Maybe...

Chapter fourteen

  ,,To je v pořádku já to za vás zaplatím" ozval se mi za zády další mužský hlas. 

Otočila jsem se abych viděla dotyčné osobě do obličeje. Byl to muž tak v o dva roky starší než já.

,,Děkuji" poděkovala jsem nesměle.

,,To je v pořádku. Jak se jmenujete?" otázal se.

,,Emily a vy?"

,,Jsem Paul. Nechceš si jít zatančit?" nějak mi nedošlo, že si tykáme ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.

,,Jasně" vstala jsem z barové židle a společně s Paulem se vydala doprostřed tanečního parketu.

Mé tělo dělalo všechno samo, nebo aspoň takový jsem měla v tu chvíli pocit. V tu chvíli se mi udělalo strašně špatně.

Naznačila jsem mu jakože musím na záchod a hned budu zpátky.

Snažila jsem se prodrat tančícími těly až k toaletám. Jakmile jsem vlezla do kabinky, obsah mého žaludku už nebil ve mně. Jsem dost zvědavá jak budu vypadat ráno.

,,Emily?" ozvalo se ode dveří.

,,Avo?" odpověděla jsem.

,,Sakra ty ses zřídila"

,,Jo to ted-" nedořekla jsem jelikož jsem zase začala zvracet.

,,Myslím, že bude nejlepší když zavolám Tomovi" navrhla.

,,Jo to asi jo" sice jsem už dokázala dát dohromady smysluplnou větu, pořád se mi všechno otáčelo.

,,Em pojď, bratr nás bude čekat před klubem"

Nějakým zázračným způsobem se jí podařilo mě dostat na nohy a před vchod do baru. Thomas už na nás naštěstí čekal.

,,Sakra Avo co to s ní je" byl rozčilený.

,,Nevěděla jsem kolik toho vypila" 

,,Ona je studentka Londýnské univerzity. Vážně si myslíš, že by každý večer chodila někam popíjet?" 

,,Hele, vždyť už jsi tady a všechno je v pořádku"

,,Jestli bude mít otravu alkoholem tak zapomeň, že ti ty zkoušky pomůžu dodělat"

,,Ale ne, ty se o ni bojíš" přišlo mi, že se trochu smála. Ale ona toho přece vypila taky trochu víc.

,,Nemůžu snad vždyť..." pak už mi okolní svět upadl do temnoty.

***

Vzbudila jsem se ve své posteli s obrovskou bolestí hlavy. Vstala jsem a chtěla jít do kuchyně pro nějaký prášek jenže mě zastavil Thomas.

,,Emily! Jsi v pořádku?" 

,,Až na tu otřesnou bolest hlavy a to, že si přijdu jako kdyby mě někdo dvakrát přežvýkal a pak vyplivl jo"

,,Běž si lehnout donesu ti prášek a čaj. Kdyby se ti chtělo zvracet vedle postele máš kýbl"

,,Myslím, že už v mém žaludku není nic co by se dalo vyzvracet"

,,Věř, že žaludeční šťávy nikam nezmizí. Znám to z vlastní zkušenosti"

,,Cože ty jsi někdy takhle chlastal?" docela dost mě to zarazilo.

,,Nejsi první koho moje sestra takhle opila" 

,,Musím říct, že je teda pořádný ďábel"

,,Jo to ona je. Na první pohled se tváří nevinně ale jakmile řekne větu "pojď jdeme chlastat" z duše jí vyleze ďábel" musela jsem nad tím zasmát.

Vlezla jsem si zpátky do postele. Tom mi donesl prášek. Potom jsem zkusila znovu usnout. Podařilo se mi to. 

***

Převalila jsem se na druhý bok a snažila se nevnímat rozsvícenou lampu z vedlejšího pokoje. Počkat! Ta lampa byla rozsvícená což znamenalo jediné já jsem musela prospala celý den.

Protřela jsem si oči a sedla si na postel. Bylo mi už znatelně líp. Musela jsem se trošku probrat. Chtěla jsme vstát když v tom jsme uslyšela hlasy ze druhé místnosti.

,,Tome promiň" Ava.

,,Víš sakra co se jí mohlo stát?!" křikl po ní.

,,Ano vím" 

,,Avo ona na tohle není zvyklá. Mohla mít otravu alkoholem a já nevím co všechno"

,,Ano omlouvám se, přepískla jsem to" 

,,Do prdele víš jaký to pro mě bylo?!" 

,,Ty ji máš asi vážně rád co když už i mluvíš sprostě což nikdy neděláš?" čekala jsem na jeho odpověď.

,,Možná" pípl. 

,,Je buď ano nebo ne nic mezi. Ale neboj to si ujasníš časem"

Když už jsme byla přesvědčená a převlečená, že nikdo nic neřekne, otevřela jsem dveře a vešla do obýváku.

Oba dva seděli na gauči opření o sebe.

,,Emily" vystřelila jako první Ava a šla mě obejmout. ,,Strašně moc se ti omlouvám" skoro brečela.

,,Av to je v pohodě. Můžu si za to sama"

,,Ne nemůžeš. To já jsem tě tam vzala"

,,Až na to, že mě ještě trochu bolí hlava to bylo super. Příště si to musíme zopakovat"

,,Tak na to rovnou zapomeňte" zvedl se Thomas ze sedačky a taky mě objal. Byla jsem z jeho gesta trochu zaskočená ale objetí jsem mu opětovala.

,,Nedáte si něco na jídlo?" zeptala se nás Ava.?                                                                                                        

Ne já ne" ještě pořád jsem se necítila ani na 70%na tož abych něco snědla.

Šla jsem si lehnout a docela mě udivilo, že jsem znovu bez problémů usnula.

***

Hi everyone, dneska už asi po třetí. Proč mi přijde, že vás s těmi kapitolami nějak moc rozmazluji. Každopádně pro dnešek už je to opravdu poslední kapitolaaaa. Tak jo to by bylo asi všechno, užívejte života a zase příště.

Papa Mia