Maybe...

Chapter seventeen

...,,Děláš si-si s-s-srandu"  nemohla jsem z toho dárku spustit oči.

,,Máš radost?" otázal se.

,,Jak se můžeš tak blbě ptát. Vždyť jsi mi právě splnil jeden z mých snů!" ještě pořád se mi z  toho klepala ruka. Nemohla jsem uvěřit, že právě teď ve svých rukou držím jeden z mnoha mých snů. Ano byly to letenky, letenky do New yorku.

,,Děkuju, děkuju, děkuju" musela jsem ho obejmout. Objetí mi opětoval, bylo to takové příjemné medvědí objetí. To bych brala klidně každý den. Trochu jsem se zastyděla na co to zas myslím.

,,Nemáš zač. Bylo mi potěšením ti udělat radost. Jinak jsou tam dvě aby mohl jet někdo s tebou" usmál se.

,,Pojedeš se mnou?" ani jsem se nad tím nepřemýšlela a vypustila z mých úst tohle. Nejradši bych se teď vyfackovala. Připadala jsem si jako malá šestiletá holčička. ,,Teda jestli by ti to nevadilo" dodala jsem.

,,Pokud chceš, pojedu rád" usmál se, ale připadalo mi, že byl mnou trochu zaskočen.

***

,,Zrádce"  vyplázla na mě Ann jazyk, když jsme stáli frontu na lístky na nový film s Jennifer Lawrence. Jmenuje se to myslím Pasažéři.

,,Hele ještě mi řekni, že ty by jsi to nepřijala" podívala jsem se na ni.

,,Dělám si srandu Em" usmála se. ,,A on ti dal dvě letenky?"

,,Jo prý můžu jet s kým budu chtít. Vzala bych tě, jenže je to takový strašně blbý když mi dá letenky a abych jela s někým jiným" povzdechla jsem si.

,,Emily, já to chápu stejně mám takový pocit, že příští týden jedeme k mámině sestřence do Španělska" zakroutila očima. Ne, že by její tetu neměla ráda to ne, jen neměla ráda její děti Camilu a Petera. Camile je myslím šestnáct a je strašně namyšlená, Peterovi je osm a kamkoli přijde tam pak uklízíte další týden. Já je tedy znám pouze z vyprávění od Anne, ale umím si o tom všem udělat pěkný obrázek.

,,Tak to si to pěkně užiješ co" šťouchla jsem do ní.

,,No to teda" dodala otráveně.

***

,,Doufám, že si to tam sakra užiješ" loučila jsem se ve středu s Anne, jelikož už odjíždíme ve čtvrtek ráno a vracíme se v úterý večer.

,,Neboj se, užiju" ujistila jsem ji. Pak jsme se ještě naposledy objali a já se vydala na autobus, který mě zaveze domů.

Tam mě čekalo ještě mé strášně oblíbené balení. Aspoň, že už jsem půlku zvládla včera.

***

,,Konečně" zavýskla jsem když už bylo  všechno v kufru.

,,Emily vzala sis kartáček? Jelikož tady ten tvůj ještě pořád leží" zavolal na mě z koupelny Tom.

,,Sakra" jestli ten kufr otevřu tak to bude jako bomba všechno se rozletí do všech stran. Když o tom teď tak přemýšlím jsem zvědavá jak to udělám v hotelu v New yorku? No co, nějak už si poradím. 

Došla jsem do koupelny, vzala si kartáček, trochu pootevřela kufr a kartáček do něj nacpala. K mému údivu se nic nerozletělo.

***

,,Emily vzbuď se musíme letět" budil mě o půl páté Thomas.

,,Jo, jo už vstávám" protřela jsem si oči a podívala se na něj. Po obličeji se mu rozlil veselý úsměv, zřejmě proto, že mě nemusel polívat studenou vodou, abych se vzbudila.

,,Na stole jsou toasty, tak si dej" kývl hlavou ke kuchyni, odešel a nechal mne se připravit.

Oblékla jsem si černé tepláky od Adidas a tmavě modré tričko. Ano tepláky, popravdě když někam letím na delší vzdálenost nemám ráda když musím mít na sobě něco nepohodlného. Přes to jsem si přehodila černou mikinu. Vlasy jsem si svázala do jednoduchého drdolu. A mohla jsem vyrazit.

Thomas měl na sobě taky tepláky akorát šedé a na to si vzal pro něj typickou koženou bundu.

Zavolala jsem nám taxík. Když přijel naše věci jsme si naskládali dovnitř a posadili se na zadní sedadla.

,,Tak kam to bude?" zeptal se postarší muž za volantem.

,,Na Heathrow" odpověděl Thomas a auto se rozjelo.

***

Ahoj, napsala jsem kapitolu již dneska jelikož mám až přehnaně moc času. Jelikož je pylová sezona a já jsme alergik...ano je to hrozné.😊 Jinak bych ještě chtěla označit Miu_russel, která píše super příběhy s Thomasem. Takže všichni povině přečíst! Tohle by už mohlo být snad všechno, užívejte života a zase příště

Papa Mia❤zmínit uživatelezmínit uživatele