Maybe...

Chapter three

,,Ty jsi ho jako vážně potkala?!" ,,Jo?" odpověděla jsem Annie-mé kamarádce- na otázku, kterou už se mě za den zeptala nejmíň po páté, když jsme po té již v září ve škole ukázala fotku kterou jsem měla s Thomasem. ,,A to jako jak?" ,,Myslíš jako jak jsem se tam dostala?" přikývla ,,No jo, to víš Cooperovi jsou bohatá rodina" ,,Počkej oni tě tam dostali Cooperovi?" ,,Jo. No vlastně nechtěli nechat jít Emmu samotnou. Takže jsem tam vlastně s ní byla jako řekněme dozor" ,,Ty jo asi si najdu taky nějakou práci au pair u bohatých lidí" zasmála se. ,,Počkej a jak to, že se s nimi domluvíš když jsou z Francie. To jako umíš Francouzky?" ,,Ne Annie" zasmála jsem se. ,,Já a Francouzky jo? Oni jsou Angličani jenom mají ve Francii letní vilu u moře" ,,To jako fakt?!" ,,Jo to jako fakt"                                                                                                                                                                                    ____________________

Když už jsem šla ze školy, v Londýně panoval jeden z jeho typických deštivých dnů, zrovna když jsem si to v dešti s kafem v ruce mířila přes rušnou ulici Baker street. Malý detail zase jsem hleděla do mobilu. Jenže právě to mi bylo osudným. Jelikož jsem narazila do osoby jdoucí proti mně. V tu chvíli jsem si strašně nadávala proč jsem si na to kafe nedala víčko, jelikož se mi rozprsklo po novém bílém svetru . A jako bonus toho všeho bylo to, že jsem si nejspíš narazila nos. ,,Strašně moc se vám omlouvám, jste v pořádku?" omlouval se mi muž tak ve věku dvaceti let s hnědým oblekem a tmavými pilotkami na očích. Přemýšlela jsme proč si sakra dává sluneční brýle v tak deštivém počasí. Když jsem se mu ovšem zahleděla do obličeje došlo mi proč. Ano byl to on, Thomas-Brodie Sangster. Herec, kterého jsem zhruba před dvěma týdny potkala na před premiéře dvojky Labyrintu. Muž, kterého jsme si typovala, že už nikdy neuvidím. Ale opak se stal pravdou. Stál tady přede mnou a díval se mi do očí. ,,Počkej, nejsi ty náhodou ta holka z toho meetingu? Emily ne?" civěla jsem na něj jak tele na nové vrata. Nejen to, že mě poznal ale on si dokonce i pamatoval moje jméno. ,,Co ty nejsi Emily?" polekal se ,,Ne, ne jsem, jen se divím, že si mě pamatuješ, jelikož tam bylo tak tisíce holek" ,,Ale jenom ta jediná mi spadla do náruče" usmál se a já na něj. Stáli jsme tam jak dva dementi v dešti, já politá kafem, mokrá a s naraženým nosem, nedivila bych se kdybych ho měla i červený. ,,Em jsi teda v pořádku?" ,,Jo, jo jsem promiň" ,,Za co se omlouváš?" pozvedl obočí ,,Za to, že jsem do tebe narazila. Neměla bych se za cesty dívat do mobilu" ,,Ne, ne to je v pohodě, já bych se taky měla dívat někam jinam než do země" odpověděl mi na to. ,,Nechceš svézt domů? Mám tady kousek auto"ukázal za sebe do postranní uličky. ,,Možná" řekla jsem a pokrčila rameny ,,Ale spíš ne. Domů to mám hodinu a půl vlakem" dodala jsem rychle. ,,Přece nepůjdeš se svetrem politým od kafe po celém Londýně a pak vlakem dokud nepřijedeš domů. Zmrzneš" odpověděl mi na to. ,,Možná. Neznáš mě jsem schopná to přesně takhle udělat" ,,Nehodlám aby jsi zmrzla mojí vinou. Pak by tě mohli rozmrazit a ty by jsi jim řekla, že jsem to udělal já. Tudíž by jsem šel do vězení" ,,Jasně ty zrovna. To by si snad ani nemohli dovolit" ,,Emily pojeď se mnou. Za chvíli bude úplná tma" nasadil prosebný ton hlasu. ,,Tak dobře" svolila jsem nakonec. Měl pravdu, už se začalo stmívat a opravdu by se mi nechtělo jít po tmě sama Londýnem.

,,Tak jo jsme tady" oznámil když jsme zastavili před vysokým bytovým domem. ,,Myslela jsem, že mě zavezeš ke mně domů" ,,Pokud ti to nevadí můžeš přespat u mě v bytě. Díval jsem se na mapu a cesta je tam teď uzavřená. Je tam jedenácti metrová kolona" ,,Cože" nakrabatila jsem čelo. ,,Na podívej se" řekl a podal mi telefon. Opravdu, byly tam i záznamy z kamer. Ta kolona se táhla neuvěřitelně daleko. ,,Přespíš teda u mě?" zeptal se znovu. ,,Tak dobře ale opravdu ti nebudu vadit?" ,,Ne, mám pro sebe celé jedno patro a já zaberu sotva dva pokoje. No ani to ne" ,,Tak jo" odsouhlasila jsem to nakonec. ,,Vážně si si jistý, že chceš nechat cizí holku ve svém bytě" ,,Jo jsem. No jako nevím ale jako sériový vrah nevypadáš" ,,Fakt a co když jsem?" ,,Tak budu doufat, že mě nezabiješ"