Ortorno - Pozastaveno

Kapitola 14.

Zdravím, zde přináším další díl. Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ♥

Nespali jsme spolu. Ano, dali jsme si společnou sprchu, ale nic víc. A že i mě to udivilo. Avšak společně jsme usnuli v posteli. Já se k němu tulil a přišlo mi, že jsem po dlouhé době naprosto spokojený. U něj. U toho, co mě vlastně unesl, postřelil, znásilnil a zmlátil. Byl jsem blázen? Rozhodně jsem si tak připadal. I tak mi u něj teď bylo dobře. I když to bylo vlastně díky Liamovi. Liam...nechápal jsem, proč mě před ním Riki varoval. Vždyť Liam nic neudělal a byl hodný. I když...ty jeho oči, výraz a to, jak se choval. Byl chladný. Jako by neměl žádné city. Těžko říci, kde byla pravda. I tak mě zajímalo, proč mě sakra Riki varoval. 
Ráno jsme stávali ještě za tmy. Bylo potřeba sbalit nějaké věci, jako byly zbraně, jídlo a pití, deky a podobné kraviny. Já se opět oblékl do svého nového oblečení a připnul jsem si zbraně. Bylo to...úžasné. Cítil jsem se silnější. Potřebnější. Užitečnější. I když to se uvidí až venku. Jak dlouho jsem byl vůbec zavřený uvnitř? Těžko říci, ne že by to bylo důležité. Bylo to stále stejné, venku se nic nezměnilo. Možná tak akorát mrtváků bylo více, přesně jak Riki řekl. Zalezli jsme do auta a já se usadil na zadní sedačku. Ti dva seděli vpředu. Brána se otevřela a my vyjeli ven. Otočil jsem se a viděl, jak se brána zavírá. Bylo to fascinující. Tohle nás drželo v bezpečí od okolního světa. Otočil jsem se opět dopředu a hleděl na cestu před námi. Hluk auta přilákal nějaké mrtváky a Liam se bavil tím, že do nich střílel. "Hej, neplýtvej náboje." Odfrkne si Leo, co byl za volantem, ale usmíval se. "Hej, Same, nechceš to také zkusit?" Zeptá se pak Liam, když zaleze zpět do auta z pootevřeného okna. Zasmál jsem se. "To víš, a akorát bychom přišli o důležité náboje. Skoro se netrefím z místa, natož z jedoucího auta." Pobaveně jsem nad tím zakroutil hlavou. Jen nad tím pokrčil rameny a opět z auta vylezl. "Same...a nechceš se naučit řídit? Hodilo by se to." Zeptá se pak Leo zamyšleně a pohlédne na mě přes zpětné zrcátko. Chtěl jsem říci ne, že ještě nejsem dospělý, ale pak mi došlo, že tady nás policie asi nezastaví. Proto jsem přikývl. "Tak přelez dopředu." Tázavě jsem povytáhl obočí, ale on se sedačkou odsunul dozadu a já opatrně přelezl dopředu. V jednu chvíli jsem vyjekl, když jsem na zadku ucítil plácnutí. Opravdu Liam zalezl zpět do auta jen kvůli tomu, aby si mohl plácnout? Fakt skvělé. 
Leo od sebe více roztáhl nohy a já se mezi ně usadil. A on začal vysvětlovat, co a jak. Auto se na silnici chvíli motalo, ale pak jsem nějak získal nad vozidlem kontrolu a přidal jsem na rychlosti. Bylo to úžasné! Cítil jsem se tak nějak mocný. Aby také ne, když jsem měl moc nad pár tunami železa. Bylo to úžasné a já věřil, že si to budu užívat i nadále, ale překazilo mi to jedno oznámení, při kterém jsem měl chuť z toho auta vyskočit. Liam zalezl do auta a zatáhl okénko. "Kurva, před námi je další stádo. A docela velké." Řekne a střelí po mně pohledem. Ztuhl jsem a ruce z volantu sundal. Chtěl jsem přelézt zase dozadu, ale Leo mě za ruce uchytil a dal je zpět na volant, i když ty své držel na těch mých. "To nestíháme. Musíš přidat, kdybychom jeli moc pomalu, zastaví nás to...a jsme v prdeli." Poví a já polknu. Srdce jsem cítil až v krku, když jsem přidal plyn. Pak přišel první náraz a já ho pocítil mnohem více, než když jsme autem jeli poprvé a potkali to stádo. Za volantem člověk vnímal vše více. A hlavně ta krev. A vnitřnosti. Sklo bylo po chvíli rudé a za stěrači se zachytávaly kousky...bůh ví čeho. I přes to vše jsem po chvíli začal mít pocit, že to je dobré. Že už jsem nad tím získal kontrolu a vše je v pohodě. Jenže v tom okamžiku sebou auto cuklo a...zastavilo. "Leo?!" Vyjekl jsem zoufale. Na okně se objevila první ruka. Pak obličej. Tělo. Byli všude. "Kurva, musela se nám dospod dostat kost." Zasyčí nespokojeně. V ruce se mi ocitla zbraň. "Střešní okno, jsme skoro na konci. Střílej." Poví Liam a sám otevře dveře, kterými vyskočí ven a zase je za sebou zabouchne. "Je venku!" Křiknu. Poté jsem ale již neváhal a střešním oknem vylezl ven, zatím jen do půli těla. A začal jsem střílet. Kupodivu jsem se vcelku i strefoval. Myslím, že to nebyl žádný problém, když to bylo tělo na tělo. Koutkem oka jsem viděl Liama, jak se dostal pod auto a něco tam dělal. Mrtváci se hrnuli za ním a já změnil směr palby, aby ho nechali být. Jenže pak mi došli náboje. Zavrčel jsem a zbraň hodil zpět do auta. Nějak jsem nevnímal Leův křik a vyskočil ven. Vytáhl jsem dýky a skočil do toho všeho. Jo, tohle mi šlo lépe. Navíc jsem musel dát pozor na to, aby byl Liam dole v pořádku. 
Nevím, kdy mi došlo, že se mi to líbí. Možná v tu chvíli, kdy jsem na tváři pocítil další stříkanec krve. Nebo když na mě Liam zavolal, že to má a ať lezu zpět. Leo nastartoval auto a Liam vylezl na auto, načež se střešním oknem vsoukal dovnitř. Já bych pokračoval. Opravdu jsem chtěl pokračovat, ale to už jsem kolem pasu pocítil ruku a než jsem se nadál, byl jsem vtažen zpět dozadu do auta. A pak už jsme jeli. Naštvaně jsem se podíval na Liama, co mi ihned vrazil facku. Normálně bych asi ztuhl, ale teď jsem mu facku vrátil. On byl ten, co byl překvapen. Já vzápětí, když mě dravě políbil. Zbraně jsem upustil a jen ho chytl za ramena, abych...vlastně ani nevím proč. Ve zpětném zrcátku jsem zachytil Leův pohled, než jsem oči zavřel a Liamovi polibek začal oplácet. Jedno mi ale nesedělo. Proč se Leo tvářil tak zlomeně?