Ortorno - Pozastaveno

Kapitola 8.

Zdravím, zde přináším další díl. Že by se to začínalo trochu obracet? 
Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ♥

Dalšího dne jsem se probudil a vůbec mi nebylo dobře. Nejen že mě bolelo celé tělo, ale ke všemu mi bylo špatně i od žaludku. O psychickém stavu ani nemluvně. Kdo to ale řešil? Nikdo. Byl jsem tu úplně sám. Dokud si pro mě opět nezavolal Leo. V duchu jsem nadával a ploužil se za nějakým chlápkem. Copak nemá dost a musí mě otravovat každý den?! Já chci taky nějaké volno! Volno...sakra. Znělo to, jako bych fakt byl nějaká děvka, co za to bere prachy. Já za to sice peníze nebral, ale...to ostatní ano. I tak jsem si to ale pro jistotu nepřipouštěl.
Opět mě dovedli do koupelny a já poté přešel do ložnice, kde jsem usedl na postel a nepřítomným pohledem zíral na dveře. "Copak? Dnes vypadáš nějak mimo. To se tak těšíš, až tě zase protáhnu?" Ozve se vedle mě a já pohled pomalu stočím tím směrem. "Mám hlad." Hlesnu jen. Žaludek mi mlel naprázdno a já už ani pořádně nevěděl, kdy jsem naposledy jedl. On to ale, jak se zdá, nepochopil. Usedl vedle mě a prsty jedné ruky mi vjel do vlasů. "Hlad? No, každý tomu říká jinak. Ale já tě i tak moc rád nakrmím.." Řekne a začne si rozepínat kalhoty. Nezmohl jsem se na protest. Jak bych také mohl? Jen co mou hlavou trhl směrem dolů, před očima jsem měl mžitky a svět se mi přehoupl. Pak šlo vše ráz na ráz. Vytrhl jsem se mu a běžel do koupelny, kde jsem se sklonil nad záchodovou mísou. Žaludek se rozhodl protestovat, ale nic ze mě nevyšlo. Nemělo co. Poté jsem jen padl na zem a v křeči si držel břicho. Před očima jsem měl Leovy nohy. "Kdy naposledy jsi jedl?" Ale, že by mu to konečně došlo? "V...táboře." Vydoluji ze sebe pak. Netrvá dlouho, než někam zmizí a já zavřu oči. Pak jsem se ale postavil na vratké nohy a došel k umyvadlu, kde jsem pustil vodu a začal hltavě pít. Voda mi žaludek aspoň trochu zaplní. To už se u mě ale někdo ocitl, hodil si mě přes rameno a i přes mé chabé protesty mě nesl pryč. Jak jsem zjistil, do mého 'pokoje'. Avšak ihned po otevření dveří mě zaujala tak známá a zároveň neznámá vůně. Žaludek se opět ozval a já jen koukal na stolek, na které byla spousta...jídla. Chlápek odešel a nechal mě tu. Chvíli jsem ještě váhal, ale pak už jsem se do toho pustil. Zdá se, že jeho bratr nelhal. Opravdu tu chovali nějakou zvěř, protože maso muselo být čerstvé. Maso! Opravdové maso.
Talíř byl po chvíli prázdný a já odpočíval na posteli. Takhle dobře mi už dlouho nebylo. A co bylo snad ještě lepší? Do konce dne se Leo a ani nikdo z jeho poskoků neukázal. Co ale bylo horší? Ani sestřička nepřišla.
~
Dva dny. Dva dny jsem měl klid. Dva krásné dny pro mě Leo nenechal poslat a jeho lidé se ukazovali jen v případě, že mi nesli jídlo. K dokonalému spokojení mi chyběla už jen sestřička. Ta se bohužel také neukázala. Slíbila přeci, že přijde. Ale nepřišla. Možná...možná nemohla. Možná jí to nedovolili. Jo, tím to bude. Věřím, že ona by jinak jistě přišla. Třetí den mi již bylo opravdu skvěle. Tělo mě nebolelo, modřiny pomalu mizely a tak nějak mě napadlo, že...by to tu mohlo být pěkné, nebo aspoň lepší i pro mě. Třeba to už Lea omrzelo a on mi dá nějakou normální...práci. Jak šeredně jsem se mýlil.
Zavolal si pro mě k večeru. Vše bylo jako jindy. Sprcha, pak postel. Avšak nyní jsem čekal déle. Když se Leo ukázal, oči se mi rozšířily. Měl obvázanou levou ruku, téměř celou, a tu druhou po loket. Už už jsem otevíral ústa, ale hned jsem je zase zavřel. Nenechal mě mluvit předtím, tak proč bych měl teď? Snahu o to mu něco sdělit jsem už dávno vzdal. Usedl vedle mě a hned si zapálil. Nakrčil jsem nos, když se ke mně dostal kouř. Fuj...fakt jsem to nesnášel. Bylo ticho. Docela dlouho. A to bylo hrozné, protože já stále musel přemýšlet nad tím, co se mi právě honilo v hlavě. Měl bych...neměl? Samozřejmě že neměl! Ale...ale. Když už bylo ticho neúnosné, sklopil jsem hlavu a slezl na zem. Vměstnal jsem se mezi jeho nohy a začal mu rozepínat kalhoty. Věděl jsem, že tímhle zmizí veškerá má důstojnost, ale já měl potřebu to udělat jednou dobrovolně. Bylo to stupidní, ale měl jsem potřebu mu ukázat, že si vážím toho, co udělal pro sestřičku. Co kdyby ho to třeba jednou přešlo, protože bych se do tohoto nijak nezapojoval? Nechtěl jsem to riskovat. Proto jsem ho začal dobrovolně kouřit. Jen jednou jsem k němu zvedl pohled. Hned na začátku. Avšak jen krátce, poté jsem si opět hleděl své... Práce. Jemu se v tu chvíli v očích zračilo překvapení. Ani jsem se nedivil. Já byl sám ze sebe také překvapen. A tak nějak znechucen.
Až po chvíli mě od sebe odtáhl a poručil mi, ať si lehnu na postel. Učinil jsem tak a ulehl na břicho. K mému překvapení mě ale otočil a já byl nucen mu hledět do očí. Ihned jsem pohledem uhnul, ale on mě chytl za tváře. "Dívej se na mě." Poručí mi jen. Nechtěl jsem. Opravdu jsem nechtěl vidět ten jeho nadřazený úšklebek. Bohužel jsem měl smůlu. Na svém boku jsem ucítil jeho ruku a krátce jsem automaticky očima uhnul, než jsem se na něj opět podíval. Ruku chvíli na mém boku nechával, než s ní přejel na břicho a z toho zamířil až dolů, do klína. Když své prsty obmotal kolem mého penisu, tiše jsem vyjekl. On ale hned začal rukou hýbat a já chtě nechtě zasténal. Ihned jsem si ústa překryl rukou a natočil hlavu na stranu, nedbaje na jeho předchozí slova. On ale pohyby ruky pokračoval a druhou rukou se zapřel vedle mé hlavy. Když jsem se na něj podíval, zjistil jsem, že mi stále hledí do očí. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nerajcuje. Po pravdě jsem byl už notně vzrušený a ten pohled tomu jen přidával. "Prosím..dost." Zakňourám po chvíli. Nikdy se mě nikdo nedotýkal. Jak také? Než jsem z obyčejného rande stačil přejít na něco víc, svět se zhroutil. A teď mě tu honil dospělý chlap, co mě využíval jako sexuální hračku. A já byl vzrušený. Docela dost. Po mých slovech se jen pousmál a ještě párkrát rukou pohnul, než toho nechal a já si oddechl. Ne na dlouho. Roztáhl mi nohy a chvíli něco hledal po kapsách. Raději jsem už hlavu zaklonil a zavřel oči. Prsty jsem zatínal do matrace, jak se mi tělo občas zachvělo pod vlnou vzrušení. "Ahh!" Cosi lepkavého jsem pocítil na...co to sakra bylo?! Zvedl jsem hlavu, ale než jsem se stačil zeptat, všiml jsem si malé lahvičky vedle na matraci. "Měl bys mi být vděčný.  Celé dva dny jsem hledal nějaký sexshop. Víš co je skvělé? Byl plný! Lidé k zabíjení těch zrůd opravdu umělá péra používat asi nebudou." Zachechtá se a mně chtě nechtě zacukají koutky úst. Hlavu jsem zabořil do polštáře a jen vnímal jeho prsty. Nechápal jsem to. Proč si mě teď připravuje? Co ho k tomu vede? A...sakra! Tohle přeci nejde!
Mé myšlenky přerušil až silný pohyb jeho boků, když znenadání přirazil. Ale...nebolelo to. Nebylo to jako předtím. Boky zakroutil a hned se ve mně začal hýbat. A já cítil něco, co nikdy předtím.
Nevím, jak dlouho to trvalo, byl jsem naprosto ztracen ve víru slasti, kterou jsem nikdy předtím nepocítil. A nakonec jsem se udělal. Opravdu...jsem se udělal. Téměř vzápětí vyvrcholil i on a chvíli na mně jen nehnutě ležel, než se posadil vedle. Mně dalo ještě pár minut, než jsem se pořádně vzpamatoval. Na postel vytékalo jeho sperma, ale to jsem nijak neřešil. Posadil jsem se a zahleděl se na něj. Už už jsem se zvedal, abych mohl odejít a omýt se...ale to jsem si všiml, že mu skrz obvazy prosakuje krev. Stejně jsem se zvedl a došel do koupelny. Po chvíli jsem byl ale zpět a poklekl jsem před něj. Vzal jsem ho za jednu ruku a z té začal odmotávat obvaz. "Co děláš?" Zeptá se a rukou trhne. Já ale držel pevně, dokud jsem mu obvaz neodmotal. Lehce jsem nakrčil obočí po spatření zašitých ran na ruce. Co vyváděl? Nebyl pokousaný...to by mu to asi neošetřovali, ale vypadalo to jako natržené. Lehce jsem mu to vyčistil a poté začal opět zamotávat. To samé jsem udělal s druhou rukou. Až pak jsem vstal a došel do koupelny. A už jsem se k němu nevrátil. Sakra...ta má starostlivost mě jednou zabije.
V pokoji jsem ulehl na postel a zachumlal se do deky. Schoulil se do klubíčka a stále jsem přemýšlel nad tím, co se dnes stalo. Z úst se mi vydralo nespokojené zaúpění. Jak jsem se ksakru mohl udělat? S ním?! Přetočil jsem se na druhý bok a chvíli hleděl do prázdna. Nechápal jsem to. Styděl jsem se za ty divné zvuky, co jsem vydával. Kvůli němu. Styděl jsem se za to, jak se mi rozkoší a vzrušením třáslo tělo. Styděl jsem se za to, že se mi to líbilo.