Maybe...

Chapter one

,,Tak se tam měj zlatíčko" políbila mě mamka na tvář. Už zase jsme odjížděla do Paříže dělat rodině Cooperovím au pair. Mám to jako brigádu na léto. Poprvé jsem tam byla ve dvaceti, teď už mi je dvacet dva. Každé léto se tam těším, nejezdím přímo do Paříže ale do vesnice vzdálené tak hodinu od hlavního města. ,,Zavolej až přijedeš" přikázali mi moji starostliví rodiče. ,,Nebojte se" usmála jsem se na ně ,,nejedu tam poprvé" snažila jsem se je uklidnit. ,,My víme zlato" usmál se taťka. ,,Tak si to užij" dodala nakonec mamka, když už jsem se musela vydat letištní halou k letadlu.

,,Emily!" křikla na mě Emma- jedna z ,,dětí" Cooperových. No vlastně jí je už patnáct. Přiběhla ke mně a lehce mě objala(nevím jestli to dává smysl) ,,Ahoj, chyběla jsi mi. Proč jsi nenapsala mohli jsme někam zajít" pozdravila jsem ji. ,,Promiň Emily, teď jsem měla hodně práce se školou abych se dostala na střední" ,,A doufám, že ses dostala" pozvedla jsem obočí ,,Samozřejmě". Řekla to stylem jako bych byla úplně blbá. Emma byla strašný šprt ale byla nejoblíbenější ve třídě. ,,Jacku, ahoj" zamávala jsem třináctiletému chlapci. Když jsem tenkrát dojela poprvé snažil se mě sbalit ano opravdu, bylo mu jedenáct a mně dvacet. On je ten typ kluka co si o sobě strašně myslí ale když ho poznáte blíž není zas tak špatný. ,,Čau Emily" ani nezvedl hlavu od mobilu. Ach jo, myslím, že přes léto dostane odvykací kůru. ,,Molly!" přiběhla zamnou tříletá dívenka. ,,Emiji" je srandovní když vyslovuje moje jméno, nikdy jí to nešlo. Vzala jsem ji do náruče a šla směrem za paní a panem Cooperovými. ,,Dobrý den" usmála jsem se mile. ,,Emily, vítej" přivítala mě paní Cooperová s otevřenou náručí. ,,Už jsme se na tebe těšili Emily" usmál se pan Cooper. ,,To i já na vás"

Vyšli jsme z pařížského letiště a zamířili si to rovnou ke dvěma velkým černým autům. Cooprovi s Molly jeli jedním a já s Emmou a Jackem druhým.
,,Tak povídejte jak se máte, rok jsme vás neviděla" snažila jsem se z nich něco dostat. ,,Jo docela to šlo" odpověděl jednoduše Jack. ,,V lednu jsem byla s mámou na New yorském fashion weeku" ,,Fakt a jaký to bylo" ,,Naprosto bezvadný, viděla jsem nejnovější modní doplňky a vyfotila se s nejslavnějšíma modelkama světa" ,,Tak to ti naprosto závidím". Abych vysvětlila to jak se patnáctiletá holka a její mamka dostali na New yorský fashion week. Paní Cooperová pracuje pro jeden z takových těch hodně známých modních časopisů, a dělá tam ředitelku. Když jsem se to dozvěděla nemohla jsem uvěřit jak tady tato paní může mít rodinu a zároveň řídit takhle velkou firmu. No pravda je, že moc času doma nepobývá.

,,Emily" vyrušila mě z vybalování Emma. ,,Jo" odpověděla jsem a dál se zabývala svým kufrem a skříni. ,,Mám menší prosbu" ,,No jakou? Ale varuji tě jestli to bude něco podobného jak minule tak na to můžeš rovnou zapomenout" Minulý rok po mně totiž chtěla aby jsem hrála paní Cooperovou- že jsem jako její mamka- aby se mohla dostat do nějakého klubu a tak dále. ,,Ne neboj, dokonce mi to navrhla sama mamka" sedla si na postel. ,,Tak dobře poslouchám" sedla jsme si za ní. ,,Na konci srpna má být premiéra druhého dílu Labyrintu no a já mám dva lístky do V.I.P. zóny a rodiče tam 1) Nechcou jít se mnou a 2) Já je tam nechci a za 3) Mě tam nepustí samotnou takže půjdeš se mnou? Prosím" udělala psí oči. ,,Myslíš ten film jak tam hraje ten sexy brit?" ,,Pokud myslíš Thomase Sangstera, který hrál Newta tak jo ten tam bude" řekla tajemně. ,,Nemusíš mě dvakrát přemlouvat" ,,Fakt" vypískla radostí ,,Takže se mnou půjdeš?" ,,Pokud mi garantuješ, že tam bude ten brit tak jo jdu" začala tančit po pokoji radostí. ,,Jo a jinak Thomas je můj" zašklebila se na mě ve dveřích, já na ni jen vyplázla jazyk.

,,Tak jo děcka kam půjdeme a co budeme dělat?" seběhla jsem energicky schody a zeptala se Emmy, která si dělala pití, Jacka, který byl zase na mobilu a malé Molly, která ke mně s radostí přiběhla a já ji vzala do náruče. ,,Můžem se jít projít na pláž" napadlo Emmu ,,Jo, to klidně můžem" ,,Co ty na to Jacku?" čekala jsem na odpověď, které jsem se ovšem nedočkala. ,,Jacku na něco jsem se tě ptala" ,,Co?" odpoutal hlavu od svého virtuálního světa. ,,1) Ptala jsem se tě jestli chceš jít na pláž a 2) Dej mi ten mobil" ,,Cože" vyděsil se ,,Říkám to ještě jednou a naposledy, dej mi ten mobil" zpřísněla jsem ,,A proč" ,,Protože co jsme dojeli z letiště ještě si ho neodložil. Za chvíli z toho totálně zblbneš" ,,Ale Emily" ,,Co ale, dej mi ten mobil Jacku" chlapec se neochotně zvedl ze židle a podal mi telefon.

Za dvě hoďky už jsme si spokojeně ležela v plavkách na pláži a užívala si sluníčka, kterého v Anglii moc nenajdete. Molly si stavěla hrad z písku a Emma a Jack dělali blbosti v moři.