Posledních pár dní sněžilo jako o závod. Každé ráno, co jsem šla do školy lidé odhrabávali sníh, aby ho odpoledne nebylo moc a oni se mohli pohodlněji dostat do nebo ze svých domovů.
Ano, už jsem byla zdravá a zase se mohla vrátit do mého denního režimu.
***
,,Tak co. už máš dárky na Vánoce?" zeptala se mě v pondělí ve škole Ann.
,,Něco už mám. Ovšem stále ještě nevím co mám dát Tomovi a to už je za tři dny štědrý den" povzdechla jsem.
,,Neboj něco vymyslíš"
,,Budu muset" tímto naše trpká konverzace skončila a my nastoupili do přijíždějícího autobusu.
***
V hodině jsem moc nevnímala, spíš projížděla pinterest s různými dárky. Ano, přiznávám jsem v koncích. Vůbec nevím co bych mu tak mohla dát.
Mé myšlenky přehlučil školní zvonek a já se sbalila a vyšla ven ze třídy.
,,Kdo mě zase potřebuje?!" zavrčela jsem, když už mi snad po páté zazvonil mobil. Nejprve mi volala mamka, že na Vánoce dostali od tety letenky na Nový Zéland, tudíž na Vánoce budu nejspíš u mojí babičky. Potom to byl Thomas, že jestli bych nemohla jít nakoupit za něj, jelikož už to dneska do obchodu nejspíš nestihne-nic proti jen je furt doma tak nechápu co nestíhá, potom Ann jestli dneska nezajdem do obchoďáku a pak ještě babička jestli u ní nebudu na štědrý den. Lidi já nejsem telefonní ústředna.
,,Ano" zvedla jsem hovor.
,,Ehem ahoj Emily, tady Evelin Cooperová" ozvalo se z druhé strany.
,,Dobrý den paní Cooperová" tak tu jsem fakt nečekala.
,,Mám na tebe prosbu" že nemusím nikoho hlídat, prosím.
,,Mohla by jsi prosím zítra pohlídat děti. S manželem bychom chtěli jít do divadla, ale nemáme hlídání" ach bože. To snad není Emma dost stará na to aby se postarala o sourozence?! Boha vždyť jí je patnáct! Za měsíc šestnáct.
,,Samozřejmě, ráda vás zase uvidím" aspoň si trochu přivydělám.
,,Dobře, takže prosím v pět u nás doma"
,,Nebojte, budu tam" přikývla jsem, pozdravila a zavěsila. Snad to nějak zvládnu. Musím.
***
,,Tak dobře, máš aspoň nějakou představu?" zeptala se mě Annie, když jsme odpoledne vcházeli do obchodního domu.
,,Ne" odpověděla jsem prostě.
,,Dobře, tak něco vymyslíme"
,,Musíme, jinak už fakt nevím co budu dělat"
***
,,Konečně kafe" vydechla jsem když už jsme měli dárek koupený a spokojeně si seděli v kavárně. Až teď mi došlo, že poslední kafe za dnešek jsme měla ráno. No, už bylo na čase.
,,Taky jsem ráda, že už dojdu pouze domů a pak už jenom postel" představila jsem si to jak házím šipku do postele, zachumlávám se do teploučké peřinky a usínám.
Zítra si budu moc spát do jedenácti, jelikož už jenom dobalím dárek pro Thomase-což jsou, podle mě, docela pěkné hodinky-upeču moje speciální vánoční muffiny, půjdu ke Cooprovým a to je všechno. Jak krásná představa.
,,Em, jdeme?" vytrhla mě z přemýšlení Anne.
,,Jo, jasně" oblékli jsme si kabáty a vyšli do tmy. Sice bylo teprve tak pět, ale jelikož je zima stmívá se brzy.
ČTEŠ
Maybe...
Fanfic,,Možná" řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Přece nepůjdeš se svetrem politím od kafe po celém Londýně a pak vlakem dokud nepřijedeš domů. Zmrzneš" odpověděl mi na to. ,,Možná. Neznáš mě, jsem schopná to přesně takhle udělat" ,,Nehodlám aby jsi zmrzla...
