Novoroční vtípek

Lasagne a tatarák - část 23.

Nebescí, s minulou částí jste tuhle povídku vyšvihli na 1. Drarry a 10. Fanfiction, ani nevíte, jak moc mě to motivuje a jak moc jsem ráda, že se vám to líbí. Nevím, jak teď budu přidávat části, škola je totiž peklo (a chlast s kocovinama ještě větší). Děkuju vám.     

-

Věnuji vzduchu několik mililitrů oxidu uhličitého, vyletujícího z mých plic a když šelma uvnitř přestane rvát zmačkaný žaludek, zpoza rohu na konci klenuté chodby se vynoří zrzek s úsměvem na tváři. Vše ztuhne nedočkavou touhou po dobré zprávě, která by nám zachránila krk. Jakmile Ron spatří můj a Hermionin netrpělivý pohled, začne se smát a rozpaží, jako kdyby bylo jeho tělo stvořené jen k objetí.

"Žádný strachy, mládeži! Strejda Ron všechno vyřešil," zařve tak hlasitě, že kdyby Nebelvírskou společenskou místnost nedělil od zbytku světa obraz Buclaté dámy, určitě by se všichni zhrozili nad jeho pronikavostí.

"Cos jí udělal?" Hermionin ženský ochranitelský pud se rozechvěje a Ron, již pouhých pár kroků před námi, práskne dlaněmi do stehen a teatrálně zakroutí očima, aby každý obraz na stěně vykoukal, jak moc je z kamarádčiných obav znuděný.

"Klídek, odchytil jsem si ji před Velkou síní - málem to všechno vytroubila," všimne si, jak můj pohled hltá jeho slova, jako kdyby čekala na spásu, "ale naštěstí mám v kapse jeden triumf, který tobě a Dracovi vykoupil, alespoň dočasně, svobodu."

Při těchto slovech mi z hrudníku spadne celá katerdrála strachu. Konečně mohu volně dýchat.

"Tak to vyklop," pobídne ho Hermiona.

"No, zkrátka," podrbe se na zátylku, "jednou, když jsme byli menší, jsme s bráchama na Ginny přichystali mudlovský žerty, se kterýma přišel Fred. V noci jsme ségřiny vlasy natřeli octem a trochu jí pošimrali na tváři, aby se probrala. Byli jsme tak nadšení, že čekání do rána by nás určitě zabilo. Běželi jsme se schovat vedle koupelny a když naštvaná Ginny přišla a zavřela se tam, čekalo na ní to nejlepší překvapení. Šampón na vlasy měla vyměněný za čistou vodu. Trvalo asi pět minut, než přišla na to, proč jí šampón nepění. To už byla hodně rozzuřená. My s Fredem a Georgem jsme umírali smíchy, ale to ještě pořád nebylo všechno. Ginny mytí nakonec vzdala a chtěla si vyfoukat vlasy, jenže do fénu jsme nasypali mouku, takže si asi dokážete představit, co následovalo. Celá koupelna včetně vyřízené malé Ginny byla zaplavená moukovým kouřem, ale to už jsme s klukama otevírali dveře a fotili celou tu spoušť. Chudák ségra začala brečet a mamka nás málem vyhodila z domu, jak byla naštvaná. Stačilo jen říct, že pokud cekne o tobě a Dracovi, její moučková fotka bude viset na dveřích Velké síně, tak ať uklidní svoje rozbouřený vaječníky," Ron vítězoslavně dokončí své vyprávění a já ho bez váhání silně obejmu.

"Uhh, Harry," zapotácíme se a zrzek záchranář mě poplácá po zádech.

"Díky, Rone. Tohle ti nezapomenu," na okamžik zavřu víčka, laskavé vlny se místo dračího ohně rozlévají v tepnách.

"Nemáš zač, brácho," osloví mě, jako kdyby mě bral za právoplatného člena jeho rodiny, možná i víc než svou sestru. Jsem dojat. Přestanu mačkat naše hrudě, utnu vstřícné objetí a oba se začneme srdečně smát.

"Fakt tu fotku máš?" zeptá se nedůvěřivá Hermiona.

"To víš, že ne," rozchechtá se ještě víc, "ale o tom ségruše nemusí vůbec vědět. A teď už pojďte jíst," pokyne hlavou, ať jej následujeme, svaly mě ale nějak nechtějí pustit dál.