Maybe...

Chapter nineteen

,,Jsem si jistý, že jsem objednával dvoulůžkový pokoj" ano, byla tu pouze jedna postel. Manželská postel. Řekla bych, že to bude ještě zajímavé.

,,No řekla bych, že teď už to nevyřešíme" semkla jsem rty.

,,No já se klidně vyspím na zemi" navrhl Tom.

,,Ne, teda jako myslím, že když si každý lehnem na jednu stranu tak...teda pokud ti to nevadí"

,,Ne, ne chápu to jo dobře můžem to tak udělat jestli chceš jo jo je to dobrý nápad" oba dva jsme se totálně zakoktávali. Byla to nehorázně trapná situace.

***

Rozhodla jsem se jít osprchovat, věřte, že po sedmihodinovém letu vám to jenom prospěje. 

Po sprše jsem se cítila jako znovu zrozená. Tak svěží ale zároveň tak unavená. Ještě, že už byl večer a já mohla jít spát. Po mně šel do koupelny Thomas. Už jsem si chtěla jít lehnout, když v tom jsem se teprve teď pořádně podívala z okna. Byl to nádherný výhled na celý New york. Thomas měl pravdu.

Každý jsme si lehli na jednu stranu postele na co možná nejmenší kousek. Po chvíli mi ta postel připadala, že se zmenšila. 

Sice nevím jak ale nějakým zázrakem se mi podařilo usnout.

Podívala jsem se na své svůj mobil, abych zjistila kolik je hodin. Byla zhruba jedna hodina v noci. Vstala jsem z postele a šla se posadit k velkému prosklenému oknu, kde byly dvě křesla. V tuto chvíli jsem pochopila proč se New yorku říká "město které nikdy nespí" i přes to, že byla jedna hodina v noci, New york pořád zářil, pořád po ulicích jezdily auta a lidé pořád někam spěchali.

,,Krása, co?" ozvalo se za mnou. Leknutím jsem sebou škubla.

,,Jak dlouho už mě tady pozoruješ?" usmála jsem se.

,,Teď jsem vstal" přišel blíž ke mně a posadil se do druhého křesla.

,,Jo je to krásný" odpověděla jsem.

,,Jo to je" usmál se, ale pořád se díval na svítící město. 

Povídali jsme si ještě nějakou tu chvíli, ovšem potom už mi víčka začala padat a já se propadat do říše snů. 

Zdálo se mi o tom, že mě Thomas vzal do náruče a přenesl na postel. Pouze jsem obmotala moje ruce pevněji kolem jeho krku a přitulila se k němu ještě víc. 

Ovšem počkat, byl to opravdu jen sen?! Jelikož já se neprobudila celá rozlámaná v křesle nýbrž v posteli. Radši jsem o tom už dál nepřemýšlela a odebrala se do koupelny převléct.

***

,,Takže dneska Empire state building, Central park a potom nějaká dobrá večeře?" zopakovala jsem dnešní plán, který vymyslel Thomas

,,Ano přesně tak. Ale teď už pojďme na snídani"

Vzala jsem si svetr-ano co jiného-a vydali se pryč z našeho pokoje. Trochu jsem přemýšlela nad tím proč má Thomas jeho koženou bundu,nejspíš mu je zima.

,,My nejdeme snídat do hotelu?" zarazila jsem se, když jsme proběhli kolem recepce ven.

,,Ne, vezmu tě do jednoho podniku, aby sis mohla dát typickou americkou snídani"

,,Tím myslíš donut a colu?"

,,Jo přesně tohle" měl v očích jiskřičky jak šestiletý kluk.

Kavárnu/restaurace-říkejte si tomu jak chcete-byla od hotelu vzdálená zhruba tak deset minut. Možná ani to ne.

,,Týjo je to tady strašně pěkný" pochválila jsem to tam když jsme vešli.

,,Jo, mám to tady rád"

Sedli jsme si k jednomu ze stolů a objednali si. Já jsem si dala jeden čokoládový a půlku malinové plus colu, Thomas si dal jeden malinový a půlku čokoládového taky s colou.

,,Mňam je to strašně dobrý. Mohla bych to jíst každý den, i když to bych za chvíli nejspíše vypadala jako koule" zasmála jsem se s plnou pusou.

,,Tady se nikdy nesmíš ptát s čeho to je udělaný, jelikož potom by tě možná mohla přejít chuť" poradil mi Tom. Když o tom tak přemýšlím je to nechutný ale pravda.

,,Tome když o tom teď tak přemýšlím já jsem si nevzala peníze"

,,To je v pohodě já to zaplatím" ujistil mě.

,,Ale hned v hotelu ti to vrátím. Už tak si toho za mě zaplatil víc než dost" zamračila jsem se

,,Radši buď v klidu a užívej si New york" dosáhl toho, že jsem se znovu usmála.

,,Ok. Půjdem?" zeptala jsem se.

,,Jasně jenom zaplatím" kývl na číšnici a dal jí předem nachystané peníze.

Mezitím co jsme byli uvnitř začalo šíleně foukat a vzhledem k tomu, že jsem na sobě měla pouze svetr mi byla docela zima, plus mé vlasy vypadaly jako stoleté koště.

,,Na" podal mi Thomas svou bundu.

,,Ne to je dobrý. vždyť už jsme skoro tam" odmítla jsem.

Nic mi na to neřekl, pouze mi ji přehodil přes ramena.

,,Děkuji" bylo mi v ní neuvěřitelné teplo. Už se nedivím proč v ní pořád chodí.

***

Jakmile jsme byli zpátky na hotelu, vzala jsem si kabát a batoh abychom mohli vyrazit. 

Mezitím co jsme šli z Times square k Empire state building jsme se zapletli do debaty, jestli je lepší podzim nebo jaro. 

,,No jo ale na jaře všechno kvete" konstatoval Thomas.

,,Právě, například já jsem silný alergik. Víš jaké je to pro mě utrpení"  zveličovala jsem to.

,,Dobře, ale už začíná léto a nemusíš nosit tolik oblečení"

,,Jenže po podzimu jsou Vánoce a ty má rad každý. Hmm" podívala jsem se na něj stylem co mi na to řekneš.

,,A navíc máš narozky co" dodal.

,,Ano, přesně tak. Jenže teď můžeš ty dojít ty s tím, že na jaře je máš ty" 

,,Jak víš, že mám na jaře narozky?" podivil se.

,,Šestnáctého května?" hádala jsem.

,,Jo"

,,No to víš strýček google ví všechno" zagebila jsem se na něj.

,,No ne, ty sis mě googlila?!" zasmál se.

,,Jo googlila" smáli jsme se jak dva tupci, ovšem tady se na nás nikdo nedíval moc divně. Tady jste v New yorku.

***

,,Musím říct, že tady dost fouká" snažila jsem se říct Tomovi, když už jsme stáli na vrcholku Empire state building.

,,Co jsi říkala? Přes ten strašný vítr tě neslyším" artikuloval Thomas.

,,Že tady hodně fouká" zasmála jsem se.

,,Aha. Jo, máš pravdu" podíval se na mě a usmál se.

Musím říct, že výhled byl na kilometry daleko a krásný. 

,,Emily pojď sem!" křikl po mně Thomas.

,,Co?" rozuměla jsem mu tak na půl. Ovšem ten nic neopakoval znovu, pouze mě vzal za mou levou ruku a přitáhl k sobě. Dělilo nás od sebe pár centimetrů. 

***

Tak co jak myslíte, že to bude pokračovat dál? Jinak musím vám všem pogratulovat, jelikož jste to všichni odhadli dobře. Manželská postel. Jinak možná jsem trochu zklamala Miu_russel   protože jsem tam nedala tu scénu, o kterou sis psala. Tyhle "ehem ehem" scény tady nenajdete, jelikož je fakt psát neumím. Myslím, že tohle by mohlo být všechno, užívejte života a zase příště.

Papa Mia