Novoroční vtípek

Tarotové karty - část 18.

Měsíční pauza. Ani nevíte, jak mě to štve, ale měla jsem psychicky těžké období a nedostatek chuti i motivace. Už přišlo jaro, takže by to se stoupajícím serotoninem ze sluníčka mělo být lepší. (A prozradím vám, že další část bude plná Drarry momentů). 

Shrnutí minulé části - Hermiona v noci v knihovně, parta Zmijozelů na honu po zakázané knížce, Harry sledující celé dění na Poberově plánku, dopis pro Draca připraven v kapse, střet, astronomická věž, hrubé ponížení Hermiony, záchrana Harrym, předání milostného dopisu Dracovi v umývárnách.

-

-

Nadoblačný Draco,

našel jsem tvůj skrytý vzkaz díky svým věrným pomocnicím v těch nejmučivějších chvílích, jež dopadaly na hořký pergamen a ukázaly mi jeho pravou tvář. Ani nevíš, jakou naději z tvých slov cítím, ačkoliv to nejspíš bude jen další přelud zamilovaného blázna. Vyznávám se ti v řádcích, protože vím, že z očí do očí bych to nezvládl, jsem zoufalec a neunesl bych tvé osobní odmítnutí, proto mi, prosím, odpusť. Vím, že nejsi ten sobecký arogantní spratek, na kterého si už od prváku hraješ, jen aby nikdo nemohl zasáhnout tvé srdce. Obaluješ ho kamením, aby bylo dokonale neprostupné, jenže na co ti je srdce, které se neumí otevřít? Na co je srdce, které neumí milovat? Pověz, Draco. Chvíle s tebou byly průzračné a čisté, plné živočišných pocitů, do kterých jsem se zamiloval snad stejně jako do tebe. Dej mi kousnout toho nejsladšího jablka a pak ho zase rychle schovej, abych mohl útrpně kňučet a sám sebe proklínat, proč jsem si jen nekousl hlouběji. Tvé doteky a něžné rty ze mě udělaly žíznivého závisláka. Dal bych ti všechno, co by bylo v mých silách. Chtěl bych tě udělat tím nejšťastnějším člověkem na světě. Miloval bych, kdybych ti jednou mohl přinést snídani do postele, pozvat tě na opravdové rande, na veřejnosti ti líbat šíji. Stojím před tebou jako loajální, věrná a milující duše, která se ti otevírá všemi směry. Pil bych s tebou nechutnou vodku, kdybys měl špatný den a snažil se tě rozveselit trapnými vtipy, jelikož tvůj úsměv hřeje víc než letní slunce. Neopustil bych tě, ale zároveň bych tě ani nechtěl svazovat. Nežil bys se mnou v kleci, byl bys stále volný jako pták. Jen bychom na ten mnohdy bolestivý život byli dva. Všechno tohle je pouze mým zoufalým výplodem fantazie a vlastně je směšné, když doufám, že by se to jednou mohlo vyplnit... Ale cítil jsem z tebe vzrušení, upřímný smích, tvé šedé oči se na pár minut rozevřely jako brána do ráje a já vnímal, jak ti je dobře. Stejně jako mně. Pokud to popřeš, budeš lhát jen sám sobě. Život není o společenských konvencích, o normách, striktní morálce, o tom, být tím, kým tě chce mít otec, vzít si ženu, kterou nemiluješ. To je možná tak život otroka. Vím, jak těžké je vystoupit ze stereotypního cyklu, ještě k tomu, když máš celé bytí naplánované dopředu, ale když budeš chtít změnu, můžu ti slíbit, že ti s tím pomůžu a budu tu pro tebe. Ode dneška už navždycky.

Harry

_
_
_
_

"Co že ti ta obarvená cuchta udělala?!" zhrozeně vyjekne Ron, jakmile mu dopovíme Hermionin noční výlet na astronomickou věž se čtyřmi Zmijozely.

"Ztiš se, Rone, a nekoukej tak nebo ti vypadnou bulvy z důlků," Hermiona se nervózně uchechtne, stále z ní jde cítit jakýsi neurčitý strach, i když reálné nebezpečí už dávno pominulo.

"No a ještě mi vysvětli tohle, Harry, proč si mě sakra nevzbudil, když jsi šel pomoct Hemrioně?" zrzek svraští obočí v němé břitké zatrpklosti.

"Promiň, neměl jsem čas přemýšlet, prostě jsem šel," odvětím hbitě a hledám v jeho očích stébla pochopení.

"Vždycky všechno děláme spolu a ty najednou zapomeneš?" Ron se zdá přinejmenším dotčen touto nepříjemnou skutečností.