Novoroční vtípek

Idiote - část 4.

Stačí pár minut napjatého bezdeší, chvíle posledních záblesků slunce a celá Zmijozelská skupina se zvedá od stolů. Hermiona si odkrojí kus bramborového knedlíku a nenápadně zakašle, dávajíc nám signál, že můžeme vyrazit. S Ronem tiše vstaneme, zpod pláště nám na vteřinu vylezou kotníky, ale nikdo si ničeho nevšimne, včetně Hermiony.

Malfoy (s Pansy po levici a naším Zmijozelským podrazákem po pravici) hrdinsky kráčí chodbou, bradu vztyčenou, ego skoro až na stropě, musím nenávistně zamručet nad jeho obrovskou pýchou a Ron souhlasně kývne. Vyjdeme z Velké síně těsně za posledními Zmijozely. Skoro nás srazí dveře, ale už máme v neviditelnosti nemalou praxi, jsme mrštní jako hadi.

Skupina jde do sklepení, kde se skrývají jejich komnaty.

Ocitneme se před obrazem a dřív, než Malfoy vysloví heslo, přiblížíme se k zadní části skupiny tak, že se jich skoro dotýkáme. Ron dýchá neslyšitelně, opatrně, ovšem klid jeho dechu přerývá rychlé bušení srdce. Vstupní dveře schované za obrazem se otevřou a všichni vejdou do společenské místnosti. Přikrčíme a vplížíme se pod rukou posledního člena party.

Zůstáváme nepovšimnutí.

Společenská místnost se před námi rozvine jako jedovatý květ.

Pár studentů kráčí do svých ložnic, ale Malfoy se dramaticky zaboří do křesla vedle hořícího krbu. Naproti němu si postupně sedají jeho otroci a začínají spolu nenuceně konverzovat. Ron mi pokyne, ať se trochu vzdálíme. Tichounce jdeme ke stěně vedle dveří, aby do nás náhodou vcházející nevrazili, ale také abychom mohli v klidu dýchat a možná i trochu šeptat.

"Už se těším, až vypadnu z týhle příšerný školy," zabručí Malfoy.

"Ale notak, už jen dva roky, to zvládneš," Pansy se k němu nahne a pohladí ho po hřbetu dlaně. Přijde mi, že sebou nepatrně cukne, ale ruku nakonec nechá na svém místě.

"Ještě musíme vymyslet pár vtípků na Nebelvíry," zasměje se černovláska.

Malfoy jí úsměv opětuje: "Vezmeš si zase Grangerovou?"

"No jasně, minulej rok byla hotová, letos vymyslím ještě něco drsnějšího," ušklíbne se Pansy zlomyslně.

S Ronem si vyměníme pohledy.

"Ty to ještě nemáš vymyšlený? Já jsem věděl, co Potterovi udělám, už asi čtvrt roku."

"No tak ty a tvůj oblíbený Potter, já s Grangerovou žádný problém nemám, akorát je prostě lepší než já, což je dle mých zásad nepovolený, takže se má na co těšit," hodí si nohu přes nohu a začne si dloubat nehet.

Náš Zmijozelský ničema si okatě prohlíží Malfoye a nejspíš čeká, stejně jako my, na účinky nápoje.

"Pst, zbytek lektvaru má pořád u sebe. Nenalil mu to tam celý," oslovím Rona, který si v odpovědi přiloží prst na ústa a dál sleduje.

Místnost je čím dál temnější, studenti chodí tam a sem, ale většina z nich je již v postelích.

Na gaučích a křeslech zůstává jen sedm z nich.

Konvrezace pomalu plyne.

"Stejně byla největší sranda to, co jsi udělal Potterovi," od Pansy najednou uslyším své jméno a automaticky nastražím uši.

Malfoy chvíli mlčí.

"No, docela toho lituju. Vlastně docela dost, viděl jsem, jak ho to sebralo," odpoví náhle jedním dechem Malfoy.