Mania - cesta z pekla

Výcvik 2/2

Owen

Zuřil jsem, neskutečně jsem zuřil už od včerejšího večera, kdy mi otec oznámil, že se k nám už nikdo další nepřidá. Další lovci prostě odmítají bojovat po boku Alex a nechtějí kvůli ní riskovat své životy. Idioti! Pokud neuspějeme, umřou i tak. A co hůř, do toho všeho se připletly i naše rodiny a přátelé, které jsme chtěli od toho všeho držet stranou. Nejradši bych do něčeho praštil!

Nejhorší část přišla ráno, kdy jsem tu špatnou zprávu musel oznámit Alex. Věděl jsem, že pro záchranu nás všech dělá všechno, věděl jsem, že je smířená s tím, že by do boje měla jít sama. O to víc mě to všechno štvalo. Čekal jsem na ni u její skříňky s rukama v kapsách a hlavou svěšenou. Všiml jsem si, že přišla, aniž bych se na ni podíval.

„Otec s tebou chce dnes mluvit, nepodařilo se mu sehnat další lovce na pomoc," hlavu jsem měl stále svěšenou a špičkou boty jsem kopal do země. Štvalo mě to a bylo mi jasné, že ona je na tom stejně.

„Nemůžu je nutit jít do boje na život a na smrt, jenže sama to nedokážu, musím ochránit Roba, Lil, Kate a další nevinné lidi," povzdechla si.

„Sakra, vždyť to já vím!" zavrčel jsem naštvaně a rukou udeřil do skříňky o kterou jsem se ještě před chvílí opíral. Ani jsem nevnímal bolest, která mi rukou projela. „Uvidíme se pak" zamumlal jsem a pak odešel.

Celý den jsem pořád přemýšlel nad tím, jak to udělat, jak celou tuhle situaci vyřešit. Jenže mě pořád nic nenapadalo a už to i vypadalo, že je celá tahle situace bez východiska. Jenže odpoledne se všechno změnilo. Přesně v té chvíli, kdy jsem vyšel před dům a tam stál můj strýc s Rose a dalšími lovci po boku. Nezmohl jsem se na nic jiného než na ně jen s otevřenou pusou zírat.

„Budeš na nás ještě dlouho civět, nebo půjdeš s námi na dnešní schůzi?" probrala mě z transu Rose. Zatřepal jsem hlavou a vydal se společně s nimi na cestu. U vchodu do parku stál Lee s Kate. Mrzelo mě, co se stalo posledně a taky, že jsem přišel o jednoho z nejlepších kamarádů. Myslel jsem, že mě oba budou dál ignorovat, ale kupodivu mi zastoupili cestu.

„Mrzí mě, co jsem posledně řekla Alex a chtěla bych to napravit," promluvila jako první Kate, vypadala, že má na krajíčku a svůj pohled upírala na chodník.

„Přesně tak, chceme to hodit za hlavu, ale jen pod jednou podmínkou," přikývl Lee.

„To budu moc rád, o co jde?" usmál jsem se.

„Chceme se přidat k vám, ať už chystáte cokoliv," podíval se mi Lee odhodlaně do očí. „Nemá cenu nám to vymlouvat, protože pokud máme být dál přátelé, jsme v tom teď všichni spolu," pokračoval rychle dál, když viděl, že se nadechuji k protestu. Přemýšlel jsem chvíli nad tím, co řekl, není žádná šance, že bych to dokázal Leemu vytlouct z hlavy, na to je moc tvrdohlavý a Kate jakbysmet. Všichni jsme pak došli do našeho úkrytu, ve kterém už byl táta spolu s Alex.

„Vedu posily, myslím, že se budou hodit," pronesla Rose. Oba s otcem na nás zírali s pozdviženým obočím, hned co si nás všimli.

„Vy jste se snad zbláznili? To ani náhodou!" vykřikli s otcem ve stejnou chvíli.

„Je to naše rozhodnutí!" vykročil jsem odhodlaně vpřed a ostatní mi přikývnutím dávali zapravdu.

„Nenecháme tě v tom Alex, chceme taky bojovat," přidala se Kate.

„Nemůžeš nás zadržet," věnoval jsem ji vědoucný pohled.

„Nemůžete se jen tak rozhodnout, že vyrážíte do boje! Je tam riziko, že už se z něj nevrátíte, navíc někteří z vás v životě zbraň nedrželi v rukou," zuřil táta. Nemluvil teď o lovcích, kteří s námi přišli, ale jen o nás. Myslel si, že jsme blázni.