Mania - cesta z pekla

První setkání 2/2

OWEN

Poslední dobou byl docela klid, když už se opovážili ukázat, chodili po jednom, maximálně po dvou, ale dneska v noci jich do parku vyrazilo rovnou pět. Nenávidím je, a proto jsem v jejich zabíjení taky tak dobrý. Od té doby, co zabili mou matku, jsem trénoval každý den, od rána do večera, jenom aby nezůstal naživu ani jeden z nich. Když jsme skončili s pěticí v parku, vydali jsme se s mým parťákem Darrenem domů. Jsme nejlepší kamarádi už od narození, taky hlavně kvůli tomu, že jsme oba zdědili takový rodinný business, který byl většinou pro naše lidi spíš prokletím.

*** 

„Owene vstávej, nebo přijdeš pozdě do školy," vpadl mi do pokoje ráno otec. Od smrti matky mi zbyl jen on. Jinou ženu si už nenašel, měl sice pár románků, ale nikdy to netrvalo dlouho. Občas na mě bývá docela přísný a dává mi ve výcviku hodně zabrat, ale chápu ho, pro to, co děláme, je to potřeba, navíc to dělá i proto, aby mě ochránil. 

„Jojo, už jdu," zamumlal jsem a snažil se vyhrabat z postele. 

„Dneska přijdu až pozdě večer, peníze na večeři máš v kuchyni," zavolal na mě ještě otec, než odešel do práce. 

Šel jsem do koupelny provést základní hygienu a pak se přesunul ke skříni, kde jsem na sebe hodil to první, co jsem našel, což byly obyčejné džíny a šedé tričko s krátkým rukávem. Nasnídal jsem se a vyrazil do školy. Tam už na mě před vchodem čekal můj druhý nejlepší kámoš Lee. Je to tak trochu blázen a Casanova, otočí se za každou sukní. 

„Nazdar Owene, jaký byl víkend? Sbalil jsi nějakou kočku?" zamrkal na mě Lee a společně jsme se vydali k našim skříňkám. 

„Nic takového, měl jsem moc práce," zarazil jsem rovnou jeho další vyptávání ohledně mě a holek. 

„Ty a ta tvoje práce," zakoulel Lee očima. I přesto, že je to můj nejlepší kámoš, stejně jako ostatní netuší, co ve svém volném čase dělám a ani seto doufám pro jeho vlastní bezpečí nedozví. 

„Koukej, jak po tobě ty holky koukají, stačí jen mrknout a máš je v posteli," na důkaz svých slov pohodil hlavou směrem ke skupince holek, které zrovna koukaly naším směrem. Vím o tom, že jsem u holek oblíbený, jsem pěkný, vysportovaný a chytrý. Jo, mám velké ego, ale co, nikdy jsem nebyl na vážný vztah, s holkama jsem si chtěl vždycky jen užít, nic víc a ony to moc dobře věděly, a přesto mě chtěly. 

„Já vím Lee a neboj, dneska si ten promarněný víkend vynahradím," zasmál jsem se a začal pomalu obhlížet situaci. 

„Ahoj Owene, zlato," zaskřehotal vysoký, skoro pištivý hlas vedle mě, až se mi zježily chloupky na krku. 

„Ahoj Nathali," odsekl jsem a ani se na ni nepodíval. Typická královna školy, dlouhé blond vlasy, modré oči a vysoká postava modelky. Je to fakt kočka, ale je neskutečně tupá, povýšená a hlavně otravná, pořád se na mě lepí. Je pravda, že se s ní občas vyspím, ale jinak o ni nemám zájem a dneska na ni ani nemám náladu. 

„Co kdybychom spolu dneska něco podnikli, zlato," cukrovala mi pořád u ucha a snažila se na mě co nejvíc nalepit. 

„Dneska nemůžu, Nathali," odsekl jsem a sundal její ruku z mého ramene, přitom jsem zachytil pohled Leeho, který to celé pobaveně sledoval. Na to ona našpulila pusu, zamračila se a spolu se svými poskoky, kterých jsem si doteď ani nevšiml, odkráčela pryč.

„Je tady něco k smíchu?" zavrčel jsem na Leeho. 

„Kámo, musím říct, že jsem fakt rád, že mě Nathali nesnáší," zasmál se a pokračoval v cestě ke skříňkám. 

„Tak co, nějaký objev na obzoru?" zeptal se po chvíli. 

„Zatím ne," ušklíbl jsem se. 

„Hele, tuhle holku jsem tady ještě neviděl... ty jo, ale je to fakt pořádný kus, koukej Owene," drcnul do mě Lee a ukázal směrem k holce s ohnivě červenými vlasy, měla na sobě nadkolenky a sukni, musím říct, že ta holka vypadala zatraceně dobře, a to jsem ji ještě ani neviděl zepředu. 

Jenže pak to přišlo, to známé bodnutí a následně jsem celý ztuhl, jak to, že jsem si toho nevšiml dřív. Tohle není jen tak obyčejná holka, tahle je jedna z nich a ta mrcha se odvážila přijít až sem, a ještě ve dne. Krev ve mně vřela a ruce jsem měl zatnuté v pěst tak, až mi zbělaly klouby, málem jsem úplně ztratil hlavu přede všemi, kdyby na mě Lee nepromluvil. 

„Hej kámo, vnímáš mě? Chápu, že jsi z ní tak hotový, ale měli bychom jít,"kývnul na mě a zabouchl skříňku, ze které si už stihl vyndat věci. 

„Jasně, hned přijdu. Běž napřed, jenom si něco vyřídím," zamumlal jsem směrem k němu, ale pořád jsem z ní nespouštěl oči. Ta mrcha pořád stála jako solný sloup, nejspíš už mě taky zaregistrovala, nad tím jsem se musel ušklíbnout.

„No jasně, ale pak chci slyšet podrobnosti," zavolal směrem ke mně ještě Lee a vydal se do učebny. Já se mezitím přesunul pomalu ke svojí skříňce a vyndal jsem úplně ze zadní části malou dýku, kterou jsem tam měl pro případ nouze schovanou. Všichni studenti se pomalu přesunuli do učeben, a nakonec jsme na chodbě zůstali jen sami dva. Byla to jen otázka vteřin, než se střetneme a jen jeden z nás to střetnutí může vyhrát a já moc dobře vím, kdo z nás dvou to bude.