Síla Bohů

15. Rodinná pouta

Mizuki

Kapitán. Co to vlastně znamená? Vymýšlet plán mise a celou strategii, no dobře. Ale hlavně, nést odpovědnost za úspěšnost mise a zdraví jednotky. V Anbu je smrt brána jako neschopnost ninji, ale někdo to bere jako selhání kapitána. Většina z těch, koho jsem doteď chtěla chránit zemřel, tak jak můžu chránit celou jednotku?
Přesně tak, nemůžu. V mé hlavě je už jenom Naruto a Sasuke, to je to důležité.
"Mizuki! Hej Mizuki, vnímáš?"
"Cože? Promiň Kakashi, zamyslela jsem se." Ani nedokážu vnímat senpaie, můžu být kapitán?
Kakashi mi položil ruku na rameno a podíval se mi do očí.
"Poslyš, vidím, jak ti je. Běž domů, tohle teď můžeme odložit." Má pravdu, necítím se nejlíp, ale nemůžu selhat.
" Ne, dokončíme to." Potřebuju, aby mi pomohl. Byl to skvělý kapitán, potřebuju jeho zkušenosti.
Vypadá hrozně ustaraný.
"Přestaň, o nic zatím nejde. Žádná mise nebo tak, běž domů a odpočiň si, prosím." Nejraději bych mu oponovala, ale z jeho pohledu je mi to jasné. Přikývla jsem a spolu sním jsme se vydali k mému domovu.
U dveří stáli Naruto i Sasuke. Z otevřených dveří se line nádherná vůně čerstvé rýže a pečených mořských plodů.
"Udělali jsme večeři Mizuki. Kakashi-sensei, dáte si taky?" Oni dva vařili? To jsem ve snu?
"Ne děkuji, dobrou chuť přeju." odvětil a odešel. Kluci mě hned vtáhli dovnitř a posadili ke stolu.
"Je to výborný kluci. Jak jste to dokázali?"
"To Sasuke, umí fakt dobře vařit." zajásal Naruto. To i Itachi uměl, asi to mají v genech.
Sasuke vypadá docela vesele, ale je jasné, že pořád uvažuje nad Itachim.

-

Docela už se stmívá. Sedím na verandě, pořád mám v hlavě Itachiho slova, když odcházel.

'Bude mě chtít zabít tolik lidí, i ty bys měla být jedna z nich.'

Je jasný, že předem věděl, že bude v Akatsuki. Ale tohle je, jako by věděl, že budu kapitán. Měl snad všechno takhle naplánované?
Najednou cítím něčí přítomnost. Rinnegan se aktivoval.
"Dlouho jsme se neviděli." ozvalo se. Ten hlas. Nevidím mu sice do tváře, protože stojí daleko, ale hlas okamžitě poznám.
"Co tu chceš?" vyprskla jsem.
Pomalu přistoupil blíž, konečně vidím ty stejně bílé vlasy a smaragdové oči.
"Ale notak, sestřenko. Tohle je uvítání rodiny?" Abych vše uvedla na pravou míru. Konečně jsem se pořádně dozvěděla, kdo je ten Orochimaru, pro kterého Kimimaro pracuje, nechápu, jak mu může sloužit. Taky zaútočil na Itachiho, protože ho ten Orochimaru chtěl jako nějakou schránku či co a tentokrát už neváhal zaútočit i na mě.
"Ptám se znova, Kimimaro. Co tu chceš?" Na tváři se mu objevil podlý úsměv.
"S tím jedním Uchihou to nevyšlo, tak si jdu pro toho druhého." Sasuke? To nikdy. Rychle jsem po něm vymrštila podtlakové střely, on ale okamžitě použil svou kost a střely odrazil. Chystala jsem se použít hadí blesk, když z poza mě se objevila ohnivá koule.
"Sasuke, Naruto, běžte dovnitř!" Ani jeden mě neposlechl a postavili se přede mě.
"Nech mojí ségru!" zařval Naruto. Kimimaro se od srdce zasmál.
"Tak ségru? Pokud vím, tak jsi Uzumaki. To už k ní má blíž tenhle Uchiha, ale nejblíž k ní mám já, chlapečku."
"No to asi těžko." vyštěkl Sasuke a aktivoval Sharingan. Naruto začínal být dost naštvaný, Kuramo prosím, hlavně ho nech být. Silně jsem vydechla a postavila se před kluky.
"Mluví vážně. Je to můj bratranec." Oba neměli slov, jenom zaraženě stáli.
"Ale už si nejsme vůbec blízcí. Klidně ji zabiju jenom proto, aby Lord Orochimaru získal svou schránku."
"Sasukeho se nedotkeš." zakřičela jsem s odhozením shurikenu, který zase odrazil kostí.
Cítím Kuramovu čakru.
"Ochráním Sasukeho, ať to stojí cokoli." přecedil Naruto přes zuby. Má zatím jenom jeden ocas.
"Naruto, přestaň, uklidni se." Ale neposlechl, vyběhl na Kimimara a útočil na něj, jak jen to šlo. Je ještě malý a ne tak silný, Kimimarovi nedělá moc velký problém ho odrážet.
Sasuke vypadal, že se taky rozeběhne, ale zastavila jsem ho.
"Nech to na mě." řekla jsem s úsměvem.
Kaguyinu moc už celkem ovládám, stačí jednoduché pečetě; opice, tygr a krysa. Díky tomu uvolňuju Kaguyinu čakru a stavím se vedle Naruta. Jsme si teď docela podobní. On má Bijuu oranžovou čakru a já fialovou Kaguyinu. Bez dotyku jsem Kimimara zvedla do vzduchu a odhodila na strom. Myslela jsem, že mi to vrátí, čímž by se uvolnila cesta Narutovi, ale on není hloupý. Díky podzemní technice spoutal Naruta kostmi. Než jsem se vzpamatovala stál u mě s katanou u mého krku.
"Nenuť mě být jako jeho bratr," začal Kimimaro a kývl při tom směrem k Sasukemu, "prostě mi ho dej a já odejdu." Plná vzteku jsem mu vrazila Chidori do břicha. Ikdyž mě ho Kakashi učil fakt intenzivně, stejně ho moc neumím, proto se mu vlastně nic nestalo jenom spadl na zem.
"Naruto, uklidni se!" ozvalo se zamnou, byl to Sasuke. Naruto už má 3 ocasy, to už pomalu ztrácí svoje vědomí. Rozeběhl se proti mě a sthrl mě k zemi. Tohle je zlý.
Naruto vyskočil do vzduchu, ale těsně před tím než stačil dopadnout na Kimimara ho Sasuke srazil a držel u země. Já přeskočila ke Kimimarovi a popadla jeho katanu. Jeho smaragdové oči jemně zaplanuly strachem, nevěřila bych, že tohle u něj můžu vidět.
"Konečně chápu, co to znamená být převtělením Kaguyi. Jsi silná, ale jednou tě porazím, Mizu-chan." Pak už se jenom zvedl a utekl pryč.
Mizu-chan, už jsem na to zapomínala.
"Mizuki, pomoc!" Sakra, nojo vlastně. Přeběhla jsem k těm dvěma.
"Drž ho pevně, Sasuke." Díky Rinneganu, síle Kaguyi a Sennina šesti cest jsem zahnala Kuramovu čakru. Naruto byl v bezvědomí, proto jsme ho se Sasukem přenesli na gauč a posadili se.
Mizu-chan, zní mi to pořád v hlavě. Když jsme byli malí a Kimimaro byl ještě ve vesnici, hrávali jsme si v lese. Jednou, když jsme se přiblížili k potoku, se objevil malý bílý had. Pro mě to byl obyčejný had, ale v Kimimarovi probouzel strach. Přestal se smát a nemohl se hýbat, jenom zíral na toho hada, bylo to, jako by spolu mluvili. Had se k němu začal přibližovat a Kimimaro se bál víc a víc. Popadla jsem hada a skočila s ním do vody. Potom mám výpadek, ale prý jsem díky neznámé síle donutila vodu, aby hada utopila. Doteď nevím, jak jsem to udělala, Suiton moc neovládám. Ale od té doby mi Kimimaro říkal Mizu-chan [dá se přeložit jako Vodička], občas přidával i slovo ochránkyně.

"Je mi líto, žes tomuhle musel čelit." Zkusila jsem lehce s rozhovorem. Sasuke měl temný pohled, ten temný pohled, který jsem zažila u Itachiho, ten který měl i Sasuke potom, co Itachi odešel.
"Tvůj bratranec je šílenej. Ale....jasně mi došlo, co musím udělat."
"Co by to mělo být?" Po položení otázky toho hned lituju.
"Geny netvoří rodinu, tvojí ji ti okolo nás, ti důležití. Proto, abych ochránil rodinu, zničím život tomu, kdo ho zničil mě. Zabiju toho, kdo zabil mé blízké."
"Chceš zabít svého bratra?" Na jeho tváři se objevilo jemné pobavení.
"To bych neudělal. Zabiju někoho, kdo dokázal zabít svůj klan. Uchiha Itachi není můj bratr, je to obávaný nukenin. Získám sílu a najdu ho. Spolu s Narutem ho zabijeme." S Narutem? Chce si toho zaplést i Naruta? Sasuke prosím, doufám, že brzy vše pochopíš.

Prosím, nezabíjejte mě, vím, že to je zase dooost pozdě. Ale byla jsem pryč a neměla čas na psaní. Ikdyž jsem pořád úplně nevyřešila děj, snažím se alespoň něco přidávat. Prosím o jakékoli názory. Snad se líbí.