Jakmile jsem otevřela venkovní dveře ihned jsem je zavřela. Oslepili mě totiž blesky foťáků, které nepatřili nikomu jinému než reportérům, fotografům a já nevím komu jinému. Prostě lidem z televize a různých medií.
,,Jak to, že jsi tak rychle zpátky" podivil se Thomas, když jsem za sebou okamžitě zavřela dveře.
,,Tak nějak se nedalo projít" odpověděla jsem.
,,Jak jako nedalo projít?" nakrabatil čelo.
,,Venku je dav tak zhruba dvaceti lidí s kamerama, foťákama a já nevím čím vším dalším"
,,Cože!" doslova vyletěl ze židle.
,,Podívej se z okna" ukázala jsem směrem k oknu do ulice.
Thomas se ihned přesunul k oknu, aby se podíval na dění venku. Bože a co teď mám jako říct An?! Ta ze mě udělá sekanou.
,,Em Thomasi nedá se projít ven ještě někudy jinudy než jsou hlavní dveře?"
,,Možná by se to dalo přes dvorek, ale to ti nezaručuju. Proč?"
,,Potřebuju se dostat na Oxford street"
,,Jako to za tou tvou kamarádkou?"
,,Jo, jestli tam nebudu. Nejsem si docela dost jistá jestli se pak dožiju pondělního odpoledne"
,,Počkej patnáct minut a přede domem bude zas čisto"
,,Dobře" odpověděla jsem jednoslovně a sedla si a sedačku.
Vůbec jsem netušila co chce jako Thomas dělat. Teda do doby než zavolal nějakému svému agentovi právníkovi či co to bylo. Nevím jak to bylo možné ale přesně za osmnáct minut už před domem nikdo nestál.
***
Když už jsem byla na cestě dostala jsem textovku od Ann kde sakra jsem. Zprávu jsem psala mezitím co jsem šla ulicí, ale tentokrát jsem do nikoho nenapálila.
,,Ann" zamávala jsem hnědovlasé dívce. ,,Promiň, že jdu pozdě" zasypala jsem ji tunou omluv.
,,Za ty roky jsem si už zvykla" zasmála se a odlepila pohled od obrazovky svého smartphonu.
Trochu jsem se podivila, že to bere s tak v pohodě. Myslela jsem si, že na mě bude naštvaná ještě víc než je teď.
***
,,A můžeš mi prosím tě vysvětlit proč si mi to neřekla na rovinu?" zeptala se když už jsem jí vyklopila snad všechno ohledně mého bydlení.
,,Já sama nevím" pokrčila jsem rameny.
,,To neva hlavně, že už jsme si to urovnali"
,,Máš pravdu" usmála jsem se.
,,Takže nechceš zítra zajít do nábytku a nakoupit ti tam nějaké kraviny do tvého nového bytu?"
,,Tak tento návrh přijímám" dopila jsem poslední doušek svého kafe, rozloučila se s Annii a vydala se na cestu domů s prosbou abych nikoho nepotkala, hlavně ne žádné novináře. I když by mě možná nepoznali vzhledem k tomu, že jsem měla hlavu sklopenou k zemi a na ní kapuci. No jsem zvědavá co budu dělat zítra přes den. Nejspíš doufat, že nikoho z médií nepotkám.
***
Pozdravila jsem Thomase, který se nyní díval na televizi a šla se osprchovat. Pustila jsem na sebe vodu a nechala stékat kapičky horké vody po mém těle.
,,Tak asi dobrou noc" usmála jsem se na Toma, když jsem vyšla z koupelny.
,,Dobrou" odpověděl, usmál se a vypnul televizi.
Lehla jsem si do pohodlné postele a snažila se usnout. Po třech hodinách mžourání do tmy jsem usoudila, že to kafe asi nebylo dobrý nápad. Pořád jsem se převalovala ze strany na stranu, ale spánek se ne a ne dostavit.
Podívala jsem se na moje digitální hodiny, které zrovna ukazovaly 2:59. No super jsem zvědavá kdy usnu. Pomyslela jsem si. Nemám si jít udělat ještě jedno kafe abych vydržela až do rána? Každopádně jsem vstala a šla si pro vodu. Když jsem šla kolem Thomasova pokoje nahlédla jsem pootevřenými dveřmi dovnitř. Na rozdíl ode mě spokojeně oddychoval. Všimla jsem si, že má vedle sebe položený scénář do divadla. Opatrně jsem vešla do pokoje a hromádku různě zvýrazněných papírů jsem mu dala na noční stolek vedle postele. Vyšla jsem z pokoje a dveře zase přivřela.
Nakonec jsem si nalila stále ještě vlažný čaj do tyrkysového hrníčku. Vrátila jsem se zpět do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Už od mala jsem si dveře od pokoj na noc zavírala. Chtěla jsem si znovu lehnout do postele ale pak jsem očima zavadila o dveře od balkonu. Otevřela jsem je a vyšla na menší ale dlouhý balkon. Ovanul mě ještě stále letní vánek ale už v něm bylo poznat, že podzim se již blíží.
Sice jsem už na tomto balkoně jednou stála ale nevšimla jsem si železného žebříku, který vedl nejspíše na střechu. Jelikož Thomasův byt je až v horním patře, usoudila bych, že to vede na střechu.
V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího než vylézt a podívat se co je na konci. Připadala jsem si jako když mi bylo šest a já lozila po úplně stejném žebříků s mým tatínkem na babiččinu půdu. Zapomněla jsem dodat, že jsem v jedné ruce stále měla hrnek s čajem.
Podařilo se mi vylézt až nahoru, kde mě čekal úžasný výhled na celý Londýn. Samozřejmě, že to nebylo jako když jste na London eye ale tady jste to měli zadarmo a bez tisíce dalších lidí.
Dovolila bych si říct, že to byl až skoro romantický pohled. Noční Londýn to by měl myslím si zažít opravdu každý.
Mezitím co jsem se kochala tím výhledem jsem za sebou uslyšela jak někdo leze nahoru. Rychle jsem se postavila na nohy a otočila se abych zahlédla neznámý objekt, který se mně stále přibližoval.
***
Hi everyone, zase po troooooochu delší době nová kapitolka, tak nad se líbila. No budu věřit, že ano. Fakt nevím co dneska napsat ani koho označit. Takže si myslím, že to je asi všechno mějte se krásně užívejte života a zase příště.
Papa Mia :*
ČTEŠ
Maybe...
Fanfiction,,Možná" řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Přece nepůjdeš se svetrem politím od kafe po celém Londýně a pak vlakem dokud nepřijedeš domů. Zmrzneš" odpověděl mi na to. ,,Možná. Neznáš mě, jsem schopná to přesně takhle udělat" ,,Nehodlám aby jsi zmrzla...
