Dívka z říše zvířat

70. Kapitola

O rok později
Molly
Rok uplynul jak voda. S Lukem jsem se často scházela a sbližovali jsme se víc. Něco jsem k němu začala cítit. Byl to divný pocit. Taky jsem chodila pravidelně za Benem. No... A teď jsem se honila s Carlislem. Esme byla v kuchyni a dělala mi jídlo, ostatní byli ve škole. Jsem mu vzala ovladač, byla jsem zrovna kotě. Honil mě, až mě chytil, pak se mnou šel do kuchyně. ,, Miláčku! Umyjeme ji?" Zeptal se a vešli jsme do kuchyně. Tam ale nikdo nebyl a Carlisle stuhl. Nadechla jsem se a do nosu mě uhodil pach Voltura. Felix. Hned na to se z obýváku ozvalo. ,,Carlisle!" Byl to Esmein naléhavý hlas. Seskočila jsem z Carlislea a běžela tam ale někdo mě pak chytil.

Carlisle
Došel jsem do obýváku a rozhlédl se po obýváku. Esme byla u dveří knihovny a Molly jsem uviděl v ruce Demetriho. Podíval jsem se na Ara. ,,Rád tě vidím Aro, co tě sem přivádí?" Zeptal jsem se mile. ,,Taky Carlisle. Víš, tvůj klan je početnější, než jsem předpokládal. Máte čtenáře myšlenek, vědmu, štít, měniče emocí a pocitů a k tomu Molly, a tak jsem se rozhodl, že se Molly stane Volturiovou." Dořekl to a díval se mi upřeně do očí. ,,Ale Aro..." ,,Nic nechci slyšet. Myslím, že nechceš přijít o větší část rodiny. Je to jeden člen." Řekl rozhodně a nekompromisně. Chtěl jsem něco říct ale Esme se sesunula v bolestech na zem. Zamračil jsem se. ,,Žádné námitky Carlisle, může to někoho stát život. Jsme v přesile." Řekl Cauis. Esmin křik mi trhal mé mrtvé srdce. ,,Měj se Carlisle a pamatuj na má slova. Je si se o něco pokusíte, bude boj a nepřidá se k nám jen Molly." Řekl výhružně ale já ho ještě chtěl zastavit. ,,Aro..." Celým tělem mi projela bolest. Prohl jsem se v zádech a spadl na kolena. Bolestí jsem zavřel oči. ,,Aro už něco řekl, tak to Carlisle respektuj. Nechtěj přijít o další členy." Řekla mi výhružně Jane a všichni odešli. Klekl jsem si na jedno koleno a pak se postavil. Došel jsem k Esme a padl znovu na kolena. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se jí a posadil ji. ,,Neboj. Jsem jen zesláblá." Řekla potichu. Přikývl jsem a vzal si ji do náruče. Posadil jsem se s ní do křesla a ona zabořila obličej do mé košile. ,,Je pryč." Zašeptala a začala vzlykat. Začal jsem ji hladit na vlasech. ,,Ššš... Nějak ji dostaneme zpátky." ,,Ale slyšel jsi. Když se o něco pokusíme, tak nevezmou jen ji ale i někoho jiného." Uslyšel jsem náhle auto a ve dveřích se objevili ostatní. ,,Aro. Byl tu?" Zeptala se urychleně Al. ,,Byl tu a má Molly."

Molly
Když jsme odcházeli, snažila jsem se dostat z Demetriho sevření ale on byl hodně silný. K tomu na mě Alec použil svůj dar a zbavil mě smyslů. Nemohla jsem se ani přeměnit. Nebo mohla, ne nemohla, Alec mě zbavil všech smyslů. Po dlouhé době jsem usnula. Probudila jsem se, když mě někdo hodil na zem. Byl to tvrdý pád a já se přeměnila na člověka. ,,Vítej v novém domově!" Řekl oslavně Aro a já jen zavrčela. ,,Nezlob. Buď ráda, že ochráníš svou rodinu." Řekl Aro a posadil se na trůn. ,, Bývalou rodinu." Opravil se a já se postavila. ,,Jane ti ráda ukáže pokoj." Jane se ušklíbla a šla. Vydala jsem se zamračeným pohledem za ní. Došli jsme k nějakým dveřím. ,,Tady je. Je tam koupelna a ložnice. To uvidíš. Jo a abych nezapomněla." Řekla a chytla mě pod krkem a narazila na zeď. Sykla jsem. ,,Radši se drž odemně dál a opovaž se, mě ponižovat a podkopávat mi, jak se říká větev. Já jsem tady nejlepší ne ty. Je ti to jasný." Zavrčela dost výhružně a já polkla. ,,To ani nechci. Já tu k sakru Jane nechci být, tak si to uvědom." ,,Ujasněno a pamatuj bedlivě na má slova." Řekla a pustila mě. Spadla jsem na kolena a ona odešla. Já si zatím vlezla do pokoje. Bylo to malé než u nás. Jedna postel, hned vedle postele psací stůl. Naproti skříň a na levo dveře. Vedle postele byl noční stolek a za postelí byla už zeď. Šla jsem do koupelny a ta byla ještě menší než ten pokoj. Vana, hned vedle sprchový kout na pravo umyvadlo. A stojan na věci. Někdo zaťukal a já šla otevřít. Byl tam Felix s Demetrim. ,,Aro ti posílá oblečení." Podal mi oblečení převážně v černé barvě. Ne ono to všechno bylo všechno černé a byli to pláště. ,,Jak jsi určitě poznala, jsou to jen pláště. Aro ti ještě vzkazuje, že můžeš s Renatou jít na nákupy. Kup si jen černé oblečení." Podal mi oblečení a já to vzala. Pak odešli a já šla zpátky do pokoje. Pláště jsem si dala na postel a šla hledat Renatu. Doufám, že mě nezabije. Čekala na mě v kuchyni. ,,Mám domněnku, že ti ty dva neřekli, že na tebe čekám tady. Dlouho ti to trvalo." To celé řekla bez úsměvu a pak se nakonec usmála. ,,Ne neřekli." ,,To je od nich očekávané. Renata." Podala mi ruku a já věděla s kým se budu kamarádit. ,,Molly." Potřásly jsme si rukou a šli asi do garáže. ,,Jak to že nemáš plášť?" Zeptala jsem se a ona se usmála. Nasadila si sluneční brýle, aby ji nešly vidět její rudé oči. ,,V městě by to bylo asi blbé nemyslíš?" Přikývla jsem a došly jsme k jednomu autu. Měli tu několik nádherných aut. ,,Tohle je moje nejoblíbenější auto. Tak si nastup." Řekla a sedla si na místo řidiče. Sedla jsem si vedle ní na místo spolujezdce. ,,Jane si už mluvila?" ,,Jop. Nebyl to moc příjemný rozhovor." Začala se smát. ,,Máš pravdu. Někdy je fakt protivná." Smály jsme se obě. Dojely jsme k obchodům a šly dovnitř. Doufám, že není jak Alice. Cullenovi. Jak vy mi chybíte, chci se k vám vrátit ale stálo by mě to život. Něco ale musím vymyslet.