Když už jsme měli po všech možných blbostech na letišti, stačilo už pouze čekat kdy budeme moct nastupovat. Seděli jsme u velkého okna a sledovali vzlétající a přistávající letadla. Pokaždé když jsem seděla na letišti, přemýšlela jsem kam asi všichni ti lidé letí.
Po chvíli nám bylo obeznámeno, že cestující letící do New yorku se mají dostavit do letadla a bla bla bla. Však se chápeme.
,,Musím říct, že normálním letadlem jsem už neletěl tak přes rok" začal konverzaci Thomas když už jsme seděli na svých místech.
,,Jak jako normálním?" nakrabatila jsem čelo.
,,Když jsme na natáčí a přemisťuje se celá skupina obvykle se jezdí osobním letadlem"
,,Ajo. Chápu. To je asi větší luxus než tady toto, že?" zasmála jsem se.
,,Jenom trochu" pousmál se.
,,Vážení cestující, vítáme vás na palubě letadla. Budeme vzlétat, prosím připoutejte se. Přejeme příjemný let" domluvila letuška do mikrofonu.
,,Tome?" podívala jsem se na něj.
,,Ano" odpověděl a díval se mi přímo do očí.
,,Možná to bude znít trochu dětinsky, ale můžu tě chytit za ruku? Já no ee jak jen to říct nesnáším vzlety a přistávání, ale jestli ne tak ne-" nic neřekl a sevřel moji pravačku svou levou dlaní. ,,Děkuji" trochu jsem si oddechla. Thomas nic neřekl, pouze se na mě usmál.
Myslela jsem si, že jakmile budeme ve vzduchu pustí mě, ale i když už jsme měli polovinu cesty za sebou pořád mi ji svíral. Tím nechci říct, že by to bylo nepříjemné, to ne spíše naopak.
Dívala jsem se na naše spojené ruce a přemýšlela jaké by to asi bylo mít naše ruce spojené dennodenně. Jaké by asi bylo se každý den probouzet a usínat v jeho objetí. Jaké by to bylo kdy- dost Emily! okřikla jsem se v duchu.
,,Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z úvah Thomas.
,,To je jedno. Proč se ptáš?" ještě, že mi nevidí do hlavy.
,,Ne jen, že se tak koukáš na naše ruce" počkat vážně teď použil zájmeno "my" ?! Spencerová klid, lidi to slovo používají denně. Boha, připadala jsem si jako šestnáctiletá puberťačka.
,,Aha" kývla jsem hlavou.
,,Takže co máš v plánu v New yorku podniknout?" změnil téma.
,,Toho je hodně. Hádám, že ty už jsi tam někdy byl, takže co navrhuješ"
,,Hm, tak toho je hodně, ale vzhledem k tomu, že tam jedeš poprvé bych doporučoval navštívit Empire state building, Central park a Sochu svobody"
,,Dobře a co Times square?" zeptala jsem se.
,,Tam máme hotel" usmál se a mně skoro vypadli oči z důlku. ,,Ale zbytek ti neřeknu, ať máš překvapení" zářivě se usmál.
,,Vážení cestující právě prolétáváme turbulencí, prosím za poutejte se" ozvala se letuška do mikrofonu.
Když jsem slyšela slovo turbulence, zatočila se mi hlava. Turbulence jsou ještě horší než přistávání a vzlétávání.
,,Emily" promluvil na mě Thomas. S hrůzou v očích jsem se mu do nich podívala. ,,Emily, dívej se mi do očí" chytil mě i za druhou ruku. Dívala jsem se mu zpříma do očí a snažila se to nevnímat. ,,Emily to je dobrý je to jenom turbulence, nikomu se nic nestane" Lidi okolo nás si museli myslet, že to nemám v hlavě v pořádku.
Když bylo po osmi minutách konečně po všem šeptla jsem jen pouhé ,,děkuji"
***
,,Dobrý den máme tady objednaný pokoj na jméno Sangster" právě jsme stáli na recepci asi v tom nejluxusnějším hotelu, ve kterém jsem kdy byla.
,,Ano mám to tady. Pokoj číslo 875, ve dvacátém čtvrtém poschodí. Kufry už máte tam. Přeji příjemný pobyt" usmála se na nás recepční a předala nám kartu od pokoje.
,,Ve dvacátém čtvrtém poschodí" zopakovala jsem znovu, když jsme stáli ve výtahu a vezli se do pokoje.
,,Jo, chtěl jsem aby jsi měla výhled na celý New york" usmál se.
S cinknutím se dveře od výtahu otevřeli a my vystoupili do dvacátého čtvrtého poschodí. Jednou jsme zahnuli a našli bílé dveře s číslem 875. Thomas vytáhl kartu a tím otevřel dveře. Naskytl se nám pohled na krásný pokoj. Ovšem byl tu jeden problém.
***
Vítejte u nové kapitolyyyy. Tak co jaký si myslíte, že bude ten problém??? Myslím, že někdo už možná tuší. Jinak bych se vám chtěla omluvit za to jak jsem popisovala všechno okolo letiště a letu, ale prosím berte v potaz to, že jsem ještě nikdy neletěla, tudíž jsem musela otravovat moji kamarádku aby mi všechno popsala. :))) Tímto zdravím Danču Chim_u_demon. Ok tohle je nespíše všechno. Užívejte života a zase příště.
Papa Mia💗
ČTEŠ
Maybe...
Fanfiction,,Možná" řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Přece nepůjdeš se svetrem politím od kafe po celém Londýně a pak vlakem dokud nepřijedeš domů. Zmrzneš" odpověděl mi na to. ,,Možná. Neznáš mě, jsem schopná to přesně takhle udělat" ,,Nehodlám aby jsi zmrzla...
