Ahoj! :3 Na začátek bych vám chtěla moc poděkovat! Za krásné komenty a 29 votes!! :33 Jste úžasný!!! :33 Jen tak dál! A omlouvám se že je tady tenhle díl po docela dlouhé době ale ...nějak nebyl čas :/ A taky vás chci uppozornit že u téhle kapitoli jsem hodně experimentovala :D Takže to bude asi naprostej propadák :D
Přeji pěkné počtení!! <3
Louise a Harryho probudil ranní zpěv ptáčků, který vycházel z venku z otevřeného okna. Modrooký brunet se přitáhl ke kudrnáčovi a nasával jeho vůni. Bylo mu nádherně v blízkosti kudrnatého chlapce. Malý brunet se začal kudrnáčkovi prohrabovat ve vlasech a hrát si s jeho kudrlinkami. Kudrnáček otevřel své nádherné smaragdové oči a pousmál se, když viděl to roztomilé stvoření s očima krásnýma a modrýma jako moře. „Dobré ráno lásko“ zamumlal kudrnáček a pohladil svého přítele po tváři. Tomu se na obličeji vytvořil jeden z nejkrásnějších úsměvů, co kdy jeho přítel viděl. „Dobré“ odpověděl a vtiskl mu pusu do jeho kudrnatých vlasů. Oba chlapci se na sebe jen tak dívali a usmívali se. Venku bylo krásně oni byli vedle sebe a vnímali přítomnost jeden druhého. K tomu krásnou atmosféru doplňoval ptačí zpěv. „Kolik je hodin?“ zeptal se mladší z těch dvou. „Nevím a je mi to jedno“ zaculil se starší a začal se víc tulit ke svému příteli. Ten mu jeho vlásky obsypával polibky.
„Louisi! Harry! Snídaně!“ to byli slova co chlapci zaslechli. Kudrnáček si sedl a začal se přes svého přítele soukat z postele. Ten se zakřenil a začal prosit. „Nee! Harry…zlato pojď ke mně..no tak prosíím!“ začal škemrat modrooký chlapec již zmiňovaného Harryho. Harry se jen pousmál a šel ke skříni, ze které si vytáhl čisté boxerky černé barvy. Vysvlíkl si triko, ve kterém spal a potom také boxerky. Jeho přítel ho jen sledoval a snažil se zadržet své vzdychání. Už to ale nevydržel a vzdychl. Harry to věděl. Věděl, že ho tím provokuje a že to jeho přítel těžce nese. Natáhl si nové boxerky a otočil se na, modroočka, který si hladil jeho ‚kamaráda‘. „Louisi!“ upozornil ho Harry a Louis okamžitě přestal a kousl se do rtu. Harry si na sebe navlékl bílé tričko a šel pryč z pokoje. Nejspíš do kuchyně kde na ně netrpělivě čekala Louiho matka. Louis se také vyškrábal z postele vzal si nové spodní prádlo a nasadil si černé tílko s potiskem a riflové kraťase. Prohlédl se ve velkém zrcadle a vyšel z pokoje.
Když došel do kuchyně sedl si na obvyklé místo vedle Harryho. Ten ale jen seděl a rejpal se v mlíku s cereáliemi. Když si ale všimnul rodičů a Charlie, která je zděšeně sledovala tak pochopil. Přešel k jeho sestřičce a vzal si ji do náruče. Pak šel zase ke svému místu a posadil si jí na svůj klín. Pohladil jí po vláskách a vtiskl jí tam malou pusinku. Jeho přítel ho jen pozoroval a usmíval se. Nemohl z něj zpustit oči. „Neexistovalo nic úžasnějšího než Louis a dítě“. To byli Harryho myšlenky. Když ale Louis zvedl pohled k jeho matce a Gregovi tak se mu změnil výraz. Zvedl Charlie a dal jí Harrymu. Pak si stoupl a šel k nim. „Jste jak malé děti! Podívejte se na Charlie!“ zakřičel na ně a tak na sebe upozornil. Oba se na něj podívali a nevěděli co říct.“Louisi do toho se nemotej, jen jsme se neshodli“ řekla Louisova matka a odešla pryč. Louis se podíval na Grega a ten šel hned za ní. Louis si oddechl a šel dojíst svoji snídani. Moc dlouho mu to ale nevydrželo, když slyšel tu známou melodii jeho vyzváněcího tonu. Běžel do svého pokoje a vzal jeho mobil do ruky a jemný posunutím zvedl hovor.
„Ahoj Louisi!“ Niall. Louis se pousmál a sedl si na postel.
„Ahoj Ni. Jak se máš?“ zeptal se Louis a čekal, co mu jeho velmi dobrý kamarád odpoví.
„Nooo…jo fajn“ řekl Niall ale měl špatný pocit z toho, že Louisovi lže. Moc rád by mu chtěl vše říct. O tom jak potkal kluka, který se mu na první pohled zalíbil. O tom že asi nemiluje Jessicu. O tom jak políbil první neznámého kluka. O tom že s ním má dneska schůzku. Nechtěl ale Louise zatěžovat. Lepší bude, když si svoje problémy nechá pro sebe. Ví, že by mu Louis chtěl poradit a pomoct mu ale asi má sám svých problémů dost.
„Nialle nelžeš mi?“
„Ne opravdu mám se fajn“
„Dobře a co jinak … jak to jde s Jessicou?“
„Jo super hele Louisi promiň, už musím končit. Tak ahoj“ řekl Niall a hned jak to dopověděl tak to zavěsil.
Niall
Chtěl jsem vše Louisovi říct ale, když jsem slyšel jeho překrytý smutný tón tak jsem radši mlčel. Přece on mě taky pořád neotravuje se svými problémy. Nebo s tím když neví co udělat nebo je nervózní což je teď můj případ. Bojím se jak to odpoledne s Liamem dopadne. Vím, že si asi budeme jen povídat a víc se poznávat. Nevypadá, že by byl na kluky. Ale i tak.
Už je 1.hodina. Za hodinu mám být u kavárny, proto se už teď přehrabuju ve skříni. Musím si obléct něco, co mi bude opravdu slušet. Po dlouhém vybírání jsem si vzal světlé kalhoty a bílé tričko. Vlasy jsem si načesal nahoru a nakonec jsem si vzal sluneční brýle. Podíval jsem se na hodiny a bylo půl druhé. Tak akorát abych vyšel. Vzal jsem si peněženku, nasadil boty a vyšel jsem. Když jsem šel po chodníku díval jsem se na všechny ty páry. Drží se za ruce, líbají se, objímají se. Proč já blbec když si najdu holku tak se musím zabouchnout do nějakýho kluka? Ale jak se říká: „Srdci neporučíš“ zašeptal jsem si pro sebe. Pak jsem si stopnul taxík a vyrazil za Liamem.
Louis
Ve dvě se mám sejít s Eleanor. Doufám, že to bude ale naposledy co ji vidím. Nechci být zlý, ale myslím si, že to hodná holka určitě nebude. I když třeba ji poznám dneska líp. Co když není taková, jaká si myslím, že je? No uvidíme. Podíval jsem se na mobil a už bylo pět minut po druhé hodině. Přidal jsem do kroku, protože jdu trochu pozdě. Když jsem byl konečně u kavárny tak mě Eleanor objala. „Ahoj“ řekla a usmála se. Pousmál jsem se a odpověděl jí. „Ahoj“ pak jsme oba vešli do kavárny. Sedli jsme si do zadu do boxu a Eleanor mi něco povídala. Hm…to bude zajímavý.
Niall
Liam je strašně fajn. Je mi s ním dobře nemusím si na nic hrát. Povídali jsme si, ale najednou zacinkal zvonek, který oznamoval něčí příchod. Přišel Louis. Sakra co tady dělá? Nemůže mě vidět s Liamem. Ale počkat vždyť spolu ani nechodíme. Klid Nialle. Přece je to jen kamarád ne? I když bych byl rád aby ten svalnatý brunet byl mým přítelem tak to tak nebylo, takže se nemusím ničeho bát že? Sakra…nervozita dorazila. Jakoby to nestačilo tak mi začal zvonit mobil. Jessica. „Ahoj miláčku“ řekl jsem, když jsem to zvedl. „Ahoj lásko, nechceš zajít ven?“ zeptala se a já se zarazil. „Eh..no já jsem s Liamem přece v kavárně.“ Řekl jsem jí a začal přemýšlet o tom, jestli jsem jí to vůbec říkal. „Aha“ řekla smutně. „Tak nechceš přijít?“ zeptal jsem se i když bych mnohem radši byl tady byl jen s Liamem.
Uh...nevím co napsat :D Každý Vote! a Komentář! Potěší! :33
Mám vás ráda!! <3
