Netrvalo dlouho a konečně mě pustili z nemocnice. Byl jsem šťastný, i když zrušili všechny následující vystoupení. Snažil jsem se jim to vymluvit, že jsem v pořádku a výstup zvládnu, ale řekli ne. Navíc to doporučil i doktor kvůli stehům, které by mohli prasknout. Podle toho jak mě Jungkook obskakoval jsem i usoudil to, že se nejspíš nedostanu z postele a Kookie se o mě bude starat jako o nemohoucího. Né že by mi to vadilo.
Kluci mi sbalili věci a potom je i odnesli do auta. Se mnou samozřejmě šel Jungkook a celou tu dobu mě pozorně sledoval. Jako kdyby byl připravený, kdybych náhodou spadl a on mě tak mohl chytit. Nechal jsem to být, protože i kdybych mu něco řekl, nenechal by toho. Jen jsem se pousmál a pokračoval dál. Zastavili jsme u auta, do kterého mi samozřejmě Jungkook pomohl nastoupit a on se poté posadil vedle mě. Konečně jsme se rozjeli a já se zábořil do sedačky. Na chvíli jsem zavřel oči, jenže to už Kook začal vyšilovat a třást se mnou.
,,Tae!! Je ti něco?! Bože Jine zastav!!" Začal vyřvávat a já se skoro neudržel. Kdybych ho nemiloval, jednu bych mu vrazil.
,,Uklidni se. Jen jsem na chvíli zavřel oči nic víc." Řekl jsem klidně a upřeně se mu zahleděl do očí. Jen lehce přikývl a chytl mě za ruku. Myslím, že si v nejbližší době ani sám nedojdu na záchod.
***
Aloha
Už dlouho jsem nic nevydala, že? Nakonec jsem se ale rozhodla něco napsat. Ne že by nebyl čas, jsem nemocná takže je času dost, ale ta moje lenost. I love you all my sweethearts!!❤❤❤❤❤❤❤❤
-dadinkaz
