Síla Bohů

18. Nováček

Naruto

Dneska jsem se vážně dobře vyspal. Bude to asi tím, že jsem nemusel vstávat na misi. Sasuke už je dávno vzhůru, to je jasný. Vešel jsem do obýváku, Sasuke sedí na pohovce a čte si nějaký papír.
"Brý ráno, Sasuke. Kde je ségra?" Sasuke namířil svůj pohled na mě. Jeho výraz byl zničený, smutný, ale zároveň naštvaný.
"Je... pryč." vydechl.
"Jak pryč? Na misi?" Stoupl si a přešel ke mně.
"Čti!" rozkázal mi, podal mi papír, který před chvílí četl a znovu si sedl.

'Drahý Naruto a Sasuke,
opravdu mě to mrzí, ale slíbila jsem, že vás vždy budu chránit a tímhle to chci dodržet. Oba jste ve velkém nebezpečí a já bych vás nemohla oba chránit z vesnice.
Proto musím odejít.
Opouštím Konohu.
Kam? To není důležité. Stačí vám jen to, že takhle je to nejlepší.
Naučila jsem vás toho dost, proto vím, že to zvládnete. Už teď jste úžasní ninjové a společně budete jedni z nejsilnějších.
Sasuke, jsi pravý Uchiha, proto jsi opravdu silný, chytrý a se shariganem už umíš skvěle.
"Naruto, bráško, dokážeš neobyčejné věci, ale musíš se držet Sasukeho, má na tebe dobrý vliv. Máš dobré srdce po svých rodičích a máš Kuramu, když si sním vypěstuješ dobrý vztah, bude tě chránit, ale chvíli to potrvá.
Nikdo o mém odchodu neví, proto to prosím řekněte Kakashimu a on už to předá dál.
Moc se vám omlouvám, pochopím, když mě budete nenávidět. Oba jste přišli o rodiny a i já odcházím, taky bych se nenáviděla, vlastně už se nenávidím za to, co vám dělám.
Věřím, že to jednou pochopíte.
Stůjte při sobě a pracujte na sobě, dokážete to.
Mizuki'

Na papír začalo padat pár kapek slz, rychle jsem si oči otřel. Nemůžu věřit tomu, že ségra je pryč.
"To není možný." vykoktal jsem ze sebe.
"Ale je, nechala nás tu." Sasuke vypadá víc naštvaně než smutně. Najednou se ale uklidnil, silně se nadechl a vydechl.
"Ne. Tvoje sestra taková není. Jenom tak by nás tu nenechala, musela mít důvod." V tom má asi pravdu.
"Nemůže ten důvod být tvůj bratr?" Jeho sharingan se aktivoval, začal jsem trochu litovat svojí otázky. Vytasil kunai a držel ho proti mě.
"Neklesla by tak hluboko, že by šla za tím vrahem a jestli jo, tak ho šla tak maximálně zabít, ale to bych jí neodpustil, to je můj úkol." Musel jsem se trochu usmát, chytl jen jeho ruku s kunaiem a přesunul ji pryč ode mě.
"Však jo. Uklidni se." Když viděl můj výraz, uklidil kunai, vypl sharingan a...objal mě? To je divný, sice jsme si blízcí, ale nikdy jsme se neobjali, ani když jednomu z nás zemřeli rodiče.
"Sorry Naruto, nedošlo mi, jak se cítíš." odtáhl se ode mě, ale pořád mě držel za ramena.
"Jsme v tom spolu. Obejdeme se bez ní, budeme trénovat a až ji zase uvidíme neuvěří svým očím." Jeho sebevědomí mi zvedlo náladu. Ale pořád to nechápu. Ségra, co se ti stalo, žes chtěla odejít? Co se stalo že tohle bylo to nejlepší?

Se Sasukem jsme vyšli z domu, abychom našli Kakashiho. Naštěstí nebyl daleko.
"Hej, Kakashi-sensei!" zakřičel Sasuke. S malým zabručením odložil knížku a šel k nám. No wow, omlouváme se, že vás rušíme od ty úchylný knížky, kterou jste četl už asi 100x.
"Co je vy dva? Dneska máte mít vol..." Umlčeli jsme ho dopisem od Mizuki.
Chvíli si ho četl a pak, tuhle reakci bych nečekal.
"Ta malá...!! Aaahh!!...Já ji zabiju!!! Furt problémy s ní!" začal pištět jako malej kluk. Pak se podíval na nás.
"No, vy dva si dělejte, co chcete. Já jdu za Hokagem." Hodil po nás její dopis a jako uražené dítě odešel.
Se Sasukem jsme si vyměnili dost nechápavý pohledy.
"Asi už stárne." Zasmál se Sasuke. Na tom něco bude, ikdyž není o moc starší než Itachi a Mizuki.
"Hej pitomečku, poslední u Ichiraku platí." Ten had. Dobře ví, že je rychlejší. Tohle není fér.

Itachi

Jsem najednou nějakej drsnější než jsem býval. Ikdyž, ne že by to bylo u ní jednoduchý. Připadám si sní jak malá holka, která mluví se svým idolem. Jak se asi teď cítí?
Měl bych se asi už vrátit do úkrytu. Ráno jsem se šel projít, ale nedošlo mi, že už je zase další odpoledne. Už se semnou několikrát spojili, že se mám vrátit, ale tak trochu na ně kašlu. Ale tak, už asi půjdu, ať si furt neztěžují.
Vešel jsem do úkrytu, všichni stojí v hloučku uprostřed síně. Ihned se na mě otočili.
"Konečně ses uráčil přijít?" Hidane, uvědom si, že nikoho nezajímáš.
"Kdes byl, Itachi?"
"Nemusím se ti přece zpovídat, Peine." Opravdu nemusím, není to můj táta, nebo tak.
"Jasně, ale tohle by tě mohlo zajímat." Po jeho slovech se rozestoupili.
Vytřeštil jsem oči, jako by mi měly vypadnout. Nikdo z Akatsuki mě takhle ještě neviděl.
"Tahle kráska se k nám přidá. Náš plášť jí sluší, že? Víš vůbec, kdo to je?" Deidara mě štve už tak, ale to jak se na ni dívá mě štve ještě víc, uráží mě to.
Nasadil jsem zase klidný výraz bez emocí.
"Kaguya Mizuki. Chcete přibrat někoho, kdo nám stojí v cestě?" Při mých slovech se jí zakeskly oči od slz, asi jsem jí tím ublížil, ale oni nevědí, že ji vůbec znám, jenom Pein to ví, proto to musím hrát.
"Když se sama nabídla, je to výhoda. Každopádně Itachi, bude v pokoji s tebou." Prohodil Pein.
"Co? To si sní má užívat Itachi? To není fér!" Málem jsem se neudržel a vyběhl jsem na něj sám, ale Pein ho popadl dřív.
"Ona není hračka, Deidaro, je jedna z nás. Itachimu se v tomhle dá věřit." Deidara i Hidan si jen něco pro sebe zamumlali jako nesouhlas, ale to nikoho nezajímá. Ostatní jen přikývli a všichni se rozešli pryč. V síni už stojím jenom já, Pein a Mizuki. Pein ke mně přistoupil a začal šeptat, aby nás neslyšela.
"Protože vím, že se znáte, vím, že se o ní postaráš. Nevím, proč je tady, ale může se nám hodit. Takže ji budeš mít na starost." Pořád stejně lhostejně a bez emocí jsem přikývl a podíval se na ni. Zase se cítím jako malá holka, ale musím být pevný, tvrdě jsem ji popadl za ruku a vleču ji do pokoje. Nechápu, co jí hráblo, že je tady. To chce umřít, nebo co?

Tradáá Mizuki hráblo (aspoň podle něj). Nevím, kdo to čekal, nebo ne, ale už to tak je.
Když tak koukám na počet kapitol, měla bych už asi pomalu ukončovat, ale ikdyž nemám vymyšlený konec, tak pořád nejsem ve fázi na ukončování. ASI BUDU PSÁT KRATŠÍ KAPITOLY S TÍM, ZE BY MOHLY BÝT ČASTĚJI. No uvidíme.