Maybe...

Chapter five

....,,Spencerová okamžitě přestaň říkat, že neumíš zpívat" hodil mě na pohovku v obýváku, přiblížil se ke mně tváří, a najednou mě začal lechtat. 

,,Sakra Thomasi" vydávala jsem ze sebe postižené zvuky, které měli být prosbou toho ať mě přestane lechtat. ,,Přestaaaaaaň" ječela jsem ale furt se smála, i když dal se tomu vůbec říkat smích? 

,,Tak slečna je lechtivá" zasmál se nade mnou. ,,Jo, jo jsem" smála jsem se, ale snažila se bránit. Šermovala jsem kolem sebe rukama, když v tom ta pravá zasáhla svůj cíl.

,,Auu" vyjekl bolestí Thomas když jsem ho švihla mou pravačkou do nosu. ,,Promiň" seskočila jsem z postele a běžela k mražáku. Vyndala jsem nějakou mraženou zeleninu. Přiběhla do obýváku a přiložila mu mraženou zeleninu přímo na červené místo na nose.

,,Jsi v pohodě? Nemáš to zlomené?" ,,Zlomené to není rozhodně. Díky za tu zeleninu" řekl a ukázal si na mraženou směs, kterou si chladil naražené místo. 

,,Bože" protřela jsem si tvář ,,kolikrát jsem ti říkala, že mi už nemáš děkovat" utrhla jsem se na něj. ,,Dobře dohoda, nebudeme si děkovat" navrhl Thomas ležící na gauči. ,,Tak jo platí" podala jsem mu ruku a potřásla si s ním. Oba dva jsme se tomu zasmáli. Byli jsme jak malé děti.

,,Co máš vlastně v plánu přes víkend?" zeptal se mě Thomas, mezitím co jsem si dodělávala věci do školy na notebooku. ,,Vybalovat, potom asi dávat si věci do skříně a nakonec to ukončím odbalováním oblečení"  vyjmenovávala jsem mu tři úplně stejné činnosti, které hodlám dělat přes víkend. ,,Dobře takže ve zjednodušené verzi to znamenalo vybalovat, vybalovat, vybalovat" ,,Ano přesně tak" odpovídala jsem a přitom se pořád dívala na obrazovku mého Macbooku. Ještě před tím než mě budete soudit podle toho, že mám Macbook, bych vám ráda řekla, že jsem ho dostala od rodičů, jelikož já sama bych si ho nikdy nekoupila(zdálo se mi to jako dost zbytečná věc, ale teď jsem ráda, že ho mám). 

,,A ty" zeptala jsem se ho na naopak ,,Co?" nakrabatil čelo ,,Ptám se tě co budeš dělat ty o víkendu" ,,Jo aha" zamyslel se ,,tak to nevím. Nejspíš ti tady budu zavazet" ,,Nezavazím tady spíš já tobě. Nebo teda takto nevím kdo se ke komu přicpal do bytu" ,,Tak dobře a nechceš něco podniknout?" Konečně jsem otočila hlavu on obrazovky a podívala se na něj. 

,,Co je! Snad jsem zas tak nic moc neřekl" nakrabatil čelo a pousmál se. Ten úsměv jsem mu musela oplatit. Ach jo  je tak roztomilí když se usmívá. 

,,Emily je ti něco" zamával mi před obličejem rukou. Bože Spencerová vzpamatuj se! Okřikla jsem se. ,,Ne nic jen jsem se zamyslela" ,,A nad čím?" usmál se znovu. Nad tvojí krásou. ,,To je jedno" zakroutila jsem hlavou a usmála se, abych mi uvěřil, že je všechno ok. 

,,Nechceš teda někam vyrazit" zeptal se znovu. ,,Pojedu ráda, ale pod jednou podmínkou" ,,Tak říkej" ,,Místo vybíráš ty" ,,Neboj už to mám vymyšlené" ,,Počkej to už jsi jako dopředu věděl, že to přijmu" zasmála jsem se a povytáhla obočí. ,,Mě by jsi neodmítla" ,,Hahahaha se z tebe stal nějaký egoista. Nemyslíš?" ,,Ale no tak Em řekni pravdu přece by jsi neodmítla" ,,Hm asi máš pravdu"

                                                                                             ***

Ucítila jsem na své levé paži lehké doteky. Jakoby mě někdo hladil. ,,Emily vstávej" uslyšela jsem nad sebou Thomasův hlas. ,,Egh" zaprotestovala jsem, z té úžasné postele se mi vážně nechtělo. ,,Emily Spencerová vstávej" sebral mi peřinu ,,Neeee" začala jsem se kroutit jak červ na háčku-aneb jak by mě popsal můj taťka.