Dívka z říše zvířat

8. Kapitola

Edward
Když Molly odjela s Emmetem a Rose, tak jsme si sedli zpátky na svá místa. ,, Molly je jiná. Není normální člověk." Řekl Jasper. Přikývl jsem. ,,Jak myslíte?" ,,Neslyšel jsem její myšlenky. Vůbec. A k tomu jsem cítil její pach ale byl jiný. Byl dost slabý a trochu mi voněl po zvířeti." Řekl jsem a oni si to taky uvědomili. ,,No... Když to tak říkáš, tak máš pravdu! Skoro jsem její krev necítil. A to mě znáte, jaký jsem na krev." Řekl Jasper a my přikývli. ,,Musíme si u ní vytvořit důvěru, aby nám to řekla." Řekl nám Carlisle. ,,No jo." Trošku zvýšil hlas Jasper aby dal na svá slova důraz. ,, Ale myslíš, že by zrovna nám řekla, co s ní je? A co je?" Zeptal se ho Jasper. ,, Za pokus to stojí." ,,Třeba to nevědí ani její rodiče." Řekl jsem. ,, To máš pravdu. Řekněme to ještě Rose a Emmetovi, aby si dali pozor a aby se na ni někdy podívali." Řekl nám Carlisle a my přikývli.

Molly
Probudila jsem se a šla se trochu upravit. Rychle jsem se vysprchovala a udělala jsem snídani. Mamka tady zas nebyla a otec určitě chrápe. Měla jsem pravdu, teď vylézal z jeho pokoje. ,,Kde je snídaně?!" Zeptal se naštvaně. A dal mi facku. ,,Tady." Řekla jsem a on mi vrazil do břicha a znovu, znovu, znovu a to máma vyšla ze jejich pokoje. To mě překvapilo. ,,Ty ji biješ?!" Vykřikla a pomohla mi se postavit, protože jsem spadla na zem. ,,Je to stejná kráva jako ty!" Vykřikl a ona mi pomohla do jejího auta. Strašně mě bolela plíce. Když jsem se nadechla, tak mě tam píchlo. Máma naskočila na místo řidiče a jela pryč. Viděla jsem jak na nás křičel. ,,Kam jedeme?" Zeptala jsem se jí sýpavě. ,,Do nemocnice. Je to s tebou blbý." Přikývla jsem. ,,Kde jsi byla? Celou dobu. Přicházela si někdy večír ale to jen někdy." ,,Našla jsem si přítele. U něj jsem byla celou dobu. S tátou jsem se chtěla rozvést ale chtěla jsem to ještě vydržet. Chtěla jsem aby jsi měla pravého tátu." ,,Který mě bije!" Vykřikla jsem a začala kašlat krev. ,,Ježíši Molly! Musel ti udělat vnitřní zranění!" Řekla a šlápla na plyn. Dívala se na mě starostlivě a nedávala pozor na cestu. ,,Pozor!" Vykřikla jsem, protože před námi bylo auto. Prudce zatočila, ale jak chvilkami pršelo, tak byly cesty mokré. Takže jsme se smekli a několikrát jsme se přetočili ze stráně. Byla jsem celá od krve. Nemohla jsem hnout hlavou. Jediný co jsi naposled pamatuji, než jsem se dostala do bezvědomí, byli hlasy.

Carlisle
Byl jsem u sestřiček a zapisoval jsem si papíry, když přivezli raněné. Šel jsem k nim. ,,Pane Cullene. Autonehoda, dvě ženy, nebo jedna žena a dívka. Jmenují se Arriane Hill a Molly Hill. Ta žena se probrala." A já stuhl. Přešel jsem k té menší. Fakt to byla Molly. ,, Znáte je?" ,,Jen tu dívku. Děti ji znají. Už u nás byla." Přikývl jsem a Robert si vzal i přes mé protesty na vyšetření Molly a já si vzal tu ženu. Musela to být její matka. I když si podobné vůbec nebyly. Probrala se na ambulanci a já se jí zeptal. ,,Dobrý den. Pamatujete si něco?" ,,Autonehoda. Molly kde kde je?" ,,Je v dobrých rukou. Jak se vám to podařilo?" Zeptal jsem se jí na tu autonehodu. ,,Pa pane doktore. Nesmí k je jejímu o otci. Slib slibte mi, že že to za zařídíte." ,,Proč nesmí?" Zeptal jsem se a podíval se na její žebra.