Síla Bohů

21. Jak mohl?

!!VAROVÁNÍ!!
TATO KAPITOLA JE 15+ 😳

Naruto

Vím moc dobře, že Sasuke už nenávidí i Mizuki. Předemnou o ní pořád nemluví špatně, ale bere ji, jakože nás oba zradila. Možná je to pravda, ale pořád ji nedokážu nenávidět.
"Sasuke, dělej."
"Hm." Dneska nevypadá moc natěšeně na misi. Možná proto, že budeme poblíž úkrytu Akatsuki. Docela se divím, že nám dali misi poblíž.
Beze slova jdeme k bráně, kde už stojí Sakura, a dokonce i Kakashi-sensei. Přivítali jsme se a odešli jsme z vesnice.
"Všichni musíte být opatrní. Máme sice jenom vyhnat vlky, ale zároveň se máme pokusit potvrdit pohyb Akatsuki." Přikývli jsme a pokračovali jsme.

-

Vlků je tu vážně hodně, ještě máme jít k jedné smečce. Sasuke má pořád aktivovaný Sharingan, jako by něco tušil.
Vyhnali jsme vlky, a byli jsme připraveni k odchodu.

"Jak se máš, bráško?" Sasuke se hned otočil za hlasem. Všichni jsme zbystřili a popadli kunaje. On pořád stojí klidně.
"Možná jste už starší, ale ne silnější." řekl klidně, bez emocí. Sasuke se na něj chtěl rozeběhnout, ale Kakashi ho zastavil.
"Kde je Mi-mizuki?" zeptal jsem se roztřeseně. Itachi se zatvářil, jakoby mě chtěl zabít.
"Co ti na tý holce záleží?! Nestarej se o ni, Naruto." Po tomhle zmizel. Proč mi nic neřekl? Moje milovaná sestra je pryč a nikdo nic neví. Sasuke se naštvaně odtrhl od Kakashiho a utekl k vesnici, vlastně se nedivím.

Kde to pako může být?
"Sasukee!" Žádná odezva. Procházím podél laviček, kde občas sedával a konečně ho na jedné vidím.
"Sasuke?" Zavolal jsem a rozeběhl se k němu, Sasuke ani nezvedl svou hlavu.
"Zabiju ho." zadrmolil skoro neslyšně.
"Jasně, že jo. Ale musíme ještě zesílit." Sasukeho hlava vystřelila a pohled upřel na mě.
"Odejdeme."
"Cože?!" Co zase blbne?
"Přemýšlej Naruto, poprosíme Kakashiho, ať jde s námi. Bude nás trénovat mimo vesnici." No, zase tak špatně to nezní, ale nevím.
"Na jak dlouho?" ozvalo se za námi.
"Kakashi-sensei?" řekli jsme jednohlasně.
"Souhlasím s tím. Ale, za takové tři roky se musíme vrátit. Za týden vyrážíme." A zmizel. Já i Sasuke pořád jen tupě hledíme na místo, kde stál. Takže asi vážně odcházíme. Nestihneme se ani stát Chunninama, až se vrátíme bude nám asi jako teď Mizuki, 15, nebo 16. Všichni už budou Chunninové. Ale my budeme silnější.

Mizuki

Asi se tu ukoušu nudou. Nikam na mise mě ještě nepouštějí a mě to už nebaví.
Najednou se rozletěly dveře a v nich stojí Itachi. Vypadá docela naštvaně.
Pomalu zavřel dveře a přešel ke mně. Posadila jsem se na kraj postele, ať s ním nemluvím v leže. Klekl si ke mně a upřeně se díval do mých očí, trochu mi naskočila husina. Nikdo nic neříká, jako bychom se báli, že jak jednou přehlušíme to ticho, tak už se nikdy nevrátí.
Je tak krásný. Ty pronikavé černé oči, ty hladké tmavé vlasy. Ikdyž je opravdu hubený, má poměrně silná ramena. A ty rty, jemné jako samet. Ne! Sakra přestaň. Nemysli na něj tak.
Když ono je to složitý.

"Je s tebou celkem zábava, Mizuki."
"Nech toho, Kaguyo." vyprskla jsem
"Fajn, fajn. Promiň, ale je to vtipný."
Zatracení Bohové, který máte v hlavě.
"Slyšela jsem tě!"
"Promiň."

"Vnímáš mě vůbec?" Sakra, vůbec jsem netušila, že na mě mluví.
"Promiň, co?" Naštvaně se nadechl a vydechl.
"Říkal jsem, že jsem potkal naše brášky."
"Cože!?" Vyhrkla jsem a omylem jsem ho chytla za ruku. Naše pohledy padly na naše spojené ruce, všimla jsem si, že Itachimu cukl koutek, ale jeho pohled se vrátil, když jsem s rukou ucukla.
"Moc jsem s nima nemluvil, ale vypadají pořád stejně." Chápavě jsem přikývla s pohledem do země. Itachi chytl mou bradu a zvedl ji, abych se mu podívala do očí.

"Už to nevydržím." Vypadlo z něj, strčil do mě, lehl si na mě a moje ruce pevně držel nad mojí hlavou.
"Itachi, co to-"
"Ticho!" Řekl hrubě a spojil naše rty. Ty jeho jsou tak jemné a sladké. Přesunul se na můj krk a trochu ho líbal a kousal. Jednou rukou rozepnul můj plášť a ruku dal pod mé tričko.
"Ne, přestaň."
Dal mi malou facku a podíval se mi do očí.
"Když budeš držet hubu, slibuju, že to bude bolet jenom trochu." Ne, ne, ne, tohle nechci.
Sundal si plášť a tričko a to samé udělal u mě.
"Jsi nádherná." Řekl, když své rty přesunul na moje prsa, ani nevím, kdy mi stihl sundat podprsenku.
"Prosím Itachi, přestaň."
"Řekl jsem, ať držíš hubu!"
Z mých očí se pomalu draly slzy. Svým palcem je utřel a až moc mile se usmál.
"Notak zlatíčko, bude se ti to líbit." Začal mi sundavat kalhoty a já sebou co nejvíc cukala.
Přistála mi další facka, pořád ale slabá.
Najednou jsem už ležela nahá a on taky. Pomalu pokrčil moje nohy, aby měl lepší přístup.
"P-prosím, ne" vykoktala jsem přes slzy. Bylo mi to na nic, neposlouhal mě.
Svou chloubu přiložil k mému vchodu a ne moc jemně ji do mě vsunul. Vykřikla jsem bolestí a spustila další várku slz. Snažila jsem se posunout víš, co nejdál od něj, ale praštil mě do stehen a přisunul zpátky.
"Tak. Už. Přestaň." Cedil přes zuby naštvaně a začal přirážet, což zapříčinilo můj další bolestný výkřik. Pomalu přidával na tempu a intenzitě přírazů. Bolest už byla pryč, ale slzy jsem zastavit nemohla.
Přirážel a přirážel a já vzdychala a plakala.
"Neboj.. už.. bude ..konec."  koktal mezi steny. Vytáhl svou chloubu a vyvrcholil na moje břicho. Nachvíli si sedl, aby se vydýchal. Já zavřela oči a plakala.
Itachi se zvedl, přešel do koupelny a vrátil se s ubrousky, aby uklidil ten nepořádek na mém břiše.
"Vidíš? Nebylo to tak strašný ne? Já si to teda užil." Říkal klidně, jakoby nic. Oblékl se, dal mi pusu do vlasů a otočil se k východu.
"Odpočiň si, zítra jdeš semnou a s Kisamem na misi." Ještě řekl a odešel. Přešla jsem do sprchy pod teplou vodu a dál brečela. Takhle jsem si svoje poprvé nepředstavovala.
Cítím se tak špinavá, zneužitá.
Taky, že jsem.
Uchiha Itachi mě znásilnil.
Jak mohl?
Nenávidím ho.

Don't kill me please. Původně jsem opravdu nechtěla žádnou erotiku v tomhle příběhu, ale zase jsem chtěla něco zajímavého, já vím udělala jsem z něj celkem hajzla, ale cuž, život jde dál.

Každopádně, už vím jak chci, aby příběh pokračoval a vím i jak skončí, jen nevím, jak se k tomu dopracuju.....no we'll see 😂