Síla Bohů

1. Domov

Mizuki:
"Tati, notak chci ti jít pomoct." Dobře ví, o mé síle. Musím jít sním.
"Ne broučku, jsi důležitá. Ať se stane cokoli, ty musíš přežít." Věděla jsem, že řekne něco jako tohle, chci mu jít pomoct.
Bojím se o něj.
Jestli přijdu i o taťku, nevím, co si počnu. On ale už nic nedodal, prostě odešel a nechal mě doma.
Nenávidím je. Nenávidím lidi ve vesnici. My jsme klan, který vesnici pořád chrání, a přesto tohle všechno. Můj táta je silný, hrdý, a hlavně je to úžasný vládce, ale jenom kvůli mně mu ubližují. Nemůžu přeci jenom tak klidně sedět doma, když on za mě bojuje.
Ať už se stane cokoli, půjdu tam. Ukážu taťkovi, že i já dokážu bojovat. Kéž bych nebyla jen dítě, kdybych byla starší, nechá mě jít s ním.
Už uběhla nějaká doba, musím jít, musím.
Coto? Aktivoval se mi Rinnegan.
To se stává jenom, když se děje něco vážného.
Neboj se tati, běžím ti na pomoc.
Utíkám, co mi nohy stačí, nevím kam, vedou mě moje oči.

Konečně jsem přiběhla na místo.
Táta tam leží na zemi, díky své síle vím, že je naživu.
"Kaguyo, prosím, musíš mi pomoct."
"Zde je má síla, drahá."
Začlo mě obklopovat ohromné množství čakry.
To je má síla.
V největší nouzi, mi Kaguya dá část své síly. Je to, jakobych byla Jinchuuriki.
Ikdyž mám díky ní všechny podstaty čakry, nejlépe ovládám Fuuton a Raiton [vítr a blesk]. Jen díky tomu jsem odrazila útok na otce.
"Mizuki, co tu děláš?"
"Promiň tati, ale nemohla jsem jen sedět doma."
Moc svou sílu neumím ovládat, ale i tak dělám, co můžu. Otec se už vzpamatoval, a bojuje taky.
Moc technik neznám a Kaguyina síla je na mě moc, ale přesto se snažím na 100%.

Najednou je Rinnegan opět v pohotovosti.
Co se děje? Tati?
Nevim jak, ale ty dva, co stáli předemnou jsem srazila, možná i zabila. Ohlédnu se a vidím, že můj otec je v koncích.
"Tatiii!!!" Běžím, co my síly stačí, ale není to dost. I já poznám, že táta dostal smrtelný zásah.
"Tati...to ne... prosím ne." Táta se mi z posledních sil podíval do očí.
"Dceruško, uteč. Běž daleko. Uteč do Konohy, tam ti pomůžou. Ale nevěř všem, ne všichni mluví pravdu."
Po těchto slovech oči mého otce zhasly, a s nimi i čakra.
Omlouvám se tatínku, sbohem.
Bez rozmyslu jsem se rozeběhla z vesnice. Slzy mi stékají po tváři. Nemám nikoho, už vážně nemám nikoho.
Moje malé nožky nemají tolik síly, přesto se pořád snažím, ať už je to sebevíc těžký. Nesmí mě chytit, prostě nesmí.
Už víc nezvládnu, stejně jsem už v území Konohy, potřebuji přestávku.
Ale stejně tady nejsem sama, v lese je pět lidí. Tři děti, starší než já a dva dospělí, snad jsou hodní.
"Mistře? Někdo je kousek o nás." Řekl bělovlasý chlapec s maskou. Jak je možné, že si mě všiml?
Trochu je otestuju. Hodila jsem na ně pár shurikenů, a oni jim zkušeně uhnuli.
"Přítel to tedy asi nebude." prohlásila červenovlasá paní, a blonďatý muž, který stál vedle ní, hodil nějaký zvláštní kunai mým směrem. Není na něm výbušný lístek, tak proč to udělal?
Stoupám si, abych mohla zkusit bojovat, ale někdo mě zezadu chytl za ramena. Po ohlédnutí zjišťuji, že je to ten blonďatý muž, jak to udělal? Můj pohled klesl ke kunaji, u kterého stál.
Takže teleport?
"Kdo jsi maličká?" Jeho hlas je tak milý a klidný, přesto jsem od něj ze strachu uskočila. Stojím před nimi, trochu se bojím to nemůžu popřít.
"Čelenka skryté Hvězdné? Ale jsi nějaká malá na genina, kolik ti je?" Otázku položila ta červenovlasá paní, a mile se usmála, asi nebudou zlí.
"Je mi 6, ale jsem genin." Výraz všech je k nezaplacení. Já vím, není to zrovna běžné, že je někdo tak brzy geninem, ale nevědí proč to tak je, a věřit jim hned nemůžu, takže jim to nepovím.
Chlapec s maskou se na mě díval dost podezíravě, ale v klidu se zeptal: "A jak se tedy jmenuješ? A co tady děláš?"
Nádech, výdech.
"Jmenuji se Mizuki. Klan není důležitý, hlavní je, že prosím o azyl u vás v Listové, mohu za Hokagem prosím?" Pohled všech směřuje na blonďatého může. Přívětivě se na mě usmál.
"Vezmu tě za ním. Mimochodem já jsem Namikaze Minato, tohle je má žena Uzumaki Kushina, a tohle je můj tým Hatake Kakashi, Uchiha Obito a Nohara Rin." V jejich týmu je Uchiha? To je něco jako můj příbuzný, to je skvělý.
Minato mi nabídl svou ruku, ale já ji nepřijala, nemůžu mu věřit. Silně vydechl a všichni jsme šli do Konohy.
Po cestě se od nás děti oddělily a já, Minato a Kushina jsme pokračovali k Hokagemu. Schválně, jestli si mě pamatuje.
Stojíme přede dveřmi do kanceláře. Minato opatrně zaklepal a zevnitř se ozvalo: "Vstupte." Já vcházím jako poslední.
"Hokage-sama, omlouvám se, že vyrušujeme, ale tahle dívka je...." Minato to ani nedořekl, Hokage vyletěl ze židle.
"Mizuki? Kaguya Mizuki? Holčičko, co ty tady děláš?" Pamatuje si mě. Když Minato a Kushina slyšeli moje příjmení, dost je to rozhodilo.
"Hokage-sama, přijměte mě prosím do vesnice." Lehce se na mě zamračil.
"Stalo se něco Hoshikagemu?" Začínají mě trochu štípat oči, jak se tam hrnou neposedné slzy.
"Taťka..on...on je." Nemůžu to doříct, nejde to.
"To je mi líto, maličká. Rád tě přijmu do vesnice, ale nevím, kam bys mohla jít." Nemůžu k nějakým cizím lidem, Hokage ví o mé síle.
"Můžem se o ni postarat my, pokud bude chtít."
"Jsi si jistá Kushino?" optal se Hokage. Potom Minato položil svou ruku na mé rameno.
"Chtěla bys žít u nás, Mizuki?" S úsměvem jsme přikývla. Překvapuje mě, že chtějí, abych byla u nich, asi jim budu moct důvěřovat.
"Co myslíte Hokage?"
"No to se ptám já tebe Minato, brzy budeš Hokage, tak co myslíš?" Tenhle blonďáček bude Hokage? To bych nečekala.
"Podle mě to zvládneme." Věnoval mi lehký úsměv a poté ho věnoval i Kushině. Asi se mají vážně rádi, připomíná mi to moje rodiče.
"Dobrá tedy, dohodnuto. Sundej si čelenku Mizuki, od teď patříš do Konohy, ale o tvé hodnosti tady v listové si promluvíme později. Teď si běž domů odpočinout."
Domů. Domov.
Dokážu tohle místo přijmout jako nový domov? Tentokrát jsem Minatovu ruku přijala, a společně vycházíme ze sídla Hokageho.
"Minato, Kushino, zdravím. Kdopak to je?" Objevil se před námi nějaký muž a vedle něj šel chlapec s tmavými vlasy, hádám, že mu bude asi jako mně. Podle znaku jsou oba Uchihové.
"Fugaku, zdravím. Tohle je Mizuki, bývala z Hvězdné, ale musela se přestěhovat."
Ten pán se na mě usmál, ale já musím pořád sledovat toho kluka, je něčím zvláštní, ale nevím čím.
"Vlastně Mizuki je stejně jako tvému Itachimu." Pan Fugaku se podíval na svého synka, takže Itachi se jmenuje.
"No vidíte to, tak asi se budete často potkávat." Itachi se na mě usmál.
"Na to se těším." Úsměv jsem opětovala a potichu dodala: "Já taky." Pak už jsme pokračovali domů. Nevim, čím je ten Itachi tak zvláštní, ale přijde mi, že bych si sním mohla rozumět. Stejně tak si myslím, že Minato i Kushina jsou velmi hodní, snad vše bude v pořádku.

První kapitolka, co říkáte? Takový malý úvod to je. Asi se ještě bude řešit jestli bude Mizuki geninem v Listové nebo ne. Každopádně se to brzy dozvíte.
Užívejte příběh.