Maybe...

Chapter sixteen

Listopad

Nakonec se ukázalo, že Paul je vlastně docela v pohodě. Chodívali jsme spolu někdy na oběd a povídali si. Myslela jsem si, že bude typ jednoduchého člověka, který má v hlavě jedno okousané jablko s červem, ale nakonec jsem se dozvěděla, že studoval na Výšce v Americe, ale vrátil se zpět do Londýna.

***

Čtvrtek 3. listopadu by byl vlastně v celku normální den kdyby nebylo 3. jelikož ano mám narozeniny. Ráno se nic zásadního nestalo až na to, že mi přišlo mnoho různých telefonických zpráv ohledně přání k narozeninám. Thomas šel do divadla už v šest celkově jako každý jiný čtvrtek a já na devátou do školy. Tudíž jsme se jako každý jiný čtvrtek ráno nepotkali.

***

,,Tak už jsi nám zase o rok starší" přivítala mě Ann ve škole.

,,Vážně už jsem zase o rok starší?" zasmála jsem se.

,,Ano jsi. A...tady máš dárek" podala mi precizně zabalený balíček.

,,Anne víš, že jsi nic kupovat neměla" podívala jsem se na ni typem "děláš si srandu" ale zároveň to byl pohled "to jsi nemusela, jsi hodná"

,,Jo vím ale já jsem chtěla. Baví mě utrácet za kamarády" zazubila se. ,,Tak rozbalíš si to už konečně?" dodala.

,,Jo, jo neboj" pomalu jsem odtrhávala kousky bledě modrého balícího papíru. Jakmile byl už skoro všechen papír dole, ukázal se mi pohled na stříbrný náramek od Pandory a dvě knihy. Obě dvě napsala známá autorka Paula Hawkins. Byly to Into the water a The girl on the train. Už jsem od ní několik knížek četla a strašně se mi líbili, tudíž jsem si pořád chtěla přečíst, jenže nebyl čas si to koupit. No a teď je mám.

,,Líbí?" zeptala se nejistě.

,,Jak se můžeš tak blbě ptát?! Ty knížky a co teprve ta Pandora... Anne to muselo stát strašně moc"

,,Hele kdybych na to neměla tak ti to nekoupím" usmála se.

,,Tak dobře. Ještě jednou ti strašně děkuju."

,,Nechceš v sobotu něco podniknout, zajít do kina na něco pak třeba na oběd?"

,,To beru. V sobotu stejně nemám co dělat. Takže se mnou můžeš počítat"

,,Tak dobře pak se ještě domluvíme. Já teď musím na hodinu" podívala se na hodinky.

,,Dobře, tak už utíkej" zamávala jsem jí a vydala se do školní knihovny.

***

Byly čtyři odpoledne a já se vracela domů ze školy. Je to tak super když už se v pátky neučíte. Ale za to by jste měli makat přes týden, obzvlášť já, pokud chci letos udělat státnice. Celkově jsem na tom dobře ale chtělo by to přidat. Však co, je teprve listopad. Teprve.

,,Ahoj oslavenče" pozdravil mě Thomas z kuchyně. Trochu mě překvapilo, že si pamatuje, že mám dneska narozky. 

,,Děkuji. Co to vaříš?" chtěla jsem nakouknout na plotnu, ovšem Tom byl rychlejší a zastínil mi linku svým tělem.

,,To je překvapení" zagebil se.

,,Tak dobře" povzdechla jsem si. Popravdě překvapení moc ráda nemám ale nebudu Thomasovi kazit radost. Radši jsem se přesunula k sobě do ložnice a převlekla se do tepláků a vytahaného trička.

,,Emilyyy!" ozvalo se z obýváku.

,,Jo už jdu" zavolala jsem nazpátek a vyšla z pokoje.

Thomas ke mně natáhl ruku a já ji přijala.

,,Takže, všechno nejlepší ke tvým ee...tak nějak nevím kolik ti bude" 

,,To není důležité" uchechtla jsem se.

,,Tak dobře, všechno nejlepší ke tvým narozeninám, ať se ti splní všechny tvé sny a zvládneš státnice a všechny tady tyto kraviny"

,,Děkuju" bylo to milé gesto. Už jsem si chtěla jít sednout na gauč když v tom vytáhl zpoza zad muffin v němž byla zapíchnuta svíčku a bílou obálku. Trochu jsem se obávala co v ní bude.

,,Jéé" rozplývala jsem se nad muffinem. ,,Musím říct, že se ti vážně povedl" mumlala jsem s plnou pusou. 

,,Doufám, že se neotrávíš, jelikož mé kulinářské schopnosti se rovnají IQ Paris Hilton"(*pozn. autorky-neberte to nějak vážně, nechtěla jsem ji tím zesměšnit ani nic podobného jen jsem to okopčila z pár filmů a časopisů:) nad tím přirovnáním jsem se musela zasmát.

,,Náhodou to je moc dobrý" olizovala jsem se až za ušima.

,,Rozbalíš si tu obálku?" zeptal se nesměle.

,,Jasně" energicky jsem odpověděla a opatrně ji začala otevírat. Když už byla celá otevřená a já si mohla prohlédnout obsah vyšlo ze mne akorát ,,Děláš si-si s-s-srandu" nemohla jsem z toho dárku spustit oči.

***

Dobry den, copak si myslíte, že Emily našla v obálce? To se ovšem dozvíte až v další kapitolce :))) Řekněme, že to je pro dnešek všechno. Užívejte života a zase příště.

Papa Mia