,,měl by jsi si někoho najít, takhle se jenom trápíš.." poradil mi Justin, a pevně mě objal. ,,dobrej vtip.."
,,ne to nebyl vtip, myslím to vážně.." řekl Justin. ,,hele kámo, věř mi. Debbie tě už nechce, ublížil jsi jí, měl by jsi začít nový život.." zvedl se a šel k odchodu. ,,počkej" zastavil jsem ho.
Otočil se na mě, a zákeřně se usmíval. ,,já to věděl" mrkl na mě. ,,dneska pořádá párty, Taylor tak přijď" usmál se a odešel. Jen jsem se lehce pousmál a vešel do mého pokoje. ,,pane Mendesi?" Uslyšel jsem za mnou.
,,ano Margaret?" Odpověděl jsem. ,,co dnes budete chtít k večeři?."
,,nevím, vyberte něco co chutná vám, rád to ochutnám" mrkl jsem na ni, a vešel do pokoje.
Mám jít dneska na tu párty nebo ne? Určitě tam bude Carly, chtěl bych se jí za to omluvit, pravděpodobně mě nebude ani chtít vidět ale zkusím to.
XxxXxxxxxXxxx
Pamatuji si jak jsem poprvé potkal Debbie v té kavárně, byla krásná a taky pořád je. Nedokázal jsem z ní jen tak spustit oči, usmívala se, ale poznal jsem že brečela a byla z něčeho smutná.
Vidět ji se usmívat byla moje naděje do života.
Doufám že to zvládne, a to že jsme přišli o miminko mě mrzí, byl bych táta a ona zase máma. Starali by jsme se o ní.
Ublížil jsem ji a za to se upřímně nenávidím.
Vytáhl jsem si kytaru, a sedl si na kraj postele.
Začal jsem hrát, a zavřel oči. Do toho se přidal i můj hlas, všechno jsem se ze sebe snažil dostat, a zpívat od srdce. Ty všechny slova, a věty které jsem zazpíval, byli z mé hlavy. Přemýšlel jsem na Debbie, a přál si aby mi odpustila, a jestli by semnou nechtěla být, chápal bych to. Ale chtěl bych se s ní pořád bavit, a mít ji při sobě.
V tom někdo vtrhl do pokoje. ,,Emily?" ,,Shawne, Debbie! Něco z ní je!" Křikla strachem, a já pustil kytaru na zem, slzy se mi tlačili do očí a já rychlostí vběhl do auta.
Emily si sedla vedle mě, a brečela. Snažil jsem se ject pomalu, ale moc jsem si to neuvědomoval, chtěl jsem hlavně být u Debbie, a držet ji za ruku. ,,Shawne jeď pomalu!"
,,promiň" odpověděl jsem Emily, a snížil rychlost. ,,jak ses to dozvěděla?" ,,doktor mi zavolal, že tam máme ihned přijít"
,,a jak víš že s ní něco je?"
,,to nevím, prostě se bojím co s ní je, to snad chápeš ne?" Zazubila se a dívala se z okna. ,,nebuď na mě tak zlá"
,,mám proč" namítla.
Zastavil jsem na nemocničním parkovišti, a vystoupil z auta.
Běžel jsem tak nejrychleji jak mi to šlo, Emily byla těsně u mě a snažila se mě doběhnout, ale stejnak se ji to nepovedlo.
Běželi jsme k recepci, a začli se vyptávat. ,,běžte do jejího pokoje" rozkázala nám, a my se vrhli ke dveřím.
Pomalu jsem otevíral dveře, a uviděl doktora jak mluví z Debbie. Moje srdce povyskočilo když jsem spatřil její pohled na mých očích. Emily se k ní vrhla a objala ji, bylo vidět že se mají fakt rádi, a nedali by na sebe jen tak dopustit.
Přišla řada na mě, nevěděl jsem co dělat, jestli ji obejmout nebo tam jen tak převrhle stát, ale první krok udělala ona.
Usmála se na mě, a následně mě objala. Její ruce mě pevně svírali, a já udělal to stejné.
,,díky že jsi mě tam nenechal."
,,to bych ti nikdy neudělal" pousmál jsem se, a ona si potom vzpoměla na naše dítě.
Brečela, a já ji ještě jednou pevně objal. ,,nebreč, budeš mít ještě hodně dětí, toho se neboj" řekl jsem jí klidně. Ona přestala brečet, a utřela si slzy.
A jeeeej😂 jo já vím nebyla dlouho kapitola, měla jsem toho hodně, tak se moc omlouvám❤❤💞.
#keyshia❤🔥✈
