Síla Bohů

10. Přenos mysli

Mizuki

Probouzí se ve mně tolik vzpomínek. Je pravda, že ať už se tady stalo cokoli, byl to můj domov. Teď už není, nemůžu ho tak brát. Rodiče kvůli tomuhle místu a těmhle lidem přišli o život a mě chtějí zabít taky. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy táta umíral a donutil mě utéct do Konohy. Co by semnou asi teď bylo, když bych neodešla?
"Víš, kam přesně jít Mizuki?" Asi jsem se moc zamyslela.
"Jo vím, musíme zadem, aby nás neviděli." Kakashi samozřejmě souhlasil, oběhli jsme vesnici.
Stojíme před velkou kamennou deskou, na které je velkým písmem napsáno 'klan Kaguya'.
"Jak se dostaneme dovnitř?" zeptal se Kakashi.
"Mojí krví." odpověděla jsem bez špetky emoce. Je to jako u Kutchiouse no Jutsu. Kousnu se do prstu a krev obtisknu na desku. Země se začala třást a deska se začala posouvat, díky tomu odkryla schodiště. Beze slov jsme šli dolů.
Dlouhá tmavá chodba.
Takže 3...2...1.
Vběhli před nás obrovští pavouci.
"Co to sakra?! Věděla si to?" Kakashi je dost vystrašený, možná jsem ho měla varovat.
"Neboj se, jsou tu kdyby se sem dostal někdo jiný než z klanu." Znovu jsem potřela zem krví. Pavouci se k ní přiblížili, když zjistili, čí krev to je, zase odešli. Kakashi se konečně uklidnil a my mohli pokračovat. On šel předemnou.
"Kakashi, stůj!" zamrazil se na místě. Málem bych zapomněla na ty shurikeny. Hodila jsem kamínek před nás. Spustila se krátká vlna shurikenů. Když to odeznělo, mohli jsme pokračovat.
"Dělej! Máme jen chvíli než se znova spustí." zakřičela jsem a vyběhli jsme na druhou stranu chodby.
Před námi jsou ohromné dveře. Přiložila jsem svou ruku a dveře se otevřely.
"Kakashi, prosím, stůj tady. Dovnitř nesmíš." Chápavě přikývl. Za dveřmi je speciální svatyně, kde jsou rakve jenom mých rodičů.
Pomalu vcházím dovnitř, s pohledem upřeným na dvě rakve. Na každé fotka, fotka ženy a muže. Pro některé obyčejní lidé. Pro mě největší hrdinové.
Doufám, že to dokážu.
Svoje ruce jsem přiložila na rakve a začínám se pořádně soustředit na svou mysl. 
V mysli jsem se ocitla v bílé místnosti a předemnou stojí oni.
"Mami? Tati?"
První promluvil táta.
"Mizuki? Tys to dokázala? Čekal jsem, že budeš starší až to dokážeš. Jsem moc pyšný." Se slzami v očích jsem se usmála.
"Šla jsi do Konohy, jak jsem ti radil?" pokračoval.
"Ano, šla. Žila jsem u čtvrtého Hokageho a jeho ženy, dokonce mi dali bratra, teď už šestiletého Naruta. Byli pro mě rodiči, ale před čtyřmi roky na nás zaútočili a já je nedokázala ochránit, proto zemřeli. Teď žiju jen s Narutem." Mamka se na mě dost smutně podívala.
"Mizuki, zlatíčko. Není to tvoje chyba. Jsi ještě dítě. A co přátelé? Našla sis nějaké?" Bylo mi tak nějak jasné, že se mamka zeptá.
"Nastoupila jsem v Konoze na akademii. Teď jsem Chunin a členka Anbu. Poznala jsem kluka z klanu Uchiha, Itachi se jmenuje, je stejně starý jako já. Moc si rozumíme, on je dokonce kapitán Anbu." Oba měli rozdílné výrazy. Mamka měla šťastný, asi proto, že mluvím o kamarádech a ještě o klukovi. Táta vypadá sice šťastně, ale taky dost překvapeně.
"Kapitán Anbu? No počkej, kolik vám je?" ptá se táta.
"Je opravdu silný a chytrý. Je nám 12."
"To je úžasný Mizuki, ve 12ti v Anbu a ještě je on kapitán. To je nádhera." Jsem vážně ráda, že jsou rodiče šťastní. Usmívám se asi nejupřímněji v životě, pořád s lehkými slzami v očích.
"Dcerko moje, drž se toho Itachiho, až se lépe naučíš napojovat na mysl, přiveď ho. "
"Určitě mami, přivedu."
Oba dva se usmáli.
"Mrzí mě to, ale teď už asi budu muset jít. Moc ráda jsem vás viděla."
"My tebe taky zlatíčko." odpověděl táta. Odpojila jsem se z jejich mysli, nemůžu je ani obejmout. Zase jenom stojím před rakvemi. Pomalu jsem se otočila a vyšla ze dveří. Kakashi se na mě hned obrátil.
"V pořádku?"
"Jo, můžeme domů." Přikývl a vyšli jsme.
V tichosti jsme pokračovali ven, když najednou Kakashi to toho prolomil.
"Jsi asi hodně ráda vid?"
"Ani nevíš, jak. Mamku jsme si skoro už ani nepamatovala, bylo to vážně úžasný."
"To ti věřím." Odvětil s úsměvem.
"Ale, ale, ale...koho to tu nevidím?" Sakra, přišli na nás. Před vchodem do hrobky stál Hoshikage se dvěma strážci. S Kakashim jsme se připravili na boj.
"Chcete se proti nám postavit? My ale kvůli tomu nepřišli. Co jste tam pohledávali?" Začala jsem odpovídat já.
"Ta hrobka patří mému klanu, narozdíl od vás, já mám právo tam chodit."
"A ještě drzá budeš? Na to bych se podíval." Najednou jsem ucítila zvláštní vůni. K ničemu ji nedokážu přirovnat, ale začínám být dost ospalá. No jasně, nějaká omamná látka. Dobře věděl, že by mohl být problém mě a Kakashiho porazit. Podívala jsem se vedle sebe na Kakashiho, mluvil na mě, ale nic jsem neslyšela, on sám už kolaboval. Tomuhle nejde utéct.

Kakashi

Co se to stalo? Uspali nás.
Mizuki?!
Kde je?! Unesli ji.
Sakra, kde tak asi může být?
Vězení? To je dost možný, alurcite ji hlídá hodně lidí. Nemůžu tam jít sám, to by byla smrt. Musím do vesnice, přivést pomoc.
Mizuki, zvládni to tu.
Bez jakékoli přestávky běžím přímo do vesnice. Nebudu lhát, už to skoro nezvládám. Moje tělo je ještě oslabené z tý látky a k tomu ten běh. Každopádně, konečně jsem ve vesnici.
"Kakashi, kde je Mizuki?" zavolal na mě jeden ze strážců. Nereagoval jsem a běžel přímo do věže. Bez zaklepání jsem vběhl do kanceláře, kde zrovna stál Itachi. No to je načasování.
"Kakashi? Co se děje? Kde je Mizuki?" Itachi vypadá dost vyděšeně, je mu to určitě jasné.
"Oni... napadlo nás a Mizuki unesli."
"Myslíš to vážně? Kdo?" zeptal se trochu naštvaně Hokage.
"Hoshikage." Při pohledu na Itachiho jsem začal trochu litovat, že jsem to před ním řekl, jeho vztek je neuvěřitelný.
"Itachi, zítra spolu s Kakashim a minimálně 4 členy Anbu vyrazíte do Hvězdné. Přiveďte Mizuki zpět."
"Spolehněte se Hokage-sama." odpověděl Itachi a vyběhl ven. Podíval jsem se na Hokageho, který na mě jen kývl. Dal mi tím najevo, abych šel za Itachim.
Seděl venku na lavičce.
"Itachi?" Nenechal ne ani nic říct.
"Zabiju je, všechny." Zhluboka jsem se nadechl.
"Itachi, víš proč jsi kapitánem Anbu místo mě?" Nechápavě se na mě podíval. Tak jsem pokračoval.
"Protože už ve svém věku přemýšlíš jako Jounin nebo dokonce Hokage. Nikdy ses nenechal ovládnout emocemi a dobře víš, jak se teď zachovat." Souhlasně přikývl.
"Pravda, musím to celé dobře promýšlet. Pomůžeš mi se strategií, Kakashi-kun?" Tohle mě vážně potěšilo.
"Jasně že jo. Dostaneme ji zpátky."

Dobře, nepovedlo se mi jí přidat o tolik dřív, jak jsem plánovala, omlouvám se, ale byla jsem na soustředění. Mám jen otázku. Já mám tak nějak promyšlených několik kapitol, ale až za delší dobu. Protože přijímám jakékoli nápady, pokud jsou.