Jsem na dně svých sil. Je to už pomalu měsíc kdy je Debbie v kómatu. Mám strach, ale zároveň i věřím že to zvládne. Jak ji znám, vždycky byla silná a ve všem věřila, i v to nemožné.
,,Shawne, Deb bude v pořádku neboj" objala mě Camila, a já se ji rozbrečel na rameno. Chybí mi, sice jsme se rozešli, ale kdyby tak věděla že ji pořád miluju, a každý den za ní chodím a snažím se na ni mluvit. ,,potřebuji ji" šeptl jsem a sedl si na gauč.
,,chápu tě, ale nesmíš se vzdávat, akorát nechápu proč jsi ji to udělal, zmizel si a ona jen trpěla" sedla si vedle mě a smutně se zatvářila.
,,já nevím, prostě mě naštvala taková maličkost, a dokonce jsem se i opil, což já vůbec nedělám" naštvaně jsem zvolal, a v tu chvíli jsem se nejvíc nenáviděl.
Věděl jsem že to byla chyba, kdyby šel tak vrátit čas a napravit tu chybu.
,,teď hlavně záleží na tom aby bylo Debbie dobře" pousmála se a pohladila mě po rameni.
,,díky že tu se mnou jsi Cam" objal jsem ji.
XxxxxxX
,,Ahoj Debbie, dnes jsem zjistil od doktora že tu budeš poněkud déle než jsi měla, ale to nevadí, i tak za tebou budu pořád chodit, když se vzbudíš možná mě nebudeš moc chtít vidět, ne že možná ale určitě" uchechtl jsem se a chytil ji jemně za ruku.
Jde vidět že zhubla hodně kil, je mi
To tak moc líto. A navíc jsme mohli mít i miminko, a já mohl být táta, jenomže já to zkazil a neuvědomil jsem si to.
A najednou jsem ucítil jemný stisk na mém palci.
Srdce mi povyskočilo, a já se podíval na Debbie.
Měla ještě pořád zavřené oči, ale já moc dobře věděl že mě poslouchá. ,,chybíš mi" špitl jsem ji, a její stisk se poněkud zjemnil, až nakonec jsem její stisk už necítil. Povzdechl jsem si, a pořád se na ni díval.
Je pořád tak krásná, až na to že já o takovou holku už přišel, dal jsem ji kopačky, což se ode mě vůbec nevídá.
A poté se otevřeli dveře od pokoje. Do vnitř vešla Emily, s Justinem.
Emily jako vždy měla nastavený smutný výraz, když jsem vždycky přišla.
,,ahoj" pozdravili mě a sedli jsi vedle mě. ,,doktor říkal že tu bude déle než jsme čekali" řekl jsem a Emily se hrnuli slzy z očí.
Justin ji ihned objal.
,,nestrácejme naději, je silná znám ji moc dobře" šeptla Emily a snažila se uklidnit sebe a i nás.
,,Carly na tebe čeká venku" zvolala Emily. A já jen přikývl.
Zvedl jsem se a šel za ní.
,,ahoj" objala mě okolo krku. ,,ahoj" odpověděl jsem ji. ,,nebuď smutný, bude to v pořádku, akorát nevím proč jsi mi neřekl že byla těhotná"
,,nevím, možná jsem ti to ani říkat nechtěl" namítl jsem, a šel k autu.
Sedl jsem si, a hned si vedle mě sedla i Carly. ,,týdny si mě nevšímáš, vyhýbáš se mi, a už ani nevím jestli spolu jsme nebo ne. Mrzí mě to co se stalo Debbie, ale bylo by hnusný kdyby jsi mě nechal" snažila se zadržet slzy.
,,jen prostě, nemám náladu na bavení, a nebo s někým mluvit"
,,takže konec?"
,,myslím že jo" zvolal jsem a chtěl nastartovat.
,,já si vezmu taxi" odešla z auta, a zabouchla za sebou dveře. Já nastartoval a nenáviděl se za to co jsem právě teď udělal, zlomil jsem dvěma holkám srdce, aniž bych si to nějak uvědomil.
Něco je semnou špatně...
XxxxxX
,,Margaret?" Zavolal jsem na naší služební. ,,ano?" Přišla s divným výrazem. ,,já jen, jestli by jste poklidila dětský pokoj a sundala tam ty všechny dětský věci a tak.." řekl jsem ji, a potom se rozbrečel.
Odešel jsem do pokoje, a snažil se sám sebe uklidnit.
