Maybe...

Chapter twenty-five

Prosinec

Probudila jsem se do zasněženého prosincového rána, s velkou nevolností.

Po včerejšku mi bylo fakt  mizerně.

Bych to vysvětlila, Ann pozvala pár našich kamarádek ze střední, aby dojeli a my si mohli popovídat co se za tu dobu co jsme se neviděli stalo. Kdykoli téma mířilo skrze Já a Thomas, jsem se to snažila okecat a obrátit to jiným směrem. Naštěstí se mi to vždycky úspěšně podařilo. Aby jste si nemysleli, že nás sedm sedělo v nějakém klubu (těch jsem si za letošek užila dost)a tam tančilo na stole. Byli jsme u Annie. Povídali si pili víno. Tule činnost jsme vykonávali zhruba do půl třetí. Potom už jsem byla strašně ospalá a rozhodla se jít domů. Já jsem na sobě měla pouze krátkou sukni, tílečko, a přes to jsem si hodila cardigan. Ano byla mi zima.

Vyhrabala jsem se z postele, obula si papuče, vešla do kuchyně a ohřála si čaj ze včerejška. 

Mezitím co se čaj vařil, jsem otevřela ledničku a snažila se najít něco k jídlu. Jenže tam opravdu nic nebylo. Potom mi došlo, že na nákup jsem včera měla zajít já. No nic. Vzala jsem si suchý rohlík, čaj a sedla si k televizi. Nezapomněla jsem ho samozřejmě vylít. Jak jinak, Spencerová. 

Podala jsme si deku, zapnula televizi a užírala rohlík.

Ze sledování velice nezáživného programu mě vyrušil zvuk otvírajících se dveří. 

,,Dobré ráno" zívla jsem.

,,Nebýváš náhodou už ve škole?" kdybych na něj nepromluvila, nejspíš by si mě nevšiml. 

,,Jo, v pondělky obvykle jo. Jenže je mi docela špatně tak jsem se rozhodla zůstat doma. Jen tak mimochodem když už stojíš, nechceš mi podat nějaký prášek" vycenila jsem zuby.

,,Jasně" otevřel horní skříňku a hodil po mně krabičku, kterou jsem momentálně strašně potřebovala.

,,A ty jdeš dneska někam?" 

,,Už pět minut jsem měl být v divadle"

,,Takže úplně všechno stíháš" ukázala jsem vztyčený palec.

,,Jo, všechno stíhám"

Thomas po deseti minutovém hledání ponožky odešel a já zůstala v bytě sama.

Jelikož v televizi jako obvykle nic nedávali, pustila jsem si netflix a projížděla seriály, které jsem už viděla.

Po dlouhém rozhodování jsem jsem si pustila 13 reasons why. Sice to vidím už po šesté, ale pořád mě to baví.

Byla jsem už u třetího dílu, když se Thomas vrátil.

,,Co tady děláš tak brzo" nechápavě jsem na něj hleděla, jelikož obvykle přijde v půli noci.

,,Ale, úplně jsem zapomněl, že se divadlo ode dneška rekonstruuje. První zkoušku máme až v novém roce. Takže teď už jenom volno" sundal  si kabát a rozvalil se za mnou na pohovku.

,,Tak to se máš" 

,,Jo, jo já vím" ušklíbl se. ,,Na co se to díváš"

,,13 reasons why. Přepnu to už jsem to viděla milionkrát" sahala jsem po ovladači.

,,Není to nějaké holce co se zabije?" hádal.

,,Jo, je. Jak to víš?" 

,,Sestra se na to dívala" odpověděl.

***

Do oběda jsme se s Tomem dívali na televizi. Když jsme dostali oba dva hlad, Thomas se nabídl, že něco připraví. Byla jsem za to ráda. Popravdě já bych si asi nic neudělala, radši bych ležela s hladem v posteli.

Odpoledne jsme dělali to samé co v poledne, akorát s tím rozdílem, že jsme si udělali popcorn a snažili se ho hodit tomu druhému do pusy. Ten kdo jich chytil nejvíc byl vítěz. 

***

Hi everyone, ano vím teď ty kapitoly nejsou vůbec dlouhé (jenom trapných 500 slov) a nevychází vůbec často. Ale nebojte se, konec školního roku už je (konečně) tady, takže teď bude-nebo aspoň doufám-víc času na psaní. Ještě bych se vás chtěla zeptat o čem zhruba by jste chtěli epilog, jelikož už se pomalu blížíme ke konci. Já mám těch návrhů spousty, jenže se nemohu rozhodnout. Takže budu ráda když něco napíšete. Ok to je pro dnešek všechno, užívejte života a zase příště.

Papa Mia