,,Ehem Isabello co tady děláš?" Zaslechla jsem ode dveří mluvit Thomase.
,,Víš já jen-" nestihla doříct.
,,Prostě mi řekni co potřebuješ nebo odejdi" byl naštvaný.
,,On Paul, já přišla jsem domů a měl tam jinou" rozvzlykala se.
,,Hm koho pak mi to připomíná?!" Chytl se ta bradu a udělal jakože se zamyslel.
,,Tome já vím, že jsem se nech-" zase ji přerušil.
,,Víš, že v tom jste si docela podobní. Mám pocit, že před půl rokem se stalo něco podobného" muselo to v něm vřít jako voda při sto stupních.
,,Tome prosím nech mě tady na chvíli, prosím"
,,Víš třeba to, že já mám taky city. Záleželo mi na tobě, ale tobě na mě asi ne. Takže ode mě pomoc nečekej" už jí chtěl zavřít dveře před nosem, jenže jsem se do toho rozhodla vložit.
,,Počkej" otočila jsem se na Thomase.
,,Emily co to děláš?" Pozvedl obočí.
,,Nech ji tady přespat a zítra ji vyhoď. Viděl jsi to počasí venku?"
,,Emily prosím tě nepleť se do toho. Víš co mi udělala?!"
,,Tak nedělej to co ona ale buď pravý opak. Zachovej se hezky aby si uvědomila co udělala za chybu. Hmm"
,,Tak ji pusť dovnitř" mávl rukou a vydal se zpátky do obýváku.
Kývla jsem na ni hlavou ať jde dovnitř.
,,Jsem Emily. Thomasova spolubydlící"
napřáhla jsem k ní ruku.
,,Isabella. Ehem Tomova..." nedokázala se vymáčknout.
,,Ano já jsem to pochopila" semkla jsem rty a usmála se.
Půjčila jsem jí svoje staré tepláky a tričko. Mezitím co se šla převléct do koupelny přišel ke mně do pokoje Tom.
,,Budeš mě za to dlouho nenávidět?" Zabořila jsem se víc do postele.
,,Za to, že jsi jí pomohla? Sice je teď momentálně na mém seznamu lidí, které bych už vidět nemusel, ale pomoct jí bylo správné"
,,Halo lidi, kde budu spát?" Ozvalo se z kuchyně.
,,Vem si prostřední pokoj" ukázal Tom a pokoj nalevo od toho mého.
Vypnula jsem televizi a zalezla si k sobě do pokoje. Tomu učení se prostě nevyhnu. Když už jsem si konečně otevřela učebnici zazvonil mi mobil. Sakra kdo furt otravuje, zavrčela jsem.
***
Hi everyone, další kapitolka. Vím, že mi to tentokrát trvalo poměrně dlouho, ale původně jsem myslela, že ta osoba, která bude za dveřmi bude naprosto někdo jiný ale těmi komentáři jste mě tak zamotali, že jsem se musela pořádně zamyslet koho tam nakonec dám. A věřte, že u mě je to hodně těžké, jelikož bych si tipla, že jsem na prvním místě v žebříčku neumět se rozhodovat. :)))))) Tak okok tohle by mohlo být pro tuhle kapitolu snad všechno, užívejte života a zase příště.
Papa Mia
ČTEŠ
Maybe...
Fanfiction,,Možná" řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Přece nepůjdeš se svetrem politím od kafe po celém Londýně a pak vlakem dokud nepřijedeš domů. Zmrzneš" odpověděl mi na to. ,,Možná. Neznáš mě, jsem schopná to přesně takhle udělat" ,,Nehodlám aby jsi zmrzla...
