Mania - cesta z pekla

Velká bitva 1/2

Alexandra

Následující tři dny jsme přitvrdili v tréninku. Hned po tom, co se stalo na plese, Owen svolal zasedání, kde jsme probírali strategii pro nadcházející bitvu. Už nám nezbývalo moc času a pořád nás bylo málo. Trénovali jsme každý den od rána až do večera, dokud nebyli všichni vyčerpaní. Bylo to nutné, krátil se nám čas a já je nechtěla ztratit. S Rose jsme trénovali kouzlo pro ochranný kruh, který je měl v den boje udržet alespoň trochu v bezpečí. Shodli jsme se, že jiná kouzla už nejsou potřeba a na tohle musí být čarodějky dvě. Dny ubíhaly rychle a krvavý měsíc pomalu dorůstal do celé své krásy.

V ten rozhodující den byly všichni nervózní. Podařilo se nám sehnat ještě dostatek lovců, a to jen díky bratrovi Scotta, který je k nám dovedl. Taktika byla taková, že lovci spolu s Robertem se ukryjí v parku mezi stromy, každá skupina na jedné straně tak, aby obklíčili místo, odkud se vynořují nejčastěji. To jsme předpokládali, že je jejich vstupní bod. Já s ostatními půjdeme hlavní cestou vstříc Andrewovi a jeho armádě. A pak... pak to všechno vypukne. Den už se pomalu chýlil ke konci a bylo na čase vyrazit.

„Lil, chtěla bych ti něco dát," zastavila jsem ji, než vyšla ven ze dveří. Jen se na mě zkoumavě podívala a vyčkávala, co bude dál. Vytáhla jsem své dvě bojové dýky a vložila jí je i s pouzdrem do rukou.

„Chci, abys je dnes měla, jsou tvoje," stiskla jsem její ruce a zadívala se ji do očí. „Slib mi, že budeš opatrná," nejradši bych ji tady zamkla nebo ji donutila odejít někam pryč, jen aby se toho nemusela zúčastnit, jenže už nebylo cesty zpátky. Stejně by ji našel a zabil a ona by stejně neodešla.

„Slibuji, ale ty mi musíš slíbit to stejné," přikývla a pohled mi opětovala.

„Slibuji," pak už jsme vyšli směrem k parku, kde na nás u jeho vchodu čekali ostatní. Všichni už měli své zbraně připravené, a tak jsme se v zástupu vydali vstříc možné smrti.

Když jsme dorazili na místo, bylo všude kolem podezřelé ticho a klid. Centrum parku bylo rozsáhlé, ale z větší části obklopené stromy. Už jsem si začínala myslet, že se ten démon spletl, ale v té chvíli se začali objevovat mezi stromy první démoni mezi nimiž jsem zahlédla i Shauna. Jako poslední pak z temnoty vystoupil Andrew. Vypadal pořád stejně, jak jsem si ho pamatovala z posledního setkání, ovšem mé pocity vůči němu se změnily úplně. Cítila jsem jen nenávist, nenávist a vztek tak silný, až jsem zřetelně cítila, jak koluje mým tělem. Usmíval se jako dítě, které dostalo novou hračku.

„Tak se zase shledáváme, Alexandro, jen jsem původně očekával, že až nastane tento den, ty budeš stát na mé straně," ušklíbl se.

„Nikdy! Dnes to spolu skoncujeme!" zavrčela jsem na něj.

„V tom s tebou naprosto souhlasím," vytvořil na tváři tak děsivý a krvelačný úsměv, až sebou Lil s Kate škubli.

„Vidím, že sis sebou dovedla i ty svoje kamarádíčky, alespoň bude snazší je zabít," přejel pohledem skupinu lidí po mém boku.

„To se ti nepovede! Nedovolím ti jim ublížit!" zamračila jsem se na něj.

„Dost bylo tlachání, teď si vezmu, co mi patři!" zahřměl Andrew a rukou dal pokyn démonům k boji. 

S Rose a ostatními jsme zaujali své pozice. Začali jsme rychle s Rose kouzlit ochranný kruh. Jeho podstata byla taková, že nepříteli ubíral sílu a chráněnému ji přidával. Nebylo to ale na stálo, tenhle kruh nevydrží dlouho a ani je nedokáže úplně ochránit před smrtí, ale alespoň mi to dá trochu víc času něco pro jejich záchranu udělat. Obě jsme napřáhly pravou ruku dlaní směrem ven a druhou začaly před obličejem kreslit obrazce potřebné k uzavření kruhu. Díky tomu, že centrum parku bylo tak rozsáhlé, jsme měly dostatek času, než k nám stihli démoni přiběhnout. Byli už těsně před námi, když jsme dokončili poslední znak a obě zároveň poklekly. Dlaň pravé ruky jsme položili na zem pro spojení kruhu. Jasné žluté světlo vycházelo ze země kolem nás a jak postupně přidávalo na jasu, tak se nakonec rozšířilo do okolních stran spolu s menší tlakovou vlnou, která smetla první příval démonů.