Ahoj, je tady nová kapitolka, ale ještě před tím než ji začnete číst chci se vám omluvit za špatné datum Thomasových narozenin. Nejspíš to bude tím, že jsem si ho spletla s narozením s Jennifer Lawrence, která je má mimochodem 15 :)) (sice srpna ale to neva) Každopádně už jsem to zpravila. Jinak strašně moc děkuji za ty komentáře, umí krásně zpříjemnit den. Takže teď už si užijte novou kapitolu.
***
...,,Co?" rozuměla jsem mu tak na půl. Ovšem ten nic neopakoval znovu, pouze mě vzal za mou levou ruku a přitáhl k sobě. Dělilo nás od sebe pár centimetrů.
,,Moc se vám omlouvám" ozval se mužský hlas za mými zády. ,,On Max je troch-Thomasi?!" oba dva s Tomem jsme se otočili.
,,Dylene?" on to byl vážně ten slavný Dylan O'brien?! Já mám na ty hvězdy poslední dobou nějaké štěstí.
,,Tome co tady sakra děláš?" oba dva se smáli a vítali.
,,Jsem tady s Emily na řekněme výletě. Jinak tohle je Emily. Emily Dylan, Dylane Emily" podali jsme si ruce a usmáli se.
,,Ahá" naznačil hlavou jakože chápe. ,,Sakra chlape proč si nezavolal, že jsi tady a ještě k tomu s přítelkyní"
,,Tak to jsi asi špatně pochopil, ale Em ona no my nejsme pár" snažil se mu vysvětlit Thomas.
,,Ehem ne" přisvědčil jsem mu. Dylan pouze naklonil hlavu na stranu a podíval se na nás stylem "děláte si srandu"
,,Hele a kdo je vlastně to malé dítě, které hlídáš" snažil se změnit téma Thomas.
,,To malé torpédo se jmenuje, Maxi!" v tu chvíli si zřejmě uvědomil, že se Max někam ztratil. Řekla bych, že v New yorku to asi není zrovna příjemné.
,,Pomůžeme ti ho najít" ujistila jsem ho.
Proplétali jsme se mezi davem lidí na Empire state building a snažili se najít malého světlovlasého chlapce. Po deseti minutách prodírání se mezi naštvanými lidmi jsme ho konečně našli. Seděl si u vstupních schodů a vesele se usmíval. To já kdybych takhle někoho ztratila už by kolem mě byl nejspíš potůček slz.
,,A kam hodláte jít teď?" zeptal se nás Dylan, když už spokojeně držel Maxe za ruku.
,,Do Central parku" odpověděli jsme oba dva zároveň.
,,Jestli vám to nebude vadit můžeme jít s váma"
,,Jo mně to nevadí. Co tobě Emily?"
,,Já jsem taky pro" usmála jsem se.
Když už jsme vcházeli do parku, vedla jsem Maxe za ruku já. Povídala jsem si s ním a zjistila jsem, že má nejradši čokoládovou zmrzlinu a jeho nejlepší kamarád se jmenuj Nick, ale prý si Nick někdy hraje i s Claudií, ale Max si s ní hrát nechce, jelikož on se s holkama jako zásadně nebaví tak si potom musí prý hrát s Bartem. A ten je prý jako extra zlobivý, že prý jednou vzal nějakému klukovi autíčko a hodil s ním o zem. No umíte si to představit?!
Po pravdě měla jsem tyhle rozhovory s dětmi ráda. Většinu lidí moc nezajímaly a tak radši odpovídali pouze "ehe, jo jo" ale podle mě by jste s nimi měli komunikovat aby se nebály mluvit.
,,Maxi co kdyby jsme se schovali za tamhle ten strom a až půjde strejda Dylan a strejda Tom kolem tak na ně vybafneme?" navrhla jsem moji oblíbenou dětskou hru.
,,Jo, jo" začal jásta.
Běželi jsme napřed a zalezli za již zmiňovaný strom, počkali až půjdou kolem a potom na ně vybafli. Ti samozřejmě dělali jak se strašně lekli.
Max se tomu strašně smál takže jsme to museli udělat ještě jednou.
Tentokrát mě ovšem vedl někam dál, vedl mě ke stánku kde se dělali smažené donuty.
,,Emily, pjosím kup mi to" žadonil. Byl tak roztomilí. Koupila jsem mu pár donutů a ten z toho byl tak šťastný. Na dětech se mi mimo jiné líbilo taky to, že se umí radovat z každé maličkosti, z toho by si podle mě dospělí lidé měli vzít příklad.
Thomas' POV:
,,Chceš mi říct, že vy dva spolu vážně nejste?" ptal se mě už snad po sté Dylan, mezitím co si Emily hrála s Maxem.
,,Ne nejsme" odpověděl jsem po sté.
,,Kamaráde můžeš mi to vysvětlit? Dobře sice ji znám sotva hodinu ale myslím, že je milá, krásná a rozumí si s dětmi"
,,Já tohle všechno vím. Jen prostě to není tak jednoduché" povzdechl jsem si.
,,Tak vidíš. Řekni jí to ty než jí to řekne někdo jiný. Takovou holku už v životě nenajdeš"
,,Můžeme se prosím bavit i o něčem jiném?" kývl hlavou. ,,Tak co ty a natáčení?"
,,Ale, teď momentálně dotáčíme Teen wolf. Jinak nic nového" odpověděl znuděně.
,,Počkej ono to ještě furt běží" strašně rád jsem si z něho s tímto dělal srandu.
,,Ještě mi řekni, že jsi to ještě neviděl" odpověděl jako vždy stejně.
,,Nemám moc času"
,,Dívej co mi Emily koupila" přiběhl k nám malý Max se smaženými donuty, které tady jsou strašně dobré.
,,Nevadí, že jsem mu to koupila?" zeptala se Em Dylana, když došla.
,,Ne to je v poho. Vždycky když jsme tady kupuju mu to" mávl nad tím rukou. Na Emily bylo vidět, že si znatelně oddychla. ,,Ty peníze ty vrátím" dodal rychle.
,,Ne to je v pohodě" mávla nad tím rukou.
,,Emily" začal Dylen.
,,Jo" odpověděla mu.
,,Viděla jsi Teen wolf?" jasně na co jiného by se jí mohl taky zeptat.
,,Jasně, všechny dosavadní série" myslel jsem si, že to řekne. Teď mi začne říkat jak to všichni kromě mě viděli a já ne a bla bla bla bla.
,,No, vidíš. Říkám, že to viděli všichni kromě tebe" co jsem říkal.
,,Dobře, dobře vzdávám se" nechtělo se mi s ním "hádat".
Emily's POV:
Nakonec jsme se procházeli ještě tak dvě hodiny po Central parku dokud jsme nedostali hlad. Dali jsme na Dylanova slova a zamířilo do místní restaurace kde dělají hamburgery. Musím říct, že lepší jsem v životě nejedla.
,,Dobře takže v osm před vaším hotelem" nakonec jsme se rozhodli, že se všichni tři sejdeme v osm před hotelem. Z tama zamíříme do nějakého baru. Prvně jsem nechtěla po mém zážitku s Avou, ale kluci mě nakonec přemluvili. Obzvlášť Dylan. Prý to není nějaký nigh club prý jen takový malý podnik. Tak snad mluví pravdu.
ČTEŠ
Maybe...
Fanfiction,,Možná" řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Přece nepůjdeš se svetrem politím od kafe po celém Londýně a pak vlakem dokud nepřijedeš domů. Zmrzneš" odpověděl mi na to. ,,Možná. Neznáš mě, jsem schopná to přesně takhle udělat" ,,Nehodlám aby jsi zmrzla...
