Mania - cesta z pekla

Rozdělení

 Matt se zvedl od svého bratra a svůj meč namířil na Rose.

„Co jsi to provedla mému synovci? Zabila jsi ho!" křičel po ní, ona na něj ale jen hleděla se slzami v očích, zničená tím, co se dnes stalo. Vyhráli, to ano, ale za jakou cenu.

„Matte, uklidni se, ona za nic nemůže," snažil se ho uklidnit jeden z dalších lovců.

„Nenech ho umřít! Nemůžu přijít i o něj," prosil ji se slzami v očích. Byl zničený. Dnes přišel nejen o několik svých kamarádů, ale i o bratra a teď možná i o svého synovce.

„Musíme je donést na obětní oltář do lesa čarodějek," řekla Rose tiše a ostatní jen přikývli. Nikdo nemluvil, pokud to nebylo nezbytně nutné. Všichni tiše truchlili nad obětmi téhle krvavé války. Část lovců šla spočítat mrtvé a zajistit vše, aby mohli být řádně pohřbeni a poctěni. Zbylá část vzala Owena s Alex na nosítka a společně se vydali do lesa čarodějnic.

Mezitím se Owen probudil na rozlehlé louce. Všude kolem jen zářivě zelená tráva, čistě modré nebe a lehký svit slunce. Vstal ze země, kde nejspíš dopadl, a rozhlédl se. Široko daleko nic nebylo. Nakonec si všiml osoby stojící nedaleko od něj. Byla k němu otočena zády. Rudé vlasy rozpuštěné a vlající v mírném vánku. Na sobě volné bílé šaty sahající až na zem. Došel až k ní a lehce se dotkl jejího ramene. Alex se otočila čelem k němu. Byla krásnější než kdy dřív, alespoň tak to Owenovi připadalo. Dlouhou chvíli si navzájem hleděli do očí, neschopni říct jediné slovo. Nebylo to ani potřeba. Vše, co potřebovali, vyčetli jeden druhému z tváře. Alex jej vzala za ruku a vedla ho loukou dál až k místu kde slunce mizelo za obzorem.

Všichni dorazili k oltářům uprostřed lesa čarodějnic. Byla to zdlouhavá cesta, kdy je museli oba přenést na nosítkách přes celý les. Na místě je pak opatrně položili každého na jeden oltář. Poodstoupili dostatečně daleko, aby mohly čarodějky dělat svou práci. Ty začaly postupně vylézat ze svých úkrytů, následovány i samotnou Prastarou. Všechny, včetně Rose, se postavily do kruhu kolem oltářů a začaly odříkávat rituál pro znovuzrození. Prastará stála uprostřed mezi oltáři a předávala jim svou moc. Ostatní stáli opodál. Matt zkroušeně hleděl na svého synovce, stejně jako Robert hleděl na Alex, jeho dcerku. Ano, byla pro něj jako dcera, jeho druhá milovaná holčička. Darren a Lee pak opodál utěšovali v náručí plačící Lily a Kate. Oni sami neměli daleko k slzám. Přišli o dva nejlepší přátele.

Stanuli na místě, kde již slunce zapadalo a spolu hleděli na ten obrovský zářivý kotouč zacházející za obzor.

„Chtěl bych ti něco dát," otočil se Owen k Alex a z kapsy kalhot vytáhl matčin řetízek. Už před nějakou dobou, co tady byli, zjistil, že jej u sebe pořád má. Vzal jej do rukou a ukázal ho Alex. Ta chtěla něco říct, ale umlčel ji zavrtěním hlavy. Připnul jí řetízek kolem krku a pak se lehce dotkl přívěšku na jeho konci. Než dal ruku zpět k tělu, jemně Alex pohladil po jejím znamení. To se pod tím dotykem rozzářilo, stejně jako následně přívěšek na jejím krku. Obě zářily jasně modrým světlem. Owen i Alex na to vyjeveně zírali.

Stejně i na oltáři se Alex rozzářilo znamení a Owenovi přívěšek v jeho kapse. Čarodějky začaly formuli odříkávat hlasitěji a rychleji, chytly se za ruce a soustřeďovaly svou moc na ty dva. Lily s Kate zabořily své obličeje do hrudníku kluků. Již nezvládaly ten pohled. I Matt s Robertem byly čím dál tím víc netrpělivější.

Alex cítila, že se s ní něco děje, že se něco děje s jejím tělem. Tak rychle jako záře začala, tak i ustala. Oba na sebe zmateně hleděli, Alex už neměla vlasy rudé, ale čokoládově hnědé. 

„Echm," odkašlala si další postava napravo od nich. Oba se za tím zvukem otočili a zůstali stát s otevřenou pusou. Stála tam druhá Alex. Měla rudé vlasy a stejné šaty, jen černé. Podobné si jako vejce vejci. Bylo to její démonické já, byla to Mánia. Čarodějky je pomocí rituálu oddělily od sebe. Hleděly jedna na druhou, obě se navzájem prohlížely. Mánia znechuceně, Alex zase ohromeně. Owen naopak kmital pohledem z jedné na druhou se zmateným pohledem. 

„Nezabiju tě," promluvila Mánia, Alex v hlavě. „Ale jednou nastane čas, kdy se vrátím," vykročila směrem k Alex. Owen chtěl zasáhnout, ale obě ho mávnutím ruky zastavily. Došly až k sobě. Mánia se rukou dotkla přívěšku, který měla Alex na krku a ten změnil barvu ze slábnoucí modré na temně černou. Mocně zazářil a pak už to byl zase jen obyčejný zlatý přívěšek. Mánia od Alex odstoupila, ta se ale vzápětí v mdlobách málem skácela k zemi. Naštěstí ji Owen včas zachytil. 

„Co jsi jí to udělala!" vykřikl na Mánii. 

„Bude v pořádku, neboj," zašklebila se na něj. To už se Alex začala pomalu probouzet, byla ale pořád hodně slabá, a tak si s ní Owen, stále ji přidržujíc, klekl na zem. Mánia se na ně naposledy usmála a začala couvat pomalu dozadu. Všimli si, že se za ní vynořily další dvě postavy. Byli to její rodiče. Navzájem na sebe dojatě hleděli. Mánia došla až k nim, pak její postavu pohltilo zářivé bílé světlo, ale byl to jen chvilkový záblesk. Když odeznělo, stála tam místo věrné napodobeniny Alex, její mladší já. Byla to zase malá tříletá holčička, oblečená v černých šatičkách s rudými vlasy. Chytla každého z rodičů za jednu ruku a na oba se usmála, pak svůj pohled stočila znovu na Alex. Ta je sledovala se slzami v očích. Dojatě se na ni usmáli a pak oba rodiče poslali své dceři vzdušný polibek a položili si ruku na srdce. Jejich rituál. Loučili se s ní. Tentokrát už nadobro. Hned na to je pohltilo světlo.

Rituál skončil. Nemělo smysl v něm dále pokračovat. Čarodějky už vyplýtvaly veškeré své síly, a přesto už jim nebylo pomoci. Všechny přítomné zachvátil žal. Věděli to. Věděli, že je konec. Nic už jim nepomůže. Jejich milovaní už se nevrátí. Obětovali kvůli nim své životy a teď...doufali, že teď jsou již na lepším místě. Všichni ostatní se rozešli domů. Domů, kde teď pro většinu z nich zbylo jen prázdné místo po smrti jejich milovaných.