Novoroční vtípek

Budoucnost - část 30. (poslední)

Jojo, po dlouhém čekání tu pro vás mám poslední díl. Doufám, že si ho užijete.

-

-

Slunce nás již nehladí svými paprsky. Je tichý mrazivý večer. S Dracem se schováváme v teplých naducaných peřinách v Komnatě nejvyšší potřeby s několika málo svíčkami rozestavěnými po útulné místnosti. Pod tou hřejivou vrstvou jsme nazí. Odpočíváme a necháváme pocity z celého dne, ať nás plní, ať se vstřebávají do kůže.

Vnímám měkkost postele, jeho klidný dech a bílé vlasy lepící se na polštář. Jsem šťastný. Skrznaskrz prostoupený láskou, která udupává každou negativní myšlenku a houpe mě ve svém náručí jako milující matka. Neexistuje nic, co by mi mohlo zkazit den, když on je vedle mě a naše hrudníky se pohybují ve stejném rytmu.

Jsem unavený, ale nedokážu z něj spustit oči.

V mém srdci hraje ta nejsladší ukolébavka.

"Víš, co mi přijde zvláštní?" prolomí ticho.

"Co?" zeptám se, prohlížejíc si obrys jeho rtů.

"Že na snídani vlastně nikdo kromě Ginny neměl žádný kecy. Několik nenávistnejch pohledů tam bylo, ale nikdo se neodvážil říct nám to do očí. A na obědě i večeři se všichni chovali, jako kdybychom byli právoplatnej heterosexuální pár. To je úplně k smíchu, já si myslel, že alespoň do prázdnin budeme hlavním terčem šikany. Měl jsem takový představy, jakože se proti nám spikne celá škola a my budeme přežívat z minuty na minutu. Paradoxně mě na chodbě nějaký holky, který neznám, pozdravily a chichotaly se při tom jako pominutý," Draco nechápavě zakroutí hlavou a hledí do stropu. Už dřív jsem si všiml, že když konverzuje, nedívá se člověku přímo do očí. Možná ho to rozptyluje.

"A co na hodinách, který jsme neměli spolu?"

"No, nikdo se mnou nechtěl sedět. Ani Jamie, ta krysa jedna zpropadená. Ale to jsem čekal. Pro jistotu jsem měl celej den hůlku v ruce, kdyby náhodou ze mě Pansy chtěla udělat šaška, ale nic se nekonalo. Spíš dělali, že tam nejsem."

Zapřemýšlím, proč se černovlasá Zmijozelka nečekaně stáhla.

"Víš, trochu jsem Pansy pohrozil... nebo spíš jsem ji jemně upozornil, že mám tu knížku vtípků a nebojím se ji použít. Třeba má strach," zaváhám a Draco ve tmě přikývne.

"Je to možný," dodá a oba dva se znovu oddáme tichu.

Maličko se k němu přisunu, abych mohl dýchat jeho tělesnou vůni. Zavřu oči a nos mu zabořím do odhaleného ramene. Draco se začne smát.

"Co to děláš?" dýchne mi na čelo.

"Mhm, vůbec nic. Hrozně hezky voníš," zvednu bradu a naše nosy se o sebe jemně otřou. Ihned si tuto intimní aktivitu zamiluji a znovu přimáčknu svou špičku nosu na tu jeho. Oba se rozesmějeme a věnujeme si vzájemný dlouhý polibek.

"A dokonce i dobře chutnáš," zaculím se spokojeně.

"Tohle mi sakra chybělo," přizná a políbí mě znovu. Pomalu, něžně. Pár chvil zůstává zamčen v mých rtech a jakmile se odpojí, zadívá se do omámené tváře.

Vyndá ruku zpod peřiny a citlivě mě pohladí podél lícní kosti. Hluboce vydechne a znovu obrátí tvář ke stropu. Trochu strnu, protože si nejsem jist, zda to bylo úlevné gesto nebo známka smutku a vyčerpání.