Maybe...

Chapter eleven

,,Emily?!" uslyšela jsem za mými zády.

Otočila jsem se abych viděla toho, kdo má zapotřebí volat mé jméno.

,,Same!" rozzářil se mi obličej když jsem uviděla mého bývalého spolužáka ,,Co tady sakra děláš?" aby jste to pochopili, Sam studoval tady v Londýně na střední ale na výšku odjel do New yorku. Od té doby jsem ho neviděla. Někdy jsme si psali, jenže to nebylo tak snadné. Časový posun a celkově jsme ani jeden věčně neměli čas.

,,Přijel jsem na týden domů a když už jsem tady tak mě napadlo, že se stavím za tebou. Chtěl jsem jít k vám do školy ale vidím, že nemusím" usmál se.

,,A jak se jinak máš dlouho jsme tě neviděla" snažila jsem se z něj něco dostat.

,,Mám přítelkyni. Jmenuje se Amanda a je o půl roku mladší než já" usmál se, ano znovu. Sam byl takový vždycky. Pořád se usmíval a vidím, že to mu vydrželo.

,,Opravdu! Tak to ti moc přeju" rozzářila jsem se.

,,Myslím, že jsi mi zapomněla napsat, že taky někoho máš, ne? Nebo jsi už snad na starého dobrého Samíka na dobro zapomněla?" nebyla jsem si přesně jistá na co tím narážel.

,,Same já tě teď tak trochu nechápu" pozvedla jsem obočí.

,,Ještě mi řekni, že nevíš o tom jak jsi byla v televizi"

,,Počkej ty myslíš Thomase?" rozesmála jsem se.

,,Jo?" řekl nejistě.

,,Tak to  sis myslel špatně. Televize z toho udělala něco víc než to doopravdy je"

,,Takže vy dva spolu nejste?" zeptal se opatrně.

,,Ne Samíku opravdu spolu nic nemáme"¨

,,Ach jo sakra. A já už si myslel, že budu mít slavnou kamarádku. Počkej ale co to teda bylo?" musela jsem se zasmát.

,,Jsme pouze spolubydlící. No a tak jsme jeli na výlet" pozvedla jsem rameny.

,,Jen spolubydlící" zvýraznil slovo jen.

,,Ano jen spolubydlící"

,,Tak to ti garantuju, že vám to pouhé spolubydlení moc dlouho nevydrží" 

,,Jak to myslíš?" podivila jsem se.

,,Emily já ty fotky v té televizi viděl" 

,,Bože Same, to je televize" rozhodila jsem rukama. ,,Můžeme se prosím bavit o něčem jiném?"

,,Tak dobře, ale jedna otázka a musíš odpovědět pravdivě. Jestli ne prakticky si budeš lhát pouze sama sobě"

,,Tak dobře" povzdechla jsem si.

,,Líbí se ti?" zeptal se.

,,Myslíš Thomase?" přikývl. ,,Jako z venku je pěkný to se musí nechat" 

,,Emily já myslel vnitřek"

,,Jo já tě chápu, já nevím, možná..."

,,Emily je buď odpověď ano nebo odpověď ne. Hm?"

,,Tak dobře. Jo jasně, že jo" doslova jsem to ze mě vyplivla.

,,Tak vidíš, a co je na tom tak těžkého. Mu to říct?"

,,Všechno, co když to necítí stejně, co když se mi vysměje do tváře, co když mě vyhodí z bytu, co kd-" pomalu jsem upadala do "depresí"

,,Emily zadrž" přerušil mě. ,,Proč by to dělal není tupý, ne?"

,,Ne není"

,,Tak vidíš. Na kolik máš školu?" změnil téma.

,,Na os- do prdele za patnáct minut mi začíná škola. Tak ahoj musím letět jinak to nestihnu" zamával mi a každý jsme se vydali jiným směrem.

***

Prakticky vůbec jsem nevnímala výklad profesorky a přemýšlela nad tím co mi řekl Sam. Co mám dělat, co mám dělat, co mám dělat.

,,Slečno Spencerová jste v pořádku?" podívala se vyučující na mě.

,,Ehem ano promiňte" jako slušný člověk jsem se omluvila.

,,Já jen, že už vám z té tužky za chvíli nic nezbude" kývla hlavou směrem k mé ruce, ve které jsem křečovitě svírala tužku č. jedna a snažila se ji ostrouhat. Ve škole máme elektrické strouhátka. A z té tužky mi už opravdu skoro nic nezbylo, ovšem i přes to jsem ji ihned vyndala ze strojku.

***

Hi everyone, nová kapčaaaaaaa. Jak se líbí? Ano vím trošku kratší ale co už. Jinak jsem vám chtěla oznámit, že s tím instagramem to bude takto: S kamarádkou jsme si založili  ig účet jménem bookloveři, kde máme typy na knihy seriály a filmy+já tam budu přidávat na instastories věci ohledné mého Wattpadu, takže tak. Otázka číslo dvě Byli jste na Avengers Infinity war??? Because já joo. A bylo to božííí. Tak ok to je ke dnešní kapitole all so zase příště. Užívejte života.

Papa Mia.