Mania - cesta z pekla

Prozření 1/2

Alexandra

Dlouho jsme na sebe jen zíraly. Rose vyčkávala, co na to řeknu, a hlavně až to všechno zpracuji. Jenže já se ani nesnažila to vstřebat, prostě jsem jen tupě zírala na Rose a hlavou se mi honil náš rozhovor po tom, co mě málem utopila.

„Jak to myslíš, ještě horší? Co může být horší, než že jsem málem ublížila Lil a vůbec jsem to neovládala?" vyjela jsem na ni, jenže ona ani nemrkla, byla už zvyklá, že občas vyletím.

„Máš v sobě krev lovce," řekla jakoby nic.

„To už vím taky," protočila jsem nad tím očima. To bylo jako všechno, co z toho chaosu vydedukovala? A jak tohle může být ve spojitosti se mnou špatné?

„To by samo o sobě nebylo tak hrozné," zakývala hlavou. „Jenže ty nemáš jen čistou loveckou krev," pokračovala hned.

„No jasně, když jsem taky démon," skočila jsem jí do řeči.

„To není ono," znovu zakroutila hlavou a mezitím znovu zalistovala v knize, jako by se chtěla ujistit, že to, co zjistila je skutečně pravda. „Jsi čarodějnice, Alex," zadívala se mi do očí, načež jsem já vyprskla smíchy. Rose se na mě zamračila. „Tvoje matka byla čarodějnice, takže máš napůl loveckou a napůl čarodějnickou krev," vysvětlovala.

„Říkáš to, jako by to bylo něco vzácného," zasmála jsem se znovu, pořád jsem tomu nemohla uvěřit, přišlo mi to jako jeden velký a taky hodně špatný vtip.

„Taky, že to vzácné je, čarodějky žijí v celibátu, nemívají děti s jiným druhem," to už zněla Rose vážně naštvaně, radši jsem proto polkla poznámku o tom, že si neumím představit Rose žít v celibátu a čekala, co dalšího řekne. „Ještě nikdy se nenarodilo dítě s krví dvou druhů," zamračila se.

„To jako znamená, že jsem super silná? A co to má společného s modrým ohněm?" zajímala jsem se s obočím pozvednutým vysoko na čele.

„V podstatě ano, ale není to tak jednoduché," prohodila. „Plně jsi svých schopností nabila teprve včera na své dvaadvacáté narozeniny."

„Ale já mám narozeniny až dneska a proč dvaadvacet?" zaprotestovala jsem.

„Dvaadvacet je velmi mocné číslo, mocnější než magická osmnáctka," začala vysvětlovat. „A ano, narozeniny máš sice až dnes, ale byla jsi zrozena za krvavého měsíce, který je sám o sobě v oblasti magie také velmi silný, a krvavý měsíc započal svou pouť včera, proto tvé schopnosti ožily včera, a ne dnes," dokončila svůj proslov skoro jedním dechem.

„Dle tvého výrazu soudím, že to není tak úplně všechno," zamračila jsem se na ni.

„To opravdu není," povzdechla si. „Démonická krev nemůže fungovat bok po boku s loveckou ani s čarodějnickou, na tož s kombinací obou, to je pak smrtelná kombinace," sklopila zrak na své ruce. To už mi v hlavě začal blikat pomyslný alarm. Proč mám pocit, že vím, kam tím Rose míří. A to se mi teda ani trochu nelíbí.

„Jak přesně myslíš tu smrtelnou kombinaci?" zeptala jsem se opatrně, hned na to se mi Rose znovu podívala do očí a potvrdila mi to co už jsem nějakou chvíli tušila.

„Jak už jsem říkala, míšenecká krev čarodějky a lovce nemůže s krví a podstatou démona koexistovat, snaží se jedna druhou podstatu převážit, zničit a zabít. No, a to zároveň zabíjí i tebe." Celou dobu to skoro šeptala, jako by doufala, že když to nepronese nahlas, nebude to pravda.

„Dá...dá se to nějak zastavit?" zkusila jsem zjistit, jestli nejsou ještě nějaké možnosti odvrácení mé smrti.

„Je potřeba udržet obě podstaty v rovnováze, budeš se muset naučit používat i své čarodějné schopnosti, ale i tak není jisté, že tě to zachrání, spíš to jen oddálí konec. Každopádně to, co jsi udělala včera už se nesmí nikdy stát, nikdy už nesmíš použít modrý oheň a už vůbec v takové síle, pak už bys neskončila jen v bezvědomí, ale byla bys nadobro mrtvá," upozornila mě Rose a tvářila se u toho tak vážně jako ještě nikdy v životě, očima mi ta slova vpalovala přímo do hlavy. „Zítra dorazím za tebou a začneme trénovat tvé čarodějné já, teď už ale běž, je pozdě," nenechala mě ani promluvit, zvedla se a odkráčela do temnoty lesa. Na to jsem se já zvedla taky, oblékla jsem si zpátky mikinu a vydala se stejnou cestou zpátky k autu kde na mě netrpělivě čekal Owen. Takže já jsem míšenka! Dokonce jediná v historii. A aby toho nebylo málo nejspíš kvůli tomu umřu. Dnešek asi vážně není můj den, povzdechla jsem si a zadívala se na les mizející v tmavé noci.