Novoroční vtípek

Lišácký pohled - část 5.

Trochu delší část. Nechte si na to čas, pusťte si hudbu, opřete se do křesla, ponořte se do příběhu, užijte si chvilku v jiném světě. Uvolněte se.

_

_

_

_

Ranní paprsky mi drze rozzáří obličej. Velká síň se pomalu plní studenty a Ron do sebe nečekaně cpe něco sladkého.

"Rone, nechtěl by sis dát do pusy třeba menší kus?" Hermiona kroutí hlavou i očima.

"Prosimtě, starej se o sebe, jo?" odsekne jí a poprská stůl spolu s Hermioniným talířem.

"Fuj, nemluv s plnou pusou!" okřikne ho.

Mávne rukou, což má znamenat omluvu a silně polkne rozžvýkanou bábovku.

"Prase," zašeptá Hermiona, zatímco popíjí horkou kávu.

"Hele, pořád lepší, než Malfoy, který chce v sobě mít Harryho," otočí se na mě a spolu se rozesmějeme.

Musím se podívat jeho směrem. Sedí na kraji Zmijozelské skupiny. Každou chvíli slyším prolétnout jeho jméno. Smějí se mu. Utahují si z něj. Typičtí Zmijozelové. Někdo se ukáže být zranitelný a oni toho okamžitě využijí. Jsem rád, že mě moudrý klobouk nakonec dal na tu lepší stranu mince. Malfoy si opírá tvář o dlaň a civí do prázdného stolu.

Náhle se naše pohledy spojí. Automaticky uhnu, jako kdybych tušil, že přímý kontakt nepřinese nic dobrého.

Stvořený k pomilování.

Dlouho to nevydržím a znovu mu pohlédnu do zlomených očí. Poprvé v životě ho vidím sedět samotného.Prstem mi ukáže, ať ho následuji a ladně se zvedne od stolu. Odchází pryč z Velké síně. Otočím se na své přátele, zda to také postřehli.

"Nechoď, Harry," varuje mě všímavá Hermiona.

"Cože? Kam by měl jít?" Ron se zase skoro dáví a překvapeně na mě hledí.

"Malfoy mu právě ukázal, že s ním má jít ven."

"Nejspíš mi chce dát pěstí. Ale budu rychlejší, slibuju," zvednu se od stolu a dělám, že jsem přeslechl jejich odlišný názor.

Otevřu dveře, vstoupím na chladnou chodbu, vlasy mi ovine ranní vánek a jakmile za sebou zavřu, cítím prudké sevření mého pláště.

Malfoy mě násilně táhne ke zdi. Než se stačím vzpamatovat, záda mi tvrdě udeří do stěny a Malfoy mi s jeho typickým zlým úšklebkem zírá do očí.

"Můžeš mi laskavě říct, co to mělo včera bejt, Pottere? Zaklel si mě, abych o tobě říkal, že tě miluju a že všechny ostatní nenávidím? To je dost ubohý," zavrčí a stále mi pevně svírá plášť.

"Mnohem větší podpásovka, než to, co jsem ti udělal já," dýchne mi do obličeje.

"Myslí si to i tvý kamarádi?" oplatím mu jeho škodolibý tón.

Hůlku mi zapíchne do krku.

"Drž hubu, Pottere!"

"Jinak? Zabiješ mě? Dej ty pracky pryč, Malfoyi," přinutím ho, aby stáhnul svou ruku.

"Nebyla to žádná kletba, ty idiote. To už bys měl ve svým ročníku poznat. Byl to lektvar pravdomluvnosti," na jeho odzbrojení použiji upřímnost.

Stále jsem natlačený ke zdi, avšak usmívám se, jako bych měl trojnásobnou převahu.

"Co to meleš?" o krok se vzdálí a vypadá nejistě.