Maybe...

Chapter fifteen

Ještě v pondělí ráno jsem si do kabelky jeden růžový prášek přibalila. Pro jistotu. Sice mě už ráno hlava nebolela, ale nikdy nevíte. Bože já se tam musela vážně zřídit. Ještě, že to neviděli moji rodiče.

***

,,Dobrý den slečno, ukažte mi váš lístek prosím" promluvil na mě revizor v autobuse.

,,Ano počkejte, hned vám dám průkazku" odlepila jsem oči od digitální obrazovky a začala se hrabat v kabelce.

,,Sakra já-já-já ji asi nemám" byla jsem zoufalá.

***

Nakonec jsem musela platit. Nečekaně. Pak jsem se polila kafem a na mobilu rozbila přední sklo. No jak vidím dneska se mi bude opravdu dařit. Už jen čekám kdy mi spadnou klíče do kanálu.

***
,,Ahoj, můžu si přisednout" ozval se přede mnou povědomý hlas, mezitím co jsem si dodělávala veci do školy v kavárně. Zvedla jsem hlavu od notebooku abych viděla kdo mě zase potřebuje.

,,Nejsi náhodou Paul?" Hádala jsem.

,,Jo, jo to jsem a ty Emily"

,,Ano já jsem Emily. Klidně si přisedni" ukázala jsem na židli přede mnou.

,,Jsem ráda, že mě vidíš i v jiném stavu než o víkendu" zasmála jsem se.

,,Potom jsi se někam vytratila"

,,Jo ona mi volala kámoška a no mi už jsme museli jít"

,,Aha" pokýval hlavou. ,,A co děláš?" dodal.

,,Jen pár věcí do školy"

,,Kde studuješ?" zeptal se.

,,Londýnská univerzita" odpověděla jsem jednoduše. Moc se mi odpovídat nechtělo, přece jenom jsem ho znala krátce.

,,No já opravuju auta, takže pokud by jsi něco potřebovala zavolej" 

,,Já zaprvé nemám auto ani tvoje číslo" tak to bylo trapné.

,,Aha tak já ti ho napíšu" chtěla jsem ho zarazit ale to by bylo nejspíš trochu neslušné. No co ten kus papíru můžu vyhodit vždycky.

Paul naštěstí odešel pár minut po tom co mi napsal svoje číslo. Dodělala jsem si pár věcí a vydala se k Anni. Její malá sestra slaví narozeniny tak mě Ann požádala o pomoc. Jejich rodiče jeli od pátku do úterý do Skotska.

***

,,Ahoj, no konečně jsi tady. Máš půl hodiny zpoždění. Holky každou chvíli přijdou a ty ještě nejsi ani namalovaná na styl lesní víly" vyjela po mně Ann. Má svou sestru hrozně ráda a nikdy ji nechce zklamat, tak jak Anne zklamala Rebecca jejich nejstarší sestra. Jezdí po světě a domů se vrací když nemá peníze. Proto se Ann snaží aby měla Chloe to co ona nikdy nezažila. Starší sestru, které by se mohla svěřit se vším.

,,Neboj se už jdu. Pak ti řeknu co mě zdrželo"

***

Ann mi patlala na obličej make-up abych vypadala jako lesní víla. Potom mi půjčila saténovou sukni a křidýlka. 

,,Myslím, že jsme připravené" řekla jsem když jsme se na sebe všechny tři dívali do zrcadla.

,,Jo, party může začít" usmála se Chloe.

Po pěti minutách už začínaly přicházet první (vílí) Chloiny kamarádky. 

***

Po oslavě, která skončila o půl šesté si pro Chloe přijela babička, která ji ráno odveze do školy. A mi s Ann jsme zatím měli úkol to tam po uklízet aby to vypadalo zase jako dům Lindenových. Naštěstí už jsme měli skoro hotovo.

,,Kdopak ti to volá?" zeptala se lišácky Ann.

,,Nevím" pozvedla jsem rameny a hovor přijala. ,,Ano Tome" řekla jsem do telefonu. ,,Jo jsem v pohodě. Proč? Aha jo neboj. Jo čau" 

,,Se o tebe nějak bojí" ozvala se Ann když jsem hovor ukončila.

,,Ty jsi to slyšela?" podivila jsem se.

,,Emily měla jsi to nahlas" zasmála se mi.

,,Takhle vynervovaného jsem ho ještě neslyšela" zakroutil jsem nad ním hlavu. Bál se o mně, jelikož jsem ještě nepřišla domů. No jo pravda ono už bylo půl dvanácté. ,,Teda vlastně jo. V pátek když jsem byla totálně na sračky" zamyslela jsem se.

,,Cože! Ty a na sračky" vyletěla Anne.

,,Jo. Tomova sestra přes víkend přespávala v bytě a rozhodl se mě vzít na pařbu. Opila jsem se tam do němoty. By se dalo říct"

,,No Spencerová začíná se ukazovat tvoje temná strana"

,,Hele byl to jen jeden večer" hodila jsem po ní polštář. ,,Každopádně jsem tam někoho potkala a ten někdo dneska potkal mě" vyplázla jsem na ni jazyk.

,,Koho, koho?" 

,,Jmenuje se Paul a dal mi i telefonní číslo" 

,,Bože tak mu zavolej!" 

,,Jenže já nevím jestli chci" povzdechla jsem si.

,,Tak mi to číslo aspoň ukaž"

,,Ty z něj snad jako něco vyčteš?" pozvedla jsem pravé obočí a zasmála se jí.

,,Prostě mi ho ukaž"

Zavrčela jsem, došla k tašce a vyhrabala na kousku papíru telefonní číslo. Dokonce k tomu byla připsaná i facebooková adresa.

Podala jsem ho Ann a odešla na záchod. Tak nějak mi nedošlo, že moje kamarádka zná mé heslo a ona je schopná čehokoli. Tudíž mě neudivilo to, že když jsem přišla už mi s ním domluvila schůzku. V tu chvíli jsem měla chtíč ji zabít.

,,Anne už bych měla jít"

,,Tak dobře" povzdechla si a zvedla se aby za mnou zavřela dveře.

Rozloučili jsme se a já se vydala noční londýnskou ulicí. Popravdě strašně nerada chodím v noci středem města sama. Je to docela nebezpečné. Nebo mi to tak aspoň přijde.

Naštěstí jsem domů došla v pořádku.

Sundala jsem si kabát a došla do obýváku k zapnuté televizi u níž ležel Thomas ovšem už spal. Vypnula jsem ji a zakryla ho dekou. Já sama jsem se rychle osprchovala a zalezla do svého pokoje.

Když už jsem si mobil položila na noční stolek a chtěla spát, můj mobil mě upozornil na mou příchozí zprávu. Nedalo mi to a podívala se kdo mi to v tuto nekřesťanskou hodinu píše.

Chat:

Paul: Ahoj kam by jsi chtěla tedy vyrazit?

Emily: No víš ona to psala moje kamarádka

Paul: Takže to neplatí :(

Emily: Já nevím, teď mám celkem hodně práce

Paul: Aha tak třeba někdy napiš

Emily: Jo jasně

Vypnula jsem chat a začala přemýšlet. Bože vždyť ho vůbec neznám! Jenže Thomase jsem taky neznala a teď u něj bydlím. Bože proč je všechno poslední dobou tak zatraceně divný?!

***

Háj, jak se vám dnešní kapitolka líbí? Mně třeba vůbec, nevím proč. Jinak se omlouvám, že kapitola nebyla dřív ale ze zdravotních důvodů to prostě nešlo. Kapču jsem měla dopsanou už v neděli jenže jsem ji chtěla vydat na Thomasovi narozky aby to bylo takové jako no snad chápete. Tak jo to je asi všechno. Užívejte života a zase příště.

Papa Mia