Síla Bohů

5. Zkouška

Itachi

Zítra bych se měl stát geninem, ale jak může vzniknout náš tým, když ona nic neví?
Zrovna mířím na hřiště, kde si hraje můj malej brácha a mým nejlepším kámošem Shisui.
Hned, jak si mě Sasuke všiml, tak ke mně přiběhl a objal mě. Samozřejmě jsem mu objetí opětoval, hned na to přišel i Shisui.
"Čau Itachi."
"Ahoj Shisui." řekl jsem trochu víc zklesle než jsem chtěl.
"Bráško, co je ti?" V očích toho prcka vidím skutečnej strach.
"To nic Sasuke, běž si hrát." Poplácal jsem ho po hlavě. Tváří se trochu nafouknutě, ale rozeběhl se za ostatníma dětma.
"Tak co je Itachi? Jde o ni?" Na to jsem dokázal jenom přikývnout. Podíval jsem se mu do očí.
"Taky se kvůli ní stalo tohle." Aktivoval jsem svůj Sharingan. Shisuie to dost překvapilo. Potom jsem ho hned zase vypnul.
"Páni, to bych nečekal. A ona si pořád vůbec nic nepamatuje?"
"Ne. Absolutně nic." Je vidět, že i jeho to dost mrzí.
"Těšil jsem se na náš tým." Na ten jsem se taky dost těšil. Byli bychom vážně silný. Shisui si všiml mého výrazu, proto položil svou ruku na mé rameno a podíval se mi do očí.
"Neboj kámo, ona si časem vzpomene." S úsměvem jsem přikývl. Už začíná být tma, proto jsem vzal Sasukeho a šli jsme domu. Nedal jsem si ani večeři a šel jsem rovnou spát. Přece jen, zítra maturuju.

Ráno:

"Vstávej brácho, honem!" Jak já nenávidím, když mě někdo budí.
"Jasně Sasuke, ještě chvíli." Moje slova nebral ani trochu vážně a skočil na mě.
"Tak vstávej!!" Smetl jsem ho ze sebe a zvedl jsem se z postele. Brácha nadšeně vyběhl z mého pokoje. Maturita nebo ne, já bych byl radši v posteli.
Neochotně jsem sešel dolů, kde už na mě čeká snídaně.
"Dobré ráno." řekl jsem během sedání ke stolu.
"Jsi připravený, Itachi?"
"Jasně tati, dneska tady budeš mít genina." Táta i máma se na mě usmáli.
"Jooo, bráška bude genin!" Zapištěl Sasuke. Ten se snad těší víc než já.
Konečně jsem dojedl a šel jsem rovnou ke dveřím.
"Tak já jdu."
"Hodně štěstí." Zavolal na mě zbytek rodiny a já mohl vyjít ven.
"Čau Itachi, tak co? Připravenej?"
"Čau Shisui, no jasně. A ty?" Shisui na mě hodil naprosto odhodlaný pohled.
"To si piš." Šli jsme směrem k akademii. Po cestě jsme potkali ještě pár spolužáků a společně jsme pokračovali.

-

Když se tak rozhlížím kolem, většina vypadá dost nervózně. Až na mě a Shisuie, my dva si dost věříme.
Vím, že to zvládnu. Musím to zvládnout, už kvůli ní.
Najednou se otevřely dveře a vešel Sensei.
"Dobrý den žáci. Dnes tedy proběhne Geninská zkouška. Začneme písemným testem. Poté bude následovat zkouška technik před radou, kde budete jednotlivě." Ve třídě panuje ticho. Sensei rozdává testy a ostatní si ještě opakují pár věcí.
"Takže, máte hodinu. Tímto zahajuji zkoušku." Tak fajn jdeme na to. Otáčím test a můžu začít.
Taak, první otázka? No to je snadný.

-

Náš čas právě vypršel. Všichni odevzdali testy. Někdo je dost zdrcený, jiní zase vypadají klidně. Ohlídnu se na Shisuie, ten na mě kývl a zvedl palec, gesto jsem mu opětoval. Je to jasný, oba jsme v pohodě. Chvíli jsme jen seděli ve třídě. Mistři musí opravit testy a až pak půjdeme na druhou část, po které se hned dozvíme výsledek.
"Dobrá tedy, můžeme začít s druhou částí. První do zkušební místnosti půjde Uchiha Shisui." Všichni na něj namířili pohled, Shisui se s klidným výrazem zvedl, plácl si semnou a odešel.
"Každý z vás uslyší verdikt hned od rady, poté může jít domů. Je vám určitě jasné, že úspěšní absolventi vytvoří novou třídu geninů a vytvoří tříčlenné týmy, ti neúspěšní budou pokračovat v klasickém studiu." To nám myslím bylo všem jasné, ale chápu, že to musí říct znovu.
"Dobrá teď další. Uchiha Itachi." Dobře, jde se na to. Pár spolužáků na mě zavolalo 'Hodně štěstí' a já klidně pokračoval.
Zkušební místnost je ohromná. Po stranách stojí několik figurín a terče. Úplně vzadu u stěny sedí rada, která se skládá z ředitele akademie, Hokageho, bývalého Hokageho a předsedy ANBU.
"Vítej Itachi." pozdravil mě Minato a já odpověděl poklonou.
"Takže jako první, Itachi, nám ukaž Kage Bunshin [stínový klon]?" Jak primitivní.
"Kage Bunshin no Jutsu." Vedle mě se objevil můj klon. Členové rady jen přikývli a něco si zapsali do papírů. Svůj klon jsem zase zrušil.
"Dobrá, tak a teď. Protože jsi z klanu Uchiha, tvou hlavní podstatou je oheň, proto předveď Gōkakyū no Jutsu [obří ohnivá koule]."
Je pravda, že jsem ji dlouho netrénoval, ale měl bych to zvládnout.
"Katon: Gōkakyū no Jutsu." Z mojí pusy vyšla do vzduchu ohromná ohnivá koule.
Jo, vyšlo to dokonale.
Zase si jen něco napsali.
"A poslední věc, vezmi si shurikeny a hoď s nimi na terč." Super, to mi jde.
Stoupl jsem si přímo naproti terči a hodil. Všechny skončili ve středu, ještě, že jsem tak trénoval s Mizuki.
Členové rady si navzájem prohlédli své papíry a něco málo k tomu dodali. Poté se všichni postavili a já přešel blíž ke stolu.
Pohled jsem namířil na Minata.
"Gratuluji Uchiho Itachi, právě se z tebe stává Genin Skryté Listové vesnice. Zde je tvá čelenka, nos ji s pýchou." Přikývl jsem a podíval se na Minatovi ruce. Držel dvě čelenky.
Znovu jsem se mu podíval do očí, jeho pohled byl najednou smutnější.
"Ta druhá je pro moji dceru. Doufal jsem, že její paměť bude zpět dřív, než nastane tenhle den. Ale i tak, Itachi prosím, odnes ji Mizuki." Převzal jsem si čelenky a povzbudivě se usmál.
"Děkuji Hokage sama, předám ji." Vyšel jsem z akademie, kde na mě čekal Shisui. Usmíval se od ucha k uchu a jeho čelo zdobila stříbrná čelenka.
"Máš to, žejo Itachi?" Usmál jsem se na něj a uvázal si svou čelenku.
"Jasně, že mám." Plácli jsme si a vyšli směrem k části vesnice, kde bydlíme.
"A co...co Mizuki?" Při téhle otázce mi trochu povadl úsměv. Vytáhl jsem z kapsi druhou čelenku a ukázal mu ji.
"Takže jí to máš předat, co?" Smutně jsem přikývl.
"A myslíš, že už by mohla něco vědět?" Moje nohy najednou stojí jako přibité, nemůžu jít dál.
"Bojím se, že ne, Shisui." Shisui mě povzbudivě postrčil, díky tomu jsem se mohl dát do kroku.
"Hele kámo, jestli ne teď, tak časem. Náš tým prostě bude existovat." Obdivuju ten jeho optimismus.
Ani jsem si nevšiml, ale už stojíme před jejím domem.
"Tak, jdeš na to?" Podíval jsem se mu tvrdě do očí a pevně jsem sevřel její čelenku.
"Nevím jak, ale vím, že si vzpomene. To ti slibuju." Shisui se jenom usmál a odešel.
Každý schod, který vede do jejich domu mi přijde nekonečný. Velký jako hora, jako bych právě zdolával Mt. Everest.
Je jedno, co mě to bude stát.
Tahle holka bude v našem týmu.
Naposledy jsem se podíval na čelenku ve své ruce.
Patří tobě Mizuki, a vždycky bude.

Itachi je konečně Genin. Congrats lil boy. Jenom kdyby si Mizuki už vzpomněla. Může se vůbec vytvořit tým, když je vlastně nezná? Vzpomene si vůbec někdy? Kde je Kaguya, když má pomoct, co?