rozjeli se domů. Molly začala mňoukat a já se rozepl. Vyskočila a sedla si na Esmeiin klín. Dívala se z okna a Esme ji drbala za uchem a ona začala vrnět a překulovat se. Nad ní jsem se zasmál a Esme se mnou. Dorazili jsme domů a šli do obyváku. Molly seděla na Esmeiným rameni. Doma byli už všichni. Seděli v obyváku. Emmet s Jazzem se dívali na baseball, Rose s Al si četly v časopisech a Edward s Bellou si o něčem povídali. ,,Ahoj rodino! Jsme doma!" Usmáli jsme se na ně a oni na nás. My šli do svých pokojů a Molly se nějak přeměnila na lidské tělo a rozhodla se jít ven. Dovolili jsme jí to a my si dali vanu.

Molly
Byla jsem venku a došla jsem na louku. Někdo na mě skočil a oba jsme se přeměnili na zvířata. Já bílý vlk a on světle hnědý vlk. Začali jsme se prát. Kousl mě do krční tepny pak na něj skočil taky čistě bílý vlk. Jak já. Já ležela a pozorovala je. Ten bílý vlk toho světle hnědého vlka zabil. Potom se přeměnil a přiběhl ke mne. Já byla už taky přeměněná. Odtrhl si rukáv a zavázal mi a vzal si mě do náruče. ,,Proč mě zachraňuješ?" ,,Čekal bych poděkování za záchranu ale to nemusí být. a proč? Přece nenecháme takovou krásku zabít?" Trochu jsem se začervenala a on mě někam nesl. ,,Musíš do nemocnice." Řekl a já zavrtěla hlavou. ,,Můj otec je doktor." Přikývl ho a já ho navigovala kam má jít. ,,A když jsem tě zachránil, mohl bych vědět tvoje jméno?" ,,Molly Elektra Rogers Cullenová." Usmála jsem se na něho a on na mě. ,,A ty?" ,,Pan tajemný." ,,Ale no tak!" ,,Luke Carter." Usmál se na mě a já přikývla. ,,Tady?" Přikývla jsem a on šel dovnitř. Před dveřmi se ale zastavil. Podíval se na mě. ,,Ty žiješ s upíry?" Přikývla jsme a on zapochyboval. ,,Jsou hodní. Živí se zvířecí krví. A neboj nás by nevysáli." Přikývl a šel semnou dovnitř. Z obyváku se ozýval smích. ,,Je si tady jsou Denaliovi, tak je zabiju. Polož mě prosím tě na zem." Přikývl a postavil. Oba jsme došli do obyváku a tam byli Cullenovi a taky Denaliovi. ,,To si zas našli nejlepší příležitost." Poslala jsem mu myšlenkou a on se zasmál. Všichni se na nás podívali. Prohlédli si prví jeho a pak mě. ,,Ještě tomu chybí Volturiovi a bylo by to akorát." Řekla jsem jen tak a prohodila hlavou. Hned na to jsem sykla a promnula si ten pitomý krk. Šáhla jsem si tam a ruka byla od krve. Carlisle se ke mně rychle dostal a podíval se na ten krk. ,,Co jsi dělala? A kdo je on?" ,,Luke Carter." Představil se sám a podal Carlislovi ruku. ,, Carlisle Cullen." Šel se mnou nahoru a já se otočila na Luka a on nás následoval. Sedla jsem si na lehátko a on mi ošetřil krk.