Novoroční vtípek

Lektvar pravdy - část 2.

"Harry?! Tys byl celou dobu v posteli? Všude jsem tě hledal, sakra!" vyprskne Ron, jakmile ze sebe sundám neviditelný plášť.

"Měl si to říct alespoň mně, fakt jsem prohledal snad celou školu."

"Promiň, Rone. Potřeboval jsem být sám," provinile se mu omluvím.

Chápavě mi hledí do očí.

"Jasně. Ale příště mi to řekni," začne šeptat, protože ho někdo ze spících chlapců napomene.

"Doufám, že žádné příště nebude. Další trapas fakt nepotřebuju," neviditelný plášť schovám pod matraci a začaruji jej, aby ho nikdo nemohl ukrást.

Je pozdní večer. Skoro všichni Nebelvírští už spí nebo se o to alespoň snaží.

Ron se posadí ke mně na postel, složí nohy do tureckého sedu a co nejtiššeji spustí: "Když ti to Malofy udělal, myslel jsem, že ho zabiju na místě. Hermiona mě musela asi hodinu uklidňovat. Ten prevít. No, celou dobu jsem vymýšlel, jak bychom se mu mohli pomstít, protože tohle pomstu rozhodně potřebuje, i když Hermiona by nesouhlasila. Takhle ponižovat tě prostě nebude. Takže jsem vymýšlel a nakonec mě napadla super věc. Poprosil jsem Hermionu, zda by nám s tím pomohla a jelikož jsem neodolatelný a neodbytný, nakonec řekla ano."

"A o co jde?" přeruším ho.

"Pšt. Lektvar, po kterém každý mluví pravdu a všechno, co ho napadne, na sebe práskne," vítězně se usměje a čeká pochvalu.

"No, já nevím," zaváhám.

"Jak nevíš? Už jsem to zařídil. Malfoy dostane nakládačku pravdy. Zítra připravíme lektvar a už jsem sehnal dokonce Zmijozelskýho podrazáka, který to Malfoyovi nalije do pití."

"Si děláš srandu," nevěřícně vykulím oči.

"Ne, o přestávce na oběd jsem ho zastavil na chodbě a na férovku se ho zeptal, zda by to udělal. Samozřejmě za dobrou odměnu. No a on hned kývnul. Jsou to fakt hadi, podvedli by i nejlepšího přítele," Ron se zatváří znechuceně, ale hned ho to zase přejde.

"Draco dostane lektvar, my si oblékneme neviditelný plášť a půjdeme se bavit ke Zmijozelům. Tak co říkáš?"

"Já se hlavně divím, že s tím Hermiona souhlasila."

"Nakonec uznala, že to byl hodně blbej vtípek a nejspíš čeká, že jí taky něco nechutnýho provedou. Takže pro ní je to taková prevence. A prý ten lektvar ani není tak těžké připravit."

"No, je pravda, že mě to dostalo docela dost. Vlastně proč ne. Mohla by to být zábava, sledovat Malfoye, jak třeba pomlouvá svého otce nebo vypráví nějaký trapný zážitek."

"To jsou slova! Uděláme mu peklo ze života," špitne Ron a s ďábelským úsměvem se přesune na svou postel.

"Jo a ještě něco, Lupin dal Malfoyovi jen tři hodiny po škole. To je teda trest," zakroutí hlavou a padne na polštář.

"My mu ukážeme."

"A ještě před tím se trochu prospíme. Dobrou, Harry," zívne Ron.

"Jsem zvědavej, jestli to vyjde. Dobrou."

_
_
_

Ani ráno mě má pýcha nezradí, stále bolí. Pár lidí si do mě lehce rýpne kvůli včerejšímu vtípku, ale většina drží se mnou. Spíš mě litují, než aby se posmívali. Vlastně ani nevím, co je horší. Rychle do sebe s Ronem a Hermionou nasoukáme snídani a nenápadně se vypaříme z Velké síně.

"Vyučování začíná za hodinu a všichni jsou na snídani, to bychom mohli zvládnout," špitne Hermiona a ohlédne se za sebe, aby se ujistila, že nás nikdo nesleduje. Kráčíme chodbami, všichni krapet nervózní.

"Kde to provedeme?"

"Na dívčích záchodech," odvětí stroze Hermiona.

"Tam může někdo přijít, ne," Ron vypadá ustaraně, ačkoliv celý ten nápad byl jeho.

"Vím, kam půjdem," vychrlím ze sebe.

Oba se na mě otočí s otazníkami v očích.

"Přece Komnata nejvyšší potřeby."

"Harry, ty jsi génius," Ron mě poplácá po zádech a Hermiona vypadá lehce zaskočena a dotčena, že jí to nenapadlo dřív.

"Tím pádem ani nemusíme k nám na kolej pro kotlík a přísady," všichni tři se zastavíme v rychlém kroku a se smíchem to obrátíme na druhou stranu.

Komnata nejvyšší potřeby to všechno vykouzí za nás. Až na samotný lektvar.

_
_

"Takže, tři listy kopřivy tu máme. Dál larvy hvězdic, šnečí sliz, mořskou vodu a drcené hadí zuby," Hermiona se přehrabuje ve svých výpiscích a hledá postup přípravy. Všichni tři sedíme na studené podlaze v Komnatě nejvyšší potřeby kolem jednoho velkého kotlíku, ze kterého pomalu stoupají husté chuchvalce páry. Dalo by se zcela jistě říct, že každý z nás je nervózní, ale nikdo by to nepřiznal, aby nebyl za zbabělce.

"Může z toho být problém, že jo?" ozve se náhle Ron.

Hermiona okamžitě prudce zareaguje: "Byl to tvůj nápad! Achjo, dala jsem si novoroční předsevzetí, že se budu obloukem vyhýbat všem situacím, které mohou Nebelvíru odebrat byť jen jediný bod a ty se teď zeptáš, jestli z toho může být problém?! Jasně, že jo, Ronalde! Chceš to vůbec udělat?"

"Ježiši klid, Hermiono. Jen jsem se zeptal, jasně, že z toho nevycouvám. Ten hajzl Malfoy si zaslouží pomstu," koukne na mě, zda s jeho slovy souhlasím.

Nejistě kývnu hlavou.

Hermiona najde pergamen s postupem přípravy lektvaru.

"Tak, první necháme rozvařit kopřivy."

Ron se toho bleskurychle ujme. Nejspíš proto, aby ukázal, že se nebojí a že do toho jde s plnou parádou. Hází natrhané listy do bublajícího kotle a Hermiona čte další bod.

"Larvy hvězdic rozmačkáme, vhodíme a lektvar by měl mírně zesvětlat."

"Udělám to," vstanu z tureckého sedu ke stolku, kde je pár pomůcek na přípravu lektvaru a všechny přísady.

"Kolik těch larev?"

"Dej jich tam třeba pět, to by mělo stačit," Hermiona se poškrábe na temeni hlavy. Zdá se rozrušená, očividně se jí moc nelíbí, že nám pomáhá zrovna s tímhle.

Pět larev nasypu do třecí misky a tloučkem drtím křehké skořápky.

"Kdo mu ten lektvar vlastně dá?" zeptá se Hermiona a přeruší tak monotónní syčící kotlík.

"Zeptal jsem se nějakýho Zmijozeláka, který byl sám na chodbě. Měl jsem štěstí, protože je to podrazák. Domluvili jsme se na částce a máme sraz v úschovně na košťata těsně před večeří."

Hermiona zapíchne oči do pergamenu a chvíli přemýšlí.

"Já bych spíš řekla, že ti sebere peníze i lektvar a vykašle se na tebe, ještě tvůj plán možná práskne Malfoyovi. Nebyl to zrovna chytrý nápad."

"No počkej, já mu předtím dám jen třetinu peněz," Ron vítězslavně prohlásí a zamíchá kopřivy.

"Spíš bych počítala s tím, že to nevyjde."

"Jestli to nevyjde, tak se vymyslí něco jinýho," odpálkuje ji Ron.

"Už je to rozvařený?" vstoupím do konverzace, v ruce misku s rozdrcenými larvami. Hermioně stačí jedno mrknutí na lektvar a souhlasně pokyne hlavou. Jakmile přisypu hvězdice, lektvar se zbarví do světle zelené.

Hermiona skoro okamžitě přidá mořskou vodu a ukáže na hadí zuby: "Ty taky rozdrtit."

Neváhám ani vteřinu, Hermiona vždycky ví, co dělá.

"Už jenom přidáme zuby, odstavíme a zhruba za čtvrt hodiny přidáme sliz z hlemýžďů."