Maybe...

Chapter eight

Thomas's POV:

Vzbudil jsem se a podíval na mobil, který ležel jako vždy na mém nočním stolku. Hodiny ukazovaly 3:10. Chtěl jsem znovu zavřít oči a usnout ale uslyšel jsem jakoby někdo chodil po střeše. Bože jestli to budou zase nějací šestnáctiletí kluci co si o sobě myslí jací jsou borci jen protože skáčou uprostřed noci přes střechy cizích lidí tak...

Zvedl jsem se a prohrábl si vlasy. Vešel jsem na balkon a vyšplhal po žebříku nahoru. Když už jsem stál oběma nohama na střeše, vybarvila se mi silueta sedící osoby u kraje střechy a vedle sebe měla položený hrnek. Jakmile mě uslyšela ve mžiku se vyhoupla na nohy a střelila po mně pohledem. 

,,Emily?" otázal jsem se.

,,Tome to jsi ty?" odpověděla mi.

,,Jo, jen co tady děláš? Vždyť jsou tři hodiny ráno."

,,Promiň já...nemohla jsem spát tak jsem se šla podívat na balkon a pak jsem vylezla sem. Jsem jak malá holka už to neudělám" mluvila ale hlavu měla svěšenou.

,,Em já se na tebe nezlobím" usmál jsem se.

,,Fakt" zvedla hlavu.

,,Jen jsem si myslel, že někdo zase skáče po střechách"

,,Myslíš takové ty parkouristy nebo jak si to říkají?" povytáhla obočí.

,,Jo, jo myslím přesně tuhle pakárnu"

,,Taky to nemám ráda" přidala se k mému názoru.

Uslyšeli jsme houkání nějakého auta a oba dva jsme se otočili čelem k nočnímu Londýnu. I když jsme to ani jeden neviděli i tak jsme tam ještě dobrých pět minut stáli a pozorovali dění dole v ulicích.

,,Myslím, že už půjdu spát" vyrušila mě z přemýšlení Emily.

,,Jo máš pravdu já už půjdu taky"

Oba dva jsme se vydali směrem ke kovovému žebříku a slezli zpátky na balkon. Popřáli jsme si dobrou noc nebo spíš zbytek noci a každý se vydali zpátky do svojí postele.

                                                                  ***

Emily's POV:

,,Ann sakra kde jsi?" volala jsem už z dálky na moji kamarádku. ,,Víš ten autobus na nás čekat nebude" dodala jsem.

,,Jo, jo promiň už jsem tady jo, tak v klidu" zvedala ruce na obranu abych se uklidnila.

,,Hele už je to tady" ukázala jsem na stále se přibližující červený autobus.

Koupili jsme si lístky a sedli si na modré sedačky. Sledovala jsem lidi venku, ať už to byli turisté nebo lidé kteří spěchali někam pryč. Vždycky když jsem byla mladší přemýšlela jsem kam asi ti lidé jedou, jestli s těmi velkými kufry jedou jenom na pracovní cestu, na dovolenou nebo třeba utíkají před svou minulostí-hledat nový život. 

                                                                                         ***

,,Nechceš si zajít na kafe?" zeptala se mě Ann když už jsme obešli snad všechny obchody s nábytkem, dekoracemi a všemi tady těmito kravinkami.

,,Já už jedině na ledový čaj. Včera jsem po tom kafi( pozn. autorky nevím jak mám skloňovat slovo kafe XD) nespala" "ten incident" na střeše jsem vynechala.

,,Tak dobře tak si zajdem na ledový čaj, ale ještě předtím zajdem to tamtoho obchůdku" ukázala na nějaký krámek a už mě táhla tím směrem kde jsem později zjistila obchod s kabelkami nacházel.