,,Tae?" Ze spánku mě vythrhl Jungkookův hlas. Otevřel jsem oči a pohlédl na jeho tvář.
,,Copak?"
,,Už jsme dojeli." Řekl s úsměvem na rtech. Lehce jsem přikývl a začal vylézat z auta přičemž mi opět pomáhal Jungkook. Ostatní už byli u dveří. Došli jsem k nim když zrovna odemykali dveře. Otevřeli je a my jsme vešli dovnitř. Jen co jsem si vyzul boty, Kookie mě vyhnal do postele.
,,Kookie nemusíš se tolik strachovat, já to zvládnu." Namítl jsem a vydal jsem se do kuchyně. Měl jsem neskutečný hlad.
,,Ale jsi zraněný a může se ti něco stát a..."
,,Klid Kooku on to zvládne." Řekl Namjoon a poplácal ho po zádech. Jungkook jen přikývl a šel ke mně.
,,Udělám ti něco k jídlu a ty si zatím běž lehnout, musíš být unavený." V tu chvíli jsem zívnul. Nic jsem nenamítal a odešel k sobě. Hned jsem se rozvalil na posteli a přikryl se. Byla mi docela zima a tak jsem se schoulel do klubíčka. Víčka už padala dolů, tak jsem přestal odporovat spánku a oči jsem zavřel úplně. Pak už jsem slyšel jen otevírání dveří a ucítil ruce kolem svého pasu, které mě opatrně držely a dodávaly mi tak teplo.
***
Aloha
Mám obrovský problém... Moji rodiče, především máma, chtějí abych si našla kamarády a víc chodila ven. Takže já jakožto člověk se strachem z lidí a společnosti vůbec nevím co dělat.😩 Help me.😂 I love you all my sweethearts.❤❤❤❤❤❤
-dadinkaz
