Mania - cesta z pekla

Výcvik 1/2

Alexandra

Dnešní ráno bylo hektické. Nejen, že jsem zaspala, ale ve škole začal obrovský povyk ohledně vánočního plesu, který se měl za dva týdny konat. Všude po škole byla vyvěšena spousta letáčků a studenti o tom celý den dlouze diskutovali. Řešili, co si oblečou, aby na ně zbyl lístek, a že letošní téma plesu jsou masky. Tolik povyku pro jeden blbý ples. Tyhle věci šly vždycky mimo mě. Když jsem odpoledne došla ke své skříňce, čekal, tam na mě Owen.

„Otec s tebou chce dnes mluvit, nepodařilo se mu sehnat další lovce na pomoc," hlavu měl svěšenou a špičkou boty kopal do země. Štvalo ho to stejně jako mě. Nebylo nás moc, a to nás značně znevýhodňovalo.

„Nemůžu je nutit jít do boje na život a na smrt, jenže sama to nedokážu, musím ochránit Roba, Lil, Kate a další nevinné lidi," povzdechla jsem si.

„Sakra, vždyť to já vím!" zavrčel naštvaně Owen a rukou udeřil do skříňky o kterou se ještě před chvílí opíral. „Uvidíme se pak," zamumlal a odešel. Pak už jsem ho neviděla.

***

V domluvený čas jsem byla ve stejném polorozpadlém domě jako poprvé spolu se Scottem. Stáli jsme oba nakloněni nad mapou města rozloženou na stole. Vymýšleli jsme taktiku na blížící se boj. Snažili jsme se vymyslet, jak to zvládnout i s menším počtem bojovníků.

„Vedu posily, myslím, že se budou hodit," ozvalo se ode dveří. Stála v nich Rose, spolu s Kate, Leem, Lil, Owenem, Darenem, Robem a několika dalšími lovci. Všichni tam stáli plni odhodlání. Oba se Scottem jsme na ně zírali s pozdviženým obočím.

„Vy jste se snad zbláznili? To ani náhodou!" vykřikli jsme se Scottem ve stejnou chvíli.

„Je to naše rozhodnutí!" vykročil Owen odhodlaně vpřed a ostatní jen přikyvovali.

„Nenecháme tě v tom, Alex, chceme taky bojovat," přidala se Kate. Byla jsem tak ráda, že už se na mě nezlobila, ale tohle bylo holé šílenství.

„Nemůžeš nás zadržet," věnoval mi Owen vědoucný pohled.

„Nemůžete se jen tak rozhodnout, že vyrážíte do boje! Je tam riziko, že už se z něj nevrátíte, navíc někteří z vás v životě zbraň nedrželi v rukou," zuřil Scott. Nemluvil teď o lovcích, kteří s nimi přišli, ale jen o nich. O skupině bláznů, co se chce dobrovolně nechat zabít.

„Budeme trénovat, a pokud Andrew vyhraje, umřeme tak jako tak. A já tady nechci jen nečinně přihlížet, chci o svůj život bojovat," napřímil se Lee bojovně a pohledem propaloval Scotta. Ten si nakonec jen povzdychl a přikývl.

„Budete trénovat každý den, nebudu se s vámi držet zpátky, tréninky budou tvrdé a občas i bolestivé, tak se na to připravte, zítra začínáme!" zavelel a tím rozpustil celou schůzi. Přešla jsem k té partě šílenců. Chystala jsem se Kate omluvit, ale nenechala mě ani otevřít pusu.

„Mrzí mě, co jsem ti řekla, Alex, nemyslela jsem to tak...já jen byla naštvaná. Ale už to chápu, Lil mi to celé vysvětlila a teď ti chci pomoct, stejně jako ty se snažíš pomoct mně," svůj proslov ukončila objetím do kterého mě bez varování vtáhla. Já jí ho s radostí oplatila. Měla jsem radost, že se to vyřešilo. Ovšem o dost míň jsem měla radost z toho, jak se to vyřešilo.

„Opravdu si to nechcete ještě rozmyslet?" zkusila jsem a prosebným pohledem se podívala z jednoho na druhého. Všichni najednou nesouhlasně zavrtěli hlavou a Owen mě propaloval zamračeným pohledem. No výborně. Alespoň jsem to zkusila.