Ortorno - Pozastaveno

Kapitola 25.

Zdravím, zde přináším další díl. Bude tak nějak z pohledu Liama a snad bude vše dávat smysl. Utápím se v horečkách, tak uvidíme, jak se vám díl bude líbit. :D
Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ♥

Nenáviděl to. Nenáviděl jeho. Nenáviděl vše. Dokonce i sebe.
Kupodivu tomu tak bylo vždy, ještě předtím, když byl svět normální, jen si to tak neuvědomoval. Užíval si svůj bohatý život, dělal, co chtěl a s kým chtěl. S bratrem měli firmu napůl, když bylo potřeba, jeden vzal práci za druhého či naopak. Výhoda rodinného obchodu. Žili si krásně, peněz měli dost, mohli mít, koho chtěli. A také že toho využívali, oba. Oba vždy dávali přednost mužům, přes což se jejich otec nepřenesl a chtěl je potopit. I jejich otec měl dost známou firmu. No, nějak se to proti němu otočilo a nakonec krachla jeho firma. Nedlouho poté umřel, prý sebevražda. Ale byla to sebevražda?

Po smrti otce se jak Leo, tak i Liam dali do nelegálních věcí, vlastně je první přitáhl Liam, vždy v tom měl prsty více než jeho bratr. Ten prvně protestoval, ale když zjistil, že jim nic nehrozí a můžou si tím pěkně přivydělat, již neprotestoval. A tak se jejich rodinný obchod rozšířil přes drogy až po zbraně. Lidi ale neprodávali, neměli k tomu důvod a po pravdě je to ani nijak netáhlo. Drogy, chlast a zbraně jim stačili. Hlavně ty zbraně, sami jich doma měli velkou sbírku.
Nikdo jim v ničem nebránil. Co na tom, že když si tam Liam občas přivedl nějakého chlapce, výjimečně dívku, daný tvor skončil kdesi v zapomnění a už nikdy se nevrátil. Ze začátku to pro Liama bylo těžké. Nedokázal se krotit. Miloval, když mohl způsobovat bolest druhým. Ano, dokázal se vzrušit i bez toho, ale s bolestí to pro něj bylo lepší. Avšak čím výše byli, tím více byl Liam zkušený, tím lépe dokázal vše skrývat a nikdo nepojal žádné podezření. Jen Leo vše věděl. A toleroval to, přece jen...i on sám si občas užil rád nějak...tvrději. Někdy si dokonce užívali oba najednou s jednou ubohou duší.
Pak to ale vše skončilo. Úplně vše. Svět se zhroutil a oni zůstali sami. Vždy byli spolu, i teď, v tom pekle. Díky majetku, co měli, dokázali vytvořit bezpečné místo, kde se schovali a kam přijímali lidi. Opět tomu vedl jeho bratr, přece jen byl ve vedení lepší než Liam. Pak se ale jednou ztratil a Liam ho nemohl kontaktovat. Bál se, jeho bratr bylo snad to jediné, co kdy na světě miloval. A on nevěděl, co s ním je. Pak se ale ozvala vysílačka a v ní nějaký kluk. Opravdu ho hodlal zabít, kdyby chlapec lhal. Jenže pak Lea našli, byl v pořádku a bylo o něj dobře postaráno. Liam se v té chvíli rozhodl, že chlapce i s jeho sestrou přijme k nim do kolonie, proto je začal hledat. Jenže nikoho nikde nenašel. Po nějaké době přestal vůbec doufat, že by je ještě našel živé, proto se vrátil domů. Jaké bylo ale jeho překvapení, když v bratrově posteli spatřil toho, koho hledal. A jak pěkně si s ním pak užil! Moc dobře si všiml, že chlapec k jeho bratrovi přechovává nějaké city. Původně to chtěl nechat být, ale když se Leo o chlapce odmítl dělit...naštval se. Hned ze dvou důvodů. První byl ten, že chtěl chlapce znovu okusit a nesnášel, když si Leo škudlil něco pro sebe. A další? Strach. Bál se, že mu chlapec jeho bratra vezme. Proto ho začal nenávidět.

Jednou se mu naskytla situace, které ihned využil. A chlapce zneužil. Ihned co pocítil jeho těsnost a slyšel ty jeho bolestné steny, věděl, že bude chtít znovu. A také že ano. A pak zas, a zas. Ale musel se krotit. Nechtěl, aby to jeho bratr věděl. Netušil totiž, komu by dal Leo přednost. Jako by mu někdo přál, Leo na čas odjel a Liam měl Sama jen pro sebe. Ovšem že toho opět využil. A pořádně. Už se nedržel nijak zkrátka, dělal to, co měl rád. Užíval si, co jen mohl. Strašně rád se díval do chlapcovi tváře, když plakal. Když prosil, aby toho nechal. Když se mu oči protáčely nedostatkem vzduchu. Jednou se ale přihodilo něco, co nečekal. Co netušil, že se vůbec někdy stane. Byla to jen chvilková záležitost. Jen prchavý okamžik, ale on si ho byl i tak vědom. Zahleděl se chlapci do očí...a nelíbilo se mu to. Nelíbilo se mu, co viděl. Ta bolest, ten smutek. Ta zoufalost. Ta nenávist směrovaná sama na sebe. Ihned to bylo pryč, ale on i tak věděl, že to tam bylo. A od té doby byl snad ještě surovější. Potřeboval to ze sebe dostat, protože začal cítit vinu.

Jednou přišel za chlapcem pozdě v noci, ten už ale spal. Liam ho chtěl původně probudit a zase si užít...ale když spatřil jeho tvář, nemohl. Prostě to nedokázal. Spatřil ty slzy, co vytékaly ze zavřených očí. To zničené tělo, to vše, co způsobil. A pak zaslechl ta tichá slova. Slova omluvy, mířená na jeho bratra. Omlouval se Leovi, jako by provedl něco strašného. Co ho ale zarazilo ještě více bylo, když jedna z omluv patřila samotnému Liamovi. To musel odejít, nezvládl to. Další den ho vůbec nenavštívil, až později. A tak trochu opilý. Nechoval se k němu hezky, snad ještě hůře, než předtím. Nakonec ho otočil čelem k sobě pevně stiskl krk, jako by ho snad zardousit chtěl. Měl to snad v plánu? Chtěl se chlapce zbavit? Možná. Možná se chtěl zbavit těch vyčítavých očí, co ho pronásledovaly na každém kroku. To už se ale dozvědět nestihl, a ani nikdy nedozví, neboť dovnitř v tu chvíli vtrhl Leo. A bylo po všem. Byl v šoku, když spatřil bratrův výraz, to, jak něžně se pak k těle na posteli choval. A v šoku byl i z toho, když se ocitl v jedné z cel. Nevěděl, jak dlouho uteklo, než za ním jeho bratr přišel. A nadával mu, vyčítal mu to. Snad to i vypadalo, že ho chce zabít. A Liam by svůj úděl snad i v klidu převzal, kdyby se tam neobjevil ten, který za vše mohl. Když Sam promluvil, Liam pochopil, proč je jeho bratr tak zoufalý. Zničil ho. Rozbil ho. Tohle už nebyl Sam, kterého znal. Byla to jen prázdná schránka, která kvůli němu vznikla. A on toho litoval. A nenáviděl se ještě více.

Pak byl pryč, co jen to šlo. Občas chlapce potkal, ale nechtěl ho vidět. Kdykoliv se na něj podíval, viděl ztělesnění své touhy, viděl zradu, viděl bolest a nenávist.

Jednou se jim podařilo najít zbytek těch lidí, co je minule přepadli. Měl sestru té ženy, jejíž děti musel Sam zastřelit. Dával jim to za vinu, ne sobě. Je vinil, že oni byly první krok k nynějšímu Samovu stavu. I když věděl, že za to celé mohl on. Nikdo jiný vinu nenesl. V momentě, kdy ženě rozřízl břicho a ona lapala po dechu, zaslechl nějaký hluk. Napřímil se a rozhlédl se kolem. V jednom rohu spatřil stín, co tam být neměl. Čím blíže byl, tím více jeho srdce usedalo. Byl to on. Ale byl jiný. Bylo to poznat. Už to nebyl ten Sam, kterého vytvořil. Teď to byl normální Sam. Samuel, který se ho neuvěřitelně bál. Poznal to z jeho očí, z toho pohledu, co na něj vrhl, když mu to Liam přikázal. Normálně by si pomyslel, že si ho dobře vycvičil, ale nyní ne. Nyní se mu v hlavě honilo něco úplně jiného.

Jen upíral pohled do těch očí plných strachu, než k chlapci natáhl ruku a přejel přes jeho spodní ret. Měl ho tu, nikdo o nich nevěděl, nikdo nevěděl, že je tu Sam také. Mohl si ho zase vzít. Mohl udělat to, po čem tak dlouho toužil. Mohl udělat to, co udělal již tolikrát předtím.