Síla Bohů

27. Válka

Naruto

"Unesli Gaaru?!" Vykřikli jsme se Sasukem.
"Protože je Písečná naším spojencem vysílám vás, týme 7. Přiveďte Kazekageho zpět." Rozkázala nám Tsunade.
Neváhali jsme a hned jsme vyběhli směrem do Písečné.
"Okamžitě stát. Kam jako běžíte?" Ozval se najednou Kakashi."
"Cože? No kam asi? Do Písečné." Odpověděl jsem mu jako idiotovi.
"Na co by nám to bylo? Gaara už tam není a cesta tam trvá 3 dny a dobře víme, že Akatsuki jsou hned u Listové." On chce jít rovnou do úkrytu?
"Sami se jim nemůžeme postavit." konstatoval Sasuke.
"Postavit ne, ale pokusit se osvobodit Gaaru můžeme." To je pravda. Všichni jsme se tedy rozeběhli k úkrytu Akatsuki.

Cesta netrvala dlouho, Sasuke už měl připravený Sharingan.
Když už jsme byli blízko, zastavili jsme a schovali se.

Sasuke a Kakashi se na sebe vyděšeně podívali a nahlas polkli.
"Co se děje?" Zeptal jsem se a chytl Sasukeho za rameno.
"Ne-necítíme Gaarovu ča-čakru." zakoktal se Kakashi.
"To není možný musí tady...."
"Psst. Blíží se." Zastavil mě Kakashi.
"Kdo?" Zašeptala Sakura.
"Ti dva." odpověděl se vztekem Sasuke. Je mi jasný, o kom mluví. Všichni 4 jsme zírali na vstup do úkrytu, když se najednou oba objevili. Itachi někoho držel v náručí a Mizuki nesla písečnou tykev.
"Nemá čakru." Řekl skoro neslyšně a zaskočeně Sasuke.
Oba se zastavili a podívali se naším směrem.
"Nemá cenu se schovávat, dobře o vás víme." zavolal Itachi. Plní vzteku jsme tedy vyšli před ně.
"Odneste Gaarovo tělo do Písečné, zaslouží si to." řekla Mizuki. Řekla to tak chladně, ale zároveň jsem slyšel smutek v hlase.
"Jak jsi mohla dovolit, aby zemřel?" Mám co dělat, abych nevybuchnul. Itachi položil Gaaru na zem a Mizuki vedle něj položila jeho tykev.
Ani jeden se neměl k odpovědi, místo toho začali odcházet.
"Mluvím s tebou, Mizuki!"
"Prostě to jinak nešlo." Ani se nezastavila, ani se neohlédla. Teď už v hlase neměla skoro žádný smutek.
"Nenávidím tě, pamatuj si to. A Itachi, to samý platí pro tebe a Sasukeho!" Nedokážu se udržet v klidu. Chybí jen trochu, aby Kyuubi začal běsnit.
Najednou se Itachi zastavil a otočil se na nás. Mizuki stála bez hnutí.
"Doufám, že je to dost na to nás zabít." řekl a upřímně se usmál. Potom už oba zmizeli v úkrytu.
"Myslel to vážně?" optala se Sakura.
"Asi vážně chtějí, abychom je zabili." dodal Sasuke. Jestli si to přejí, brzy jim to splníme.

Itachi

"Jsi v pořádku, Mizuki?" zeptal jsem se hned, jak jsme vešli do úkrytu.
"Nemám důvod nebýt." Odpověděla mi ledovým hlasem.
Opravdu už jí na něm nezáleží?
Vážně je jí jedno, že ji chce zabít?
Brzy se těm dvěma postavíme.
Něco mě objalo okolo nohy. Shisui.
Vzal jsem si ho do náručí.
"Kde jste byli?"
"Projít se, zlatíčko." odpověděla mu Mizuki.
Ten kluk nám to dělá ještě těžší.
Nevím, jak Mizuki, ale já Sasukeho zabít nemůžu. Počítal jsem s tím, že až se utkáme, tak mě zabije. Ale teď to jenom tak nejde.
Nemůžeme umřít.
Nemůžeme tady našeho syna nechat.

O pět dní později:

Zaslechli jsme zvěsti o tom, že se na nás spojuje armáda. Nevím, co na tom může být pravdy, nikdo to ještě nepotvrdil.
Ani bych se tomu nedivil, ale přijde mi vtipný, že by na hrstku lidí skládali armádu.
Kvůli těmhle zvěstem jsme nemohli pokračovat ve sbírání Bijuu, bylo by to moc riskantní. Ale čekat na nic je mnohem horší.
Každopádně to znamená, že ten den, na který můj bráška tak dlouho čekal, se blíží.
Přijde mě zabít.

"Je to potvrzený." Objevil se Pein a Konan.
"Jdou na nás?" zeptal se Sasori.
"Přesně tak, každá z pěti velkých vesnic poslala několik svých shinobi." reagovala Konan.
"Oni se kvůli nám dokázali spojit?"
Mizuki má pravdu, něco takovýho je dost překvapivý.
"Jsme celosvětově hledání." dodal Kakuzu. To na tom podle mě nic nemění, ale dobře.
"Dlouho je si neužili pořádnou zábavu." Zasmál se Hidan. To je jasný, pro něj je to všechno sranda.
"Připravte se, brzo vyrazíme." zavelel Pein a odešel i spolu s Konan.
Mizuki vypadá, jako by to sní ani trochu nehlo. Jako by jí to bylo úplně jedno.
Naopak, vypadá naprosto připraveně na boj. Skoro to vypadá, že se těší stejně, jako Hidan.
Nakláním se k ní tak, aby nás nikdo neslyšel.
"Co plánuješ dělat? Necháš Naruta, aby tě zabil?" Výsměšně se usmála a podívala se mi do očí.
"Ne. To já zabiju jeho." řekla a odešla do pokoje.
Chce ho zabít?
Kdo ta holka vlastně je?
Akatsuki ji naprosto zničila.

Naruto

"Děkuji vám všem, že jste se zúčastnili. Činnost Akatsuki už přesahuje všechny meze. Lord Kazekage byl první z Jinchuuriki, brzy by to mohl být někdo další. Zastavme je, ať uctíme Kazekageho památku." Hlas Tsunade se rozléhal po okolí. Ani nevím, kolik je tady shinobi, ale je jich vážně hodně.
Je na čase je zastavit.
A tím myslím i Mizuki.
Měl jsem ji opravdu rád, byla vážně jako moje sestra. Ona byla moje sestra.
Ale teď je to jedno. Zabila Gaaru, něco takovýho jí neodpustím ani po její smrti.
"Zvládneme to, Naruto. Oba je zabijeme." zašeptal mi Sasuke. Jeho výraz byl naprosto pevný, v očích jistota, vztek a odhodlanost.
"Nezaslouží si žít." odpověděl jsem klidně.
"Vyražte, přeji hodně štěstí. V případě nouze vám my Kage přispěcháme na pomoc, ale doufám, že to nebude potřeba."
Rozešli jsme se podle plánu, jak nám řekli. Všichni jsou připraveni a počítají s tím, že se může stát naprosto cokoli.
Kakashi vede celou jednu linii, ve které jsme i my.
Se Sasukem jsme si vyměnili odhodlané pohledy.
Válka začala.

Vím, že je klasika přidávat pozdě, takže se zase musím omluvit. Ale dobrá zpráva je, že už mám víceméně vymyšlený konec, takže bych snad měla přidávat po kratší době. Ale upřímně, nejsem si jistá. Nemám toho teď zrovna málo, ale budu se snažit.