Maybe...

Chapter twelve

O den později

 ,,Halo, už jsem doma" zavolala jsem přes celý byt.

,,Jsem v kuchyni" bylo mi odpovědí.

Položila jsem rozevřený mokrý deštník na chodbu. Ano zase pršelo. Ale co by jste chtěli, jste v Londýně.

,,Dáš si zeleninový salát?" nabízel mi Thomas, ještě než jsem si stihla pověsit kabát na věšák.

,,Jasně s radostí od oběda jsem nic nejedla" usmála jsem se. Měla jsem docela velký hlad, od oběda jsem měla pouze jedno hnusné kafe z automatu u nás ve škole. A už bylo něco okolo půl sedmé.

S Tomem jsme si s jídlem sedli do obýváku a pustili televizi. Zrovna dávali nějaký historický román. Nějak zvlášť jsem to nevnímala a radši si všímala své porce večeře.

,,Ehem Tome?" 

,,Aho" zahuhlal s plnou pusou.

,,Mamka mi volala, že prý když je zítra to volno tak tam pojedu, no a prý se tě mám zeptat jestli by jsi nechtěl jet se mnou. Je to vlastně oběd a oni by ti chtěli osobně poděkovat za ten byt no a tak. Chápeš?" vylezlo to ze mě jako z chlupaté deky.

,,Jasně pojedu rád" usmál se. Nečekala jsem, že bude hned rozhodnutý.

,,Odpoledne už budeme zpátky v Londýně, jelikož odpoledne jedou rodiče do sousední vesnice, kde bydlí moje babička. Tam se pak sejde celá rodina a veř mi, že to nechceš zažít. Nikdy jsem tyto rodinné sešlosti neměla v lásce. Většinou jsem si zalezla někam do koutku a tam si četla" 

,,Fakt?!" pousmál se ,,To já jsem byl vždycky uprostřed dění. Ale taky mě to nijak zvlášť nebavilo. Popravdě dělal jsem to kvůli rodičům" 

,,Teď je pouze otázka jak se tam dostaneme. Buď  můžeme jet vlakem, ale popravdě se bojím, že by z toho mohlo být něco jako minule. Vzala bych auto jenže ho má moje mamka, to její se jí totiž pokazilo. Takže nejspíše nemáme na výběr"

,,Klidně nás tam můžu odvézt autem" nabídl se dobrovolně.

,,Fakt! Tak to by bylo super. Opravdu nehodlám znovu absolvovat tu aférku"

,,To já taky ne" usmál se. Bože byl to ten úsměv, který uměl pouze on. Takový ten, ze kterého se vám podlomí kolena. Emily! Na co to zase myslíš! Okřikla jsem se.

***

Bep, bep, bep, bep, můj budím mi oznamoval, že je čas vstávat, a to i když je svátek. No jo, nedá se nic dělat vstát musím.

Jako obvykle jsem se vydala do koupelny, ovšem tentokrát už byla naštěstí prázdná.

Na snídani jsem si udělala toasty s marmeládou a Thomas dojedl salát ze včerejška. Rozhodli jsme se vyjet o půl desáté, jelikož oběd jak mi mamka napsala bude na půl dvanáctou a cesta trvá hoďku a půl.

***

Už nejmíň hodinu jsme seděli v Thomasově autě a poslouchali rádio. Zrovna začínala hrát písnička snad všemi známá, ano bylo to Despacito.

,,Ne, ne, ne jenom to ne" začal protestovat Tom. Já se jenom smála.

,,Co ti udělala?" zeptala jsem se se smíchem ve hlase.

,,Ani nevíš jak mi leze na nervy. O prázdninách když jsme ještě dotáčeli pár scén z Labyrintu to Dylan pouštěl pořád. Všichni jsme ho s tím posílali někam" pousmála jsem se nad tou představou.

,,Tak to chápu" kývla jsem hlavou.

***

,,Teď zatoč doprava" navigovala jsem Thomase.

,,Tady tou zatáčkou?" 

,,Jo touhle" snažila jsem se ho nasměrovat ke bledě oranžovému domu číslo 28.

,,Ty jo tak to je fakt pěkný dům" pochválil mi mé bydliště Thomas.

,,Díky" pousmála jsem se.

Jakmile jsme zastavili, před dům už se vyřítila mamka s Corou v patách-Cora je naše fena, je to border kolie.

,,Zlatíčko, vítej doma" běžela mě obejmout moje zlatá maminka. Vsadila bych všechny svoje svetry, že toho letos navařila víc než obvykle. Proč? Thomas.

,,Paní Spencerová" podal Thomas ruku mé mamce.

,,Těší mě jen jak vám máme říkat?"

,,Thomas postačí" věnoval jí zářivý úsměv.

,,Thomasi jsem Lena"

,,Emily, jak se máš?" přivítal mě taťka.

,,Dobře" objala jsem ho.

,,Pane Spencere, těší mě" podal si Tom ruku s mým tátou.

,,Říkej mi James" usmál se na něj.

,,Vy mně zase Thomasi"

,,Tak dobře Thomasi" 

Mezitím co se ti tři seznamovali já jsem si hrála s Corou.

,,Myslím, že můžeme jít dovnitř" zavelela nakonec mamka a všichni jsme se přesunuli za dřevěnou branku až do domu.

,,Mami kde je Šklíba?" opatrně jsem se zeptala mojí mamky.

,,Ve tvém pokoji" na nic jsem nečekala a vydala se směr můj pokoj.

Ležel tam chudák na posteli a těžce oddechoval. Myslím, že pro něj bude opravdu lepší ho nechat uspat. Nebude se tolik trápit.

,,A tady jsi" ozval se mi za zády Thomas. ,,Tvoje mamka mi řekla, že jsi ve tvém pokoji, který je prý nahoru po schodech, pak doprava a druhé dveře, ale můžu ti říc-" nedokončil větu. ,,To je tvůj kocourek" kývl hlavou směrem ke Šklíbovi.

,,Jo, ale už toho má taky hodně za sebou. Myslím, že bude nejlepší ho nechat uspat. Chudák se tak trápí" řekla jsem a podrbala ho na bříšku. Spokojeně zavrněla snažil se rozlepit očka. Bože a je to tady, chvíle na kterou jsem doufala, že nikdy nedojde, ale samozřejmě, že muselo.

Nechali jsme ho dál spát přesunuli se do jídelny, kde se nečekaně podával oběd.

,,Tak Emily co by sis přála k narozeninám?" Započal konverzaci taťka.

,,Vážně musíme probírat moje narozeniny? Vždyť je mám až za dva měsíce"

,,No právě, už pouze dva měsíce. Víte Thomasi to, že se nechce bavit o svých narozeninách dělá pouze před vámi. Normálně o tom mluví půl roku do předu" obrátila mamka hlavu na Toma. Ten se pouze usmál a dodal ,,To je mi jasné" všichni krom mě se rozesmáli. Jasně, jasně strášně vtipné Tomíku.

,,Ale ne kdy máš narozeniny?" Otázal se mě Thomas.

,,3. listopadu" odpověděla jsem jednoduše.

Kývl hlavou a pak už jsme se všichni pustili do jídla.

,,A co ten New york Emily? Klapne to?" Zeptal se mě znovu taťka.

,,Nakonec ne. Ann v tom termínu zrovna dělá néjaké zkoušky"

,,To je škoda. Tolik ses tam těšila. Víte Thomasi Emily se vždycky chctěla podívat do New yorku" mamka se znovu obrátila na Toma.

,,Opravdu?"

Kývla jsem hlavou abych ho ujasnila, že moje mamka nelže.

No a takhle to pokračovalo až do dezertu.

Ještě před tím než jsme odjeli jsem se naposledy se slzami v očích rozloučila se Šklíbou. Pak už jen skoro dvouhodinová cesta domů.

***

Hi everyone, jsem back s další kapčou. Doufám, že se líbí. Takže na tom instagramu můžete sledovat tento profil: Bookloveři. Pokud by jste to chtěli sledovat ale nemohli najít napište mi když tak sem na Wattpad. Okok to je asi všechno.

Užívejte života a zase příště.

Papa Mia